7 C 263/2013-570 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se svojí žalobou ze dne 26.11.2013 domáhala – po připuštění změny žaloby, poté co původně žalovaný 1/ [celé jméno žalovaného] zemřel a řízení vůči jeho osobě bylo zastaveno – aby soud určil, že nemovitosti ve výroku ad I. specifikované, byly ke dni 14.8.2015 ve vlastnictví [celé jméno žalovaného], [rodné číslo], zemřelého dne [datum]. Svůj žalobní návrh opřela o následující tvrzení: dne 31.10.2013 byla mezi [celé jméno žalovaného] jako dárcem a žalovanou jako obdarovanou uzavřena darovací smlouva a smlouva o zřízení práva věcného břemene bydlení a užívání nemovitosti. Na základě této smlouvy [celé jméno žalovaného] daroval žalované ve výroku ad. I. uvedené nemovitostí v k.ú. [obec]. Žalobkyně má za to, že je dána neplatnost této smlouvy ze dne 31.10.2013, neboť [celé jméno žalovaného] při uzavírání darovací smlouvy jednal v duševní poruše, která jej činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou. [celé jméno žalovaného] již několik měsíců trpěl vážnými zdravotními obtížemi, které se projevovaly výpadky paměti, dezorientací a postupnou ztrátou sebeobsluhy, následně u něj byla diagnostikována Alzheimerova nemoc, což vyplývá i z lékařské zprávy vystavené pouhý den před uzavřením předmětné smlouvy. Žalobkyně zároveň dne 30.9.2013 podala návrh na zbavení [celé jméno žalovaného] způsobilosti k právním úkonům. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva je neplatným právním úkonem, nemohlo na jejím základě dojít ke změně vlastnictví, avšak v katastru nemovitostí je vedena jako výlučná vlastnice předmětných nemovitostí žalovaná a je tak dán naléhavý právní zájem na určení výlučného vlastnictví [celé jméno žalovaného], kdy nelze přehlédnout ani hospodářský zájem samotné žalobkyně, která je v případě smrti [celé jméno žalovaného] neopominutelnou dědičkou. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu s tím, že se [celé jméno žalovaného] rozhodl předmětné nemovitosti darovat žalované, neboť na tyto nemovitosti byl velmi fixován, nepřál si, aby tyto nemovitosti nabyla jeho dcera – žalobkyně, chtěl v nich strávit zbytek svého života, proto bylo předmětnou darovací smlouvou zřízeno i věcné břemeno doživotního užívání těchto nemovitostí. [celé jméno žalovaného] předmětnou smlouvu uzavřel vážně a svobodně, na základě svého rozhodnutí a své svobodné vůle. V době uzavření smlouvy byl soběstačný, běžně komunikoval způsobem odpovídajícím jeho věku, byl schopen rozpoznat následky svého jednání. Žalobkyně nemá ani dán naléhavý právní zájem určovací žalobě. 3. Ve věci bylo rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č.j. 7 C 263/2013-236 ze dne 9.2.2017 vyhověno, rozhodnutí soudu I. stupně bylo odvolacím soudem rozsudkem č.j. 27 Co 218/2017-304 ze dne 18.10.2017 potvrzeno, k dovolání žalobkyně byly rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 18.10.2017, č.j. 27 Co 218/2017-304, jakož i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9.2.2017, č. j. 7 C 263/2013-236, zrušeny a věc vrácena Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení. Dovolací soud konstatoval, že posudek v řízení ustanoveného znalce [anonymizováno] [celé jméno znalce] je zcela příkladný, neboť se neomezuje pouze na vlastní posouzení zjištěných medicínských dat týkajících se zůstavitele, nýbrž reflektuje a seznatelně též vysvětluje, proč ze strany v řízení vyslechnutých svědků mohlo vyvěrat přesvědčení, že chování a jednání zůstavitele v inkriminovaném období nevykazovalo žádné nestandardní defekty a proč zůstavitel na tyto svědky působil (mohl působit) normálním (standardním) dojmem člověka nezatíženého dušení poruchou, u něhož by měly být (zásadním způsobem) omezeny jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti. Jestliže soud prvního stupně a odvolací soud v zásadě zjištění učiněná z výslechů svědků (laiků) favorizovali před odbornými závěry soudního znalce, tedy způsobem, který je vyložen v odůvodnění písemného vyhotovení dovoláním napadeného rozsudku, pak nelze jinak, než konstatovat, že v tomto směru pochybily a že toto jejich pochybení založilo věcnou nesprávnost jeho rozhodnutí. Vzhledem k výše uvedenému by v zásadě - s ohledem na znalcem konstatované tzv. možné světlé chvilky demencí stiženého zůstavitele - přicházelo takové skutkově zcela jednoznačně vyznívající zjištění (v tom směru), že v mezidobí od 30. října 2013 (vyšetření zůstavitele v již shora zmíněné geriatrické ambulanci Krajské nemocnice v [právnická osoba]) do 31. října 2013 (kdy zůstavitel uzavíral s nynější žalovanou předmětné věcné smlouvy), nastala u zůstavitele světlá chvilka, kdy jeho ovládací ani rozpoznávací schopnosti nebyly předmětnou duševní poruchou podstatně omezeny. Pro takový závěr by ovšem nemohly pochopitelně svědčit ty popisy chování či jednání zůstavitele ze strany v řízení již vyslechnutých osob (svědků), k nimž se již shora vyloženým způsobem znalec [anonymizováno] [celé jméno znalce] ve svém znaleckém posudku vyjádřil, nýbrž pouze takové, z nichž by vyplynulo, respektive z nichž by rozhodující soud vzal, též s přihlédnutím k doplňujícímu výslechu znalce [anonymizováno] [celé jméno znalce], za zjištěné (prokázané), že zůstavitel - ač byl vystaven předmětné zátěžové situaci, které byl přítomen některý z již vyslechnutých svědků či jiná osoba - (přesto) nevykazoval (z pohledu svých ovládacích a rozpoznávacích schopností) žádné defekty, které u něj byly zjištěny právě předchozího dne. I když jde v tomto směru z pohledu dovolacího soudu spíše o výjimečnou teoretickou možnost (neboť osoby, které v inkriminovaný den byly v kontaktu se zůstavitelem, patrně již poskytly soudu všechny dostupné informace o chování a jednání zůstavitele v den uzavření věcných smluv), dovolací soud zde neměl dostatečného podkladu k úvaze o případné možnosti přistoupit přímo ke změně dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu. Rozsudek odvolacího soudu tedy za daných okolností nemůže obstát, neboť není správný. Nejvyššímu soudu tudíž za této situace nezbylo, než rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušit. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá 4. o. s. ř.), v němž nechť soud prvního stupně nově zváží nutnost provedení dalších důkazů, které též mj. navrhovala dovolatelka. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.9.2019, č.j. 24 Cdo 873/2018-346, je závazný (§ 243g odst. 1 o. s. ř.). 5. Mezi účastníky bylo sporné, zda má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení a zda žalobkyní označený právní úkon je úkonem platným či absolutně neplatným (zejména pokud jde o narušení rozpoznávacích či ovládacích schopností u zůstavitele). 6. Darovací smlouvou a smlouvou o zřízení práva věcného břemene ze dne 31.10.2013 měl soud prokázáno, že byla uzavřena mezi [celé jméno žalovaného] jako dárcem a zároveň oprávněným z věcného břemene a žalovanou jako obdarovanou a zároveň povinnou z věcného břemene, kdy touto darovací smlouvou dárce obdarované – své neteři - daroval nemovitostí uvedené ve výroku ad I. za současného zřízení věcného břemene doživotního a bezplatného bydlení a užívání darovaných nemovitostí ve prospěch [celé jméno žalovaného] Smlouva byla opatřena podpisy [celé jméno žalovaného] a žalované, které byly ověřeny co do pravosti [anonymizováno] [jméno] [příjmení], před níž účastníci tuto smlouvu podepsali. Vklad práva byl zapsán do katastru nemovitostí dne 7.11.2013, právní účinky vkladu vznikly ke dni 1.11.2013, jak vyplývá z doložky [stát. instituce], [stát. instituce] na uvedené smlouvě. 7. Z protokolu sepsaného u zdejšího soudu dne 30.9.2013 měl soud prokázáno, že žalobkyně – dcera [celé jméno žalovaného] – požádala o sepsání návrhu na zbavení způsobilosti k právním úkonům u [celé jméno žalovaného] s tím, že [celé jméno žalovaného] trpí několik měsíců zdravotními obtížemi, které se projevují výpadky paměti, dezorientací, postupnou ztrátou sebeobsluhy, nechce chodit k lékaři, aktivnější dopomoci se brání. Žalobkyně zároveň projevila obavu jeho snadné zneužitelnosti a důvěřivosti až servility vůči cizím osobám, které by mohly využít situace a [celé jméno žalovaného] poškodit, okrást či z něho podvodně vylákat majetek, nebo ho přimět k uzavírání půjček či úvěrů. [celé jméno žalovaného] je vlastníkem rodinného domu, žalobkyně tak měla obavy, že by ho mohl někomu dát, nebo formálně prodat a přijít tak o střechu nad hlavou. 8. Zprávou geriatrického centra, ambulance, [příjmení] [anonymizována tři slova], zapsané [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 30.10.2013 v 11.07 hodin ve znění dodatku z téhož dne v 11.50 hodin měl soud prokázáno, že [celé jméno žalovaného] při vyšetření uváděl, že má mít jednoho bratra se kterým se nestýká, ale na jméno si nevzpomene, sestra je také a na jméno si nevzpomíná (dle dcery sestra je [jméno], jmenovaný bratra neměl). Vyšetřovaný dále nevěděl, kdy se jeho syn narodil, uváděl, že se syn jmenuje [jméno] (skutečně [jméno]), u dc