9 C 157/2021-53 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 286 671,46 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně - [právnická osoba] uzavřela s žalovaným 4. 12. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 300 000 Kč, který byl veden na účtu č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Spolu se splátkami úvěru se zavázal hradit i úroky z úvěru ve výši 8,70 % ročně a poplatky za úkony související se správou úvěru. Za tím účelem by povinen udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Rovněž bylo ve smlouvě sjednáno, že úroky i ceny za úkony podle smlouvy je právní předchůdce žalobkyně oprávněn připisovat k jistině úvěru, a to vždy k poslednímu dni každého měsíce. Žalovaný se se splácením úvěrových splátek dostával do prodlení, resp. poskytoval plnění pouze částečné. V důsledku trvajícího porušování povinností využila spořitelna svého oprávnění a úvěr ke dni 2. 5. 2020 zesplatnila, čímž jí vzniklo právo na okamžité splacení veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy. O této skutečnosti byl žalovaný informován prostřednictvím zaslaného dopisu z téhož dne. Ke dni zesplatnění byla jistina vyčíslena částkou 286 671,46 Kč. Po zesplatnění žalovaný již žádnou částku neuhradil. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 7. 2020 O postoupení byl žalovaný informován. Pohledávka za žalovaným činila ke dni 2. 5. 2020 uvedenou částku, kromě této částky žalobce požaduje smluvní úrok ve výši 8,7 % ročně od 3. 5. 2020 do zaplacení a zákonný úrok ve výši 10 % rovněž od 3. 5. 2020 do zaplacení. 2. K posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí a na základě dostatečných informací získaných z databází, z vlastních zdrojů i od žalovaného řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho majetkovou situaci a úvěr mu poskytla. Z již provedených zjištění bylo zřejmé, že úvěr bude moci splácet. K výzvě soudu uvedla, že prověřila konkrétně platnost povolení žalovaného k trvalému pobytu, zjistila jeho zaměstnání, které bylo sjednáno 1. 12. 2017 na dobu neurčitou, zároveň ověřila jeho čistý měsíční příjem ve výši 21 002 Kč, zjistila, že bydlí na ubytovně a nemá žádnou vyživovací povinnost. Tyto skutečnosti získala nejen od žalovaného, ale i z potvrzení jeho zaměstnavatele s tím, že mu nejsou ze mzdy prováděny žádné srážky. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 4 056 Kč. Dne 9. 8. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobce a žalovaný dodatek, v němž se dohodli na splátkách až k 20. dni v měsíci počínaje zářím 2019. Žalovaný řádně a včas uhradil pouze 10 dohodnutých splátek, v nepravidelných termínech uhradil 2 splátky, s 13. splátkou se dostal do prodlení, když zaplatil pouze 51,76 Kč. Od 20. 1. 2020 byl v prodlení stále. 3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, byl proto zrušen. Následně byla žalovanému doručována žaloba spolu s výzvou k vyjádření na adresu uvedenou ve smlouvě i v informačním systému základních registrů a doručena byla postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání na základě důkazů ve spise založených, žalovaný se k navrhovanému postupu nevyjádřil a po jeho poučení měl soud za to, že s navrhovaným postupem souhlasí, proto bylo rozhodnuto a postupováno dle § 115a o.s.ř. 4. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 4. 12. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný sdělil právnímu předchůdci žalobkyně, že je svobodný, bydlí na ubytovně, je zaměstnán v trvalém pracovním poměru od 1. 12. 2017 a jeho příjem činí 21 002 Kč, což doložil i potvrzením svého zaměstnavatele [právnická osoba] [právnická osoba], nájemné nehradí a předložil povolení pobytu. 5. Smlouvou o úvěru ze dne 10. 12. 2018 uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalovaným a Všeobecnými obchodními podmínkami, měl soud prokázáno, že uvedená společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč, který byl pro žalovaného veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 13. 12. 2027 v měsíčních splátkách ve výši 4 056 Kč vždy do každého 12. dne kalendářního měsíce. Dále byla přímo ve smlouvě ujednána úroková sazba ve výši 8,7 % ročně. Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 9. 8. 2019 bylo zjištěno, že byl na základě žádostí žalovaného změněn termín pravidelné splátky, a to vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Poslední splátka tak měla být uhrazena dne 21. 9. 2026. 6. Dopisem ze dne 2. 5. 2020 byl žalovaný informován, že vzhledem k neuhrazení pohledávky ve stanoveném termínu bylo na základě předchozí upomínky rozhodnuto o okamžité splatnosti a zároveň byl vyzván k úhradě částky 288 725 Kč a poučen o tom, že úvěrová pohledávka je dále úročena řádným úrokem a úrokem z prodlení. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek spolu se seznamem postoupených pohledávek byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně, když žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 10. 7. 2020. 8. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 15. 12. 2020 byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou k úhradě pohledávky ve výši 319 862,44 Kč včetně narostlého příslušenství s upozornění na možnost zahájení soudního řízení, v případě, že pohledávka nebude uhrazena do 20. 12. 2020. 9. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 1968 a § 1969 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení a věřitel tak může vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, když jednou ze smluvních stran byl spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 286 671,46 Kč s příslušenstvím je důvodný. Bylo na základě listinných důkazů prokázáno, že se žalobkyně resp. její právní předchůdkyně, řádně zabývala úvěruschopností žalovaného. Zjistila a ověřila si jeho rodinné a výdělkové poměry. [příjmení] jeho běžný účet, takže znala jeho platební morálku – výši příjmů i výdajů. Došlo tak k platnému uzavření smlouvy o úvěru, na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 4 056 Kč. Rovněž byla ve smlouvě dohodnuta i úroková sazba 8,7 % ročně. Žalovaný zpočátku dluh splácel v dohodnutých splátkách a včas, později již v nepravidelných termínech a následně se dostal do prodlení, když 13. splátku uhradil pouze ve výši 51,76 Kč a následně již byl stále v prodlení, i když došlo ke změně – prodloužení dne splatnosti jednotlivých splátek. Žalovaný tak porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy a právní předchůdce žalobkyně proto rozhodl o zesplatnění ke dni 2. 5. 2020. Výše dluhu byla žalobkyní doložena a sestává z dlužné jistiny 286 671,46 Kč, když na základě smlouvy úroky a ceny za úkony byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn připisovat k jistině úvěru. Soud proto žalobnímu návrhu žalobkyně vyhověl, na základě předložených listinných důkazů a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 286 671,46