18 C 289/2021-31 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 23. 6. 2021 zaplacení celkem částky 24 270 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci uzavřeli dne 29. 11. 2019 smlouvu o úvěru, podle které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 270 Kč, skládající se z jistiny 15 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 12 270 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem formou týdenních splátek po 455 Kč, s tím, že první splátka měla být uhrazena do 7 dnů od podpisu smlouvy a každá další do 7.dne od předchozí platby. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 3 000 Kč V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec se dle smluvních podmínek stal zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termín splatnosti nejbližší další týdenní splátky, splatnost tak nastala 22. 1. 2021. Přes upomínky žalovaná žalobkyni spornou částku doposud dluží. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdala, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>4. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovaném poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>6. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 11. Formulářem a Listinou nazvanou„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ ze dne 28. 11. 2019 bylo prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit i se souhrnným poplatkem ve výši 16.360 Kč, když tento sestával z úroku ve výši 2 970 Kč, z poplatku za zpracování ve výši 4 500 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Úroková sazba byla tedy ve výši 70,89% p.a., celkem měl žalovaný uhradit částku 27 270 Kč. Úvěr měl být splacen v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč, přičemž 1. splátka měla být uhrazena 6. 12. 2019. Žalovaný svým podpisem na smlouvě stvrdil převzetí částky 15 000 Kč a to v hotovosti. 12. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájemním bytě, nemá vyživovací povinnosti, žije sám, pracuje jako výrobní dělník, za bydlení hradí částku 4 670 Kč, pracuje na plný úvazek s měsíčním příjmem 20 798 Kč nemá žádný úvěr. Žalovaným měla být předložena pracovní smlouva a výplatní páska. 13. Transakční historií bylo zjištěno, že žalovaný na předmětný dluh uhradil pouze částku ve výši 3 000 Kč. 14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 15. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěryschopnosti žalovaného sdělila, že k posouzení úvěryschopnosti žalovaného využila databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, listiny uvedené v evidenční kartě klienta, kontrolou rodného čísla a občanského průkazu dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], aktuálního počtu exekucí v Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříkem, kontrolou platební historie klienta u žalobkyně, a dále vyhodnotila aktuální finanční situaci žalovaného a to i s ohledem lokalitu bydliště, příjmů a vědomostí a praxe z„ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané lokalitě. Soud má však za to, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy o tom, že skutečně v dané věci uváděné dotazy na jednotlivé databáze činila, z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný měl předkládat pracovní smlouvu a výplatní pásku, přičemž žalobkyně k výzvě soudu žádné z těchto listin nepředložila. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb. Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěryschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. V daném případě měly být dle tvrzení žalobkyně zjišťovány příjmy žalovaného, avšak jeho skutečné ani tvrzené příj