20 C 146/2021-44 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalované žalobou doručenou soudu dne 5. 1. 2021 domáhala zaplacení celkové částky 17 633,82 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 388,18 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z 10 560 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem 10,75 % ročně z 10 560 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne 19. 2. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru č. 2 2018 (dále jen„ smlouva“). Poskytovatel úvěru posoudil úvěryschopnost žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti jejích tvrzení. Majetkovou situaci žalované ověřil z předloženého výpisu z osobního účtu. Žalovaná tvrdila, že je na mateřské dovolené s příjmem 10 320 Kč měsíčně, pobírá příspěvek na bydlení 8 892 Kč měsíčně, výdaje na žalované činí 13 005 Kč a použitelný příjem žalované činí tedy 6 207 Kč. Uvedené ověřil právní předchůdce žalobkyně z předloženého výpisu z běžného účtu, oznámení o výši příspěvku na bydlení a přídavku na dítě, z nájemní smlouvy vč. dodatku. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Úvěr byl dle smlouvy poskytnut za úplatu, poplatky a úrok 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Náklady úvěru činily celkem 8 760 Kč. Celkovou částku úvěru a poplatků, tedy 20 760 Kč, se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Ke dni 19. 3. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Neuhrazené jistina úvěru ve výši 10 560 Kč se tak od 20. 3. 2019 úročí úrokem 10,75 % ročně. V důsledku porušení smluvních povinností žalované vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 8. 7. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 18. 12. 2020. 2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalovaná byla vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a byla též poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 20 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalovaného. Zástupce žalobkyně s tímto postupem vyslovil souhlas již v žalobním návrhu. 3. Žalovaná nesdělila ničeho, ač žaloba spolu s výzvou výše jí byla doručena na její evidenční adresu dne 1. 7. 2021 postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. 4. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 19. 2. 2018, předpisem splátek, výpisem z účtu, žádostí o poskytnutí úvěru ze dne 19. 2. 2018 a transakční historií bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], se žalovanou v uvedený den uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti. Žalovaná měla zaplatit na celkových nákladech úvěru 8 760 Kč, celkem tedy 20 760 Kč. Žalovaná se zavázala splatit je ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po 1 560 Kč. V čl. V. odst. 4. smlouvy byla ujednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky při prodlení dlužníka s řádnými a včasnými splátkami. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, hradila jej nepravidelně a uhradila celkem 10 200 Kč. Při jednání s poskytovatelem úvěru tvrdila žalovaná, že je na mateřské/rodičovské dovolené s příjmem má 10 320 Kč, pobírá příspěvek na bydlení 8 892 Kč měsíční, výdaje celé domácnosti uvedla ve výši 26 015 Kč měsíčně. Z uvedených výdajů připadla částka 3 510 Kč na splátky jiného úvěru/úvěrů. Uvedené skutečnosti byly dle záznamu v žádosti o úvěr potvrzené občanským průkazem, rodným listem, výpisem z účtu, rozhodnutím o přiznání dávky a smlouvami. Z nájemní smlouvy vč. dodatku, oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory a výpisu z účtu soud zjistil, že žalovaná má 5 dětí, že měsíčně, že má hradit měsíční nájem 8 500 Kč a 4 000 Kč na zálohách na vodu a teplo, byly jí od ledna 2018 vypláceny přídavky na děti v celkové výši 4 220 Kč, a pobírala příspěvek na bydlení. V období 3 měsíců předcházejících měsíci, v němž došlo k uzavření předmětné smlouvy, činil zůstatek na účtu - 129,30 Kč (30. 11. 2017), 30,65 Kč (31. 12. 2017) a - 81,35 Kč (31. 1. 2018). 5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek vč. dodatku a potvrzení o zaplacení kupí ceny spolu, oznámením o provedení příkazu k úhradě a seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem postupitele (poskytovatelem úvěru) ze dne 24. 7. 2020. 6. Předžalobní výzva ze dne 18. 12. 2020 byla žalované zaslána dle podacího lístku dne 18. 12. 2020. 7. Žalovaná neprokázala, ba ani netvrdila, že by na svůj dluh něčeho uhradila či že by její závazky již zanikly. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Dle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 588 věta první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vystupuje v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žád