20 C 208/2020-47 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2020 zaplacení částky 24 300 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] Credit International, SE, dne 9. 2. 2015 smlouvu o půjčce [číslo]. Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dle zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva). Právní předchůdce žalobkyně vycházel ze statistických dat schopnost žalovaného splácet požadovanou částku a dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovaným uzavřena předmětná smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se ve zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % p.a. a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 3. 2016. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze 1 800 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 9. 3. 2015. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 21. 3. 2016 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 15 000 Kč ode dne 22. 3. 2016 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % p.a.. Ke dni postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 6. 12. 2019 na současného věřitel činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 24 300 Kč, která se skládá z dlužné jistiny 25 000 Kč, dlužného úroku sjednaného za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 713,80 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 856,20 Kč Žalobkyně požaduje po žalovanému zaplacení celkové dlužné částky ve výši 24 300 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a dlužných úhrad ve výši 9 300 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 13 391,92 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 521,42 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 30. 12. 2020. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>5. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>8. Dle § 9 odst. 1, 3 zákona č. 14/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> <i>9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 10. Smlouvou o půjčce (Fajn půjčka) [číslo] ze dne 9. 2. 2015 vč. smluvních podmínek, z přehledu ke smlouvě, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] Credit International, SE a žalovaný uzavřeli dne 9. 2. 2015 smlouvu výše, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 58 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každou další nejpozději do posledního dne dalšího následujícího týdenního období, tedy celkem částku 26 100 Kč, která byla tvořena půjčkou v částce 15 000 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 100 Kč, službou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, poplatkem za administrativní činnosti ve výši 3 000 Kč Smlouva obsahuje i zápůjční úrokovou sazbu ve výši 23,72% p.a. při 58 týdenních splátkách. Smluvní podmínky Smlouvy obsahují v čl. 8 následky nesplácení spotřebitelského úvěru. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel, uhradil toliko 1 800 Kč celkem a byl vyzván k splacení celé pohledávky. Korespondence byla žalovanému zasílána na adresu uvedenou ve smlouvě, tj. [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. 11. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný měl uvést, že bydlí v podnájmu, má vyživovací povinnost k dítěti narozenému v r. 2004, příjem podnikání má ve výši 30 000 Kč, jeho výdaje na bydlení činí 11 000 Kč, na domácnost 4 000 Kč, na výživné 2 000 Kč a na telefon 700 Kč. 12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 6. 12. 2019 vč. seznamu postupovaných pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky spolu s podacím lístkem soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, která je nyní oprávněna pohledávku vymáhat. O tomto byl žalovaný písemně vyrozuměn. 13. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: 14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, jako bankovní poskytovatelka úvěru byla povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovanou jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spot