18 C 298/2021-38 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou k podepsanému soudu dne 31. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 185,23 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] – uzavřela s žalovaným dne 3. 2. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 5 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal vrátit částku 7 178 Kč spolu s příslušenstvím a to do 4. 3. 2020. Žalovanému byla částka vyplacena bezhotovostně, převodem na jeho účet. Žalovaný však částku neuhradil řádně a včas, resp. žalovaný neuhradil žádnou částku po dobu trvání smlouvy. Věřiteli vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% za každý den prodlení dle smlouvy a dále žalovanému vznikla povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh žalovaného 113 765,67 Kč, který se skládal z nesplacené jistiny ve výši 5 000 Kč nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 178 Kč nesplacené smluvní pokuty ve výši 251,23 Kč smluvního úroku za dobu od 5. 3. 2020 do 1. 12. 2020 ve výši 1 336,44 Kč poplatku za odeslání upomínek ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně nenárokovala část postoupených poplatků za odeslání upomínek, přepočetla smluvní pokutu a postoupený smluvní úrok z úvěru a požadovala pouze: nesplacenou jistinu ve výši 5 000 Kč nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 178 Kč nesplacenou smluvní pokutu ve výši 251,23 Kč smluvního úroku za dobu od 5. 3. 2020 do 1. 12. 2020 ve výši 1 336,44 Kč poplatek za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 256 Kč (osobní návštěva 217 Kč, telefonický hovor 72 Kč, doporučený dopis 50 Kč, dopis 39 Kč) Žalobkyně požaduje dále úrok z prodlení z nesplacené jistiny ve výši 5 000 Kč od 13. 4. 2021 do zaplacení. Žalovaný do současné doby dluh neuhradil. 2. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek dne 9. 4. 2021 s účinností ke dni 12. 4. 2021. Tato změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 3. 5. 2021. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupkyně žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdala, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>10. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>11. Podle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>12. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 13. Ještě před jednáním žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Tvrdila, že nedisponuje důkazy k posouzení schopnosti žalovaného splácet a proto za situace, kdy žalovaný neuhradil původnímu věřiteli ničeho, požaduje žalobkyně jen zaplacení dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč, vzala zpět žalobu ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 4 014,44 Kč, smluvní pokuty ve výši 251,23 Kč. Soud tedy v této části řízení zastavil dle § 96 odst. 1 o.s.ř., aniž by vyžadoval souhlas žalovaného (výrok I.). 14. Z listiny nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 3. 2. 2020, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizována tři slova] se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] - se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Úvěr byl poskytnut s úrokem ve výši 36% p.a., žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit do 30 dnů, tj. 3. 4. 2020. Za opožděnou platbu byla sjednána smluvní pokuta z dlužné částky za každý den prodlení ve výši 0,1%. V případě, že bude dlužná částka uhrazena v termínu splatnosti, činí celková částka 5 756,96 Kč, pokud bude zaplacena při překročení doby splatnosti, pak činí 7 178 Kč. 15. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba, po provedeném částečném zpětvzetí, je důvodná. 16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od