23 C 56/2019-380 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 2. 2019 domáhala proti žalovaným určení nezatížení nemovitých věcí označených ve výroku I. a II. tohoto rozsudku (dále také„ předmětné nemovitosti“) zástavním právem smluvním. Tvrdila, že je vlastníkem předmětných nemovitostí. Na základě zástavní smlouvy ze dne 27. 2. 2012 bylo na těchto nemovitostech zřízeno zástavní právo smluvní ve prospěch žalované 1/, a to pro budoucí pohledávky ze smlouvy o půjčce ze dne 27. 2. 2012, které vzniknou do 31. 12. 2013 do výše 20 000 000 Kč s příslušenstvím. Pohledávka za žalobkyní byla žalovanou 1/ vymáhána v exekučním řízení vedeném u soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. 134 EX 08108/13. Usnesením soudního exekutora ze dne 1. 4. 2014 vstoupila žalovaná 2/ namísto žalované 1/ jako oprávněná v exekučním řízení. Zástavní právo smluvní zaniklo spolu s vymoženou pohledávkou v exekučním řízení, avšak ani jedna ze žalovaných neposkytla součinnost pro výmaz tohoto práva z katastru nemovitostí, když žalovaná 1/ ji odmítla s odkazem na postoupení pohledávky a žalovaná 2/ na výzvu nereagovala. Určení nezatížení zástavním právem se domáhala, neboť měla naléhavý právní zájem na uvedení zápisu v katastru nemovitostí do souladu se skutečným právním stavem, přičemž současně by bylo odstraněno ohrožení jejího práva nakládat s nemovitostmi. Bylo přitom povinností zástavního věřitele sám požádat o výmaz zástavního práva nebo vydat potvrzení o zániku zástavního práva; v opačném případě je povinen nahradit škodu vzniklou jeho nečinností. K vyjádření žalované 2/ žalobkyně uvedla, že není účastníkem v řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 17 C 15/2017; společnost [právnická osoba] není ani personálně propojena se žalobkyní. V řízení sp. zn. 17 C 15/2017 žalovaná 2/ (v pozici žalobkyně) souhlasila s vydáním listiny potvrzující zánik zástavního práva, čímž fakticky potvrdila zánik zástavního práva; smír za uvedených podmínek však uzavřen nebyl. Před zahájením exekučního řízení a v jeho průběhu žalobkyně uhradila celkem 20 062 186,28 Kč, přičemž zástavní právo bylo omezeno jednak do výše pohledávek 20 000 000 Kč, jednak dobou vzniku pohledávek do dne 31. 12. 2013. Má za to, že žalovaná 2/ neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno, přičemž odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4625/2018. Podle názoru žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové v usnesení č.j. 18 Co 263/2020-262 ze dne 26. listopadu 2020, kterým bylo v nynějším řízení rozhodnuto o nepřerušení řízení, nastínil, že zákonné úroky z prodlení ze smluvní pokuty zástavním právem smluvním zajištěny nejsou a že ze smlouvy o postoupení pohledávek nevyplývá, že předmětem postoupení pohledávek by byly i úroky z prodlení či jiné příslušenství smluvní pokuty. Nárok žalované 2/ na zákonné úroky z prodlení ze smluvní pokuty nevyplývá ani ze smlouvy o půjčce, ani z notářského zápisu č. N 126/2012, NZ 112/2012 sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Ohledně neexistence nároku žalované 2/ na úroky z prodlení odkázala dále na odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze č.j. 17 Co 200/2020-207 ze dne 3. září 2020. 2. Soud nepřehlédl, že podáním ze dne 6. 4. 2021 (odeslaným do datové schránky soudu téhož dne), tedy jeden den po koncentrační lhůtě 20 dní stanovené při jednání dne 16. 3. 2021, doplnila žalobkyně své tvrzení tak, že žalovaná 1/ byla ve věci pasivně legitimována s ohledem na poznámku rozepře dle § 985 občanského zákoníku. Dále namítla, že zákonný úrok z prodlení ve výši 108 550,68 Kč za období od 26. 4. 2013 do 31. 12. 2013 je promlčen, když žalovaná 2/ žalobkyni nikdy nevyzvala k úhradě, ani jej neuplatnila v exekučním řízení sp. zn. 134 EX 08108/13; taktéž je promlčeno zástavní právo na předmětných nemovitostech. K těmto tvrzením soud v souladu s § 118b odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.) nepřihlížel. 3. Žalovaná 1/ navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila, že mezi žalovanou 1/ a žalobkyní byly dne 27. 2. 2012 uzavřeny zástavní smlouva a smlouva o půjčce, pohledávka ze smlouvy o půjčce byla vymáhána v exekučním řízení a tato pohledávka, se všemi právy a povinnostmi spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky na žalovanou 2/ jako postupníka. Žalovaná 1/ není věřitelkou žalobkyně, neboť její věřitelská oprávnění zanikla ke dni postoupení pohledávky na žalovanou 2/. Má proto za to, že ve věci není pasivně legitimována, neboť není nositelkou sporných práv a povinností. Žalobu považuje za neurčitou, neboť jí není jasné, co žalobkyně po žalované 1/ požaduje; žalovaná 1/ s ohledem na postoupení pohledávky nemá žádné informace o (ne) existenci zástavního práva. Je pravdou, že byla žalobkyní oslovena se žádostí o potvrzení o zániku zástavního práva k předmětným nemovitostem, ale žalovaná 1/ toto potvrzení vydat nemohla, neboť v té době nebyla věřitelskou pohledávky. Na požadovaném určení žalobkyně nemá naléhavý právní zájem, neboť se sama o výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí nepokusila a prostě konstatování v rovině potenciálního ohrožení nakládání s nemovitostmi nemůže postačovat. Pakliže byla předmětná pohledávka vymožena v exekučním řízení, žaloba je nadbytečná. 4. Žalovaná 2/ navrhla zamítnutí žaloby. V prvé řadě uvedla, že není dán naléhavý právní zájem žalobkyně na určení neexistence zástavního práva, neboť netvrdí, jak konkrétně je právo nakládat s předmětnými nemovitostmi ohroženo, když z příslušného listu vlastnictví nevyplývá, že by byl zapsán taktéž zákaz nakládání či zatížení nemovitostí. Pokud byla žalobkyně omezena v nakládání s předmětnými nemovitostmi, nebylo tomu pro zapsané zástavní právo, nýbrž proto, že tyto nemovitosti jsou předmětem další exekuce, kdy oprávněným je společnost [číslo] s.r.o. (soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sp. zn. 003 EX 6900/19). Za podstatnou však žalovaná 2/ považovala především skutečnost, že zástavní právo nezaniklo, neboť pohledávka žalovaného 2/ nebyla v plné výši uhrazena. Žalobkyně neuhradila zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z nastoupivší smluvní pokuty v částce 2 000 000 Kč za období od 26. 4. 2013 do 4. 10. 2018, tj. částku 767 967,12 Kč, která byla sjednána ve smlouvě o půjčce ze dne 27. 2. 2012 pro případ, že se žalobkyně jako dlužník ocitne v prodlení s vrácením půjčky delším než 7 dní. Žalobkyně měla celou půjčku vrátit do dne 15. 4. 2013, přičemž první podstatnou splátku ve výši 4 300 000 Kč uhradila dne 30. 4. 2013. Uvedla, že nevrácení půjčky včas žalobkyně v průběhu exekučního řízení nepopírala. Pro prodlení dlužníka nastoupila smluvní pokuta, která byla žalovanou 1/ (jako původním věřitelem) vůči žalobkyni uplatněna prostřednictvím emailu dne 25. 4. 2013. Od následujícího dne má proto věřitel nárok na úrok z prodlení. Žalovaná 1/ smlouvou postoupila na žalovanou 2/ pohledávku na zaplacení smluvní pokuty, včetně veškerých součástí a příslušenství. Do dne 31. 12. 2013 přirostl k částce smluvní pokuty zákonný úrok z prodlení ve výši 108 550,68 Kč, který je zajištěný zástavním právem na předmětných nemovitostech. Dodala, že zákonný úrok z prodlení ze smluvní pokuty nebyl předmětem exekučního řízení sp. zn. 134 EX 08108/13. Ačkoliv žalobkyně uhradila více než 20 000 000 Kč, k zániku zástavního práva nedošlo, neboť byly hrazeny i pohledávky nezajištěné zástavním právem, tedy vzniklé po dni 31. 12. 2013. Úrok z prodlení ve výši 767 967,12 Kč byl žalovanou 2/ nadále vymáhán po společnosti [právnická osoba], která převzala za žalobkyni ručení, v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 17 C 15/2017. V tomto řízení soud rozsudkem vyhověl žalované 2/, avšak žalobkyně podala odvolání, řízení proto nebylo skončeno. Žalovaná 2/ odmítla, že by v řízení sp. zn. 17 C 15/2017 (v pozici žalobkyně) souhlasila s vydáním listiny potvrzující zánik zástavního práva; připustila pouze neúspěšná jednání o smíru v tom smyslu, že žalovaná [právnická osoba] by uhradila dlužnou částku 767 967,12 Kč a žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] by nepožadovala náklady řízení. K námitce promlčení úroku z prodlení ze smluvní pokuty uvedla, že promlčením právo nezaniká, k promlčení zástavního práva uvedla, že dle § 631 občanského zákoníku právo zapsané do veřejného seznamu promlčeno není, neboť promlčecí doba činí 10 let. Má za to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost tvrdit, kdy, kolik a na jakou část zajištěné pohledávky bylo hrazeno. 5. Pro úplnost soud dodává, že dne 2. září 2020 rozhodl usnesením o přerušení řízení do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 17 C 15/2017. Toto usnesení odvolací soud změnil usnesením č.j. 18 Co 263/2020-262 ze dne 26. listopadu 2020 tak, že řízení nepřerušil. V odůvodnění uvedl, že přerušením řízení by mohly vzniknout průtahy v řízení a odkázal na článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále zdůraznil, že řízení sp. zn. 17 C 15/2017 je vedeno mezi jinými účastníky než zdejší řízení. Uvedl, že okresní soud musí nejprve vyřešit, na jaké závazky žalobkyně se zástavní právo vztahuje, když není zř