18 C 249/2021-61 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 18. 6. 2021 domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 11 936,29 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 18. 4. 2019 smlouvu o bankových produktech a službách, zřídila pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet] a zavázala se žalovanému poskytnout kontokorentní úvěr [anonymizováno], kdy umožnila žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do povoleného limitu 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit Povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a v souladu se smlouvou převedla dne 26. 9. 2019 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 10 136,29 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což banka písemně oznámila žalovanému, včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu využila banka svého práva a prohlásila úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 29. 1. 2020, neboť žalovaný porušil svoji stanovenou splátkovou povinnost. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 10 136,29 Kč smluvní poplatky ve výši 1 800,00 Kč úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28.01.2021 ve výši 836,78 Kč úrok z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z částky 10 136,29 Kč od 29.01.2021 do zaplacení smluvní úrok ve výši 21,99 % p.a. z částky 10 136,29 Kč od 29.01.2021 do zaplacení. Do současné doby žalovaný dluh neuhradil ani přes předchozí výzvy. 2. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. 5. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), zejména podle ust. § 1810 a násl., upravujících závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, ust. § 2395 a násl., upravujících úvěr, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 18. 4. 2019 (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“). <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>10. Podle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 13. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: 14. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách, dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 18. 4. bylo zjištěno, že [právnická osoba] uzavřela dne 18. 4. 2019 s žalovaným smlouvu, kdy se zavázala vést žalovaném platební účty a to účet. č. [bankovní účet], dále pak na základě Dispozic ze dne 12. 6. 2019 povolila limit čerpání úvěru 7 000 Kč, nazvaný [anonymizováno] od 12. 6. 2019 s úrokovou sazbou 21,99% p.a. sazba z nepovoleného debetu pak byla sjednána ve výši 29% p.a. Žalovanému pak byla zřízena debetní karta, zpřístupněno internetové bankovnictví., ve smlouvě byla sjednána výše poplatků za vedení karty, za výběry v hotovosti, za zasílání výpisů z účtu, apod.. Debetní karta byla žalovanému odeslána dopisem na adresu uvedenou žalovaným – [ulice a číslo], [obec] a [příjmení] byl zaslán na mobilní telefon. 15. Z dopisu ze dne 6. 9. 2019 bylo zjištěno, že banka pro opakované porušování smluvních podmínek produktu [anonymizováno] (nepovolené přečerpání povoleného limitu) s okamžitou účinností zrušila povolený limit [anonymizováno] a vyzvala žalovaného k úhradě celého debetního zůstatku ve výši 9 436,29 Kč do 17. 9. 2019. Dopisem ze dne 27. 9. 2019 banka sdělila žalovanému, že dluh z běžného účtu byl převeden na otevřený úvěrový účet [číslo] dlužnou částku měl žalovaný uhradit ve 4 měsíčních splátkách po 2 534,07 Kč vždy k 26. dni v měsíci počínaje 26. 10. 2019. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky a to dopisem ze dne 30. 1. 202023 2. 2021. 16. K výzvě soudu ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně sdělila, že žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti, jednalo se o studentský [anonymizováno], nebyla zde posuzována bonita klienta, jelikož klient nemusí mí pravidelný příjem. Žalovaný zaplatil celkem 8 874,02 Kč od dubna 2019 do června 2019, k čemuž žalobkyně předložila výpisy z úvěrového účtu vedeného pro žalovaného, výpisy z běžného účtu žalovaného. 17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto kon