108 C 9/2021-97 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 40 665 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že byla zaměstnána podle pracovní smlouvy ze dne 22. 7. 2009 u žalované, na pracovní pozici zdravotní (všeobecná) sestra – specialistka. Pracovala v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby v tzv. plném pracovním úvazku. Žalovaná přiznala žalobkyni tzv. covid odměnu za první vlnu epidemie Covid-19 ve výši 120 000 Kč hrubého, která byla žalobkyni vyplacena ve výplatě platu za měsíc červen 2020. Odměna byla přiznána podle usnesení vlády ČR č. 518 ze dne 7. 5. 2020 o návrhu na jednorázovou odměnu, určenou pro zdravotnické pracovníky čtrnácti poskytovatelů zdravotnické záchranné služby, podle něhož měla být každému nelékařskému zdravotnickému pracovníkovi tohoto poskytovatele vyplacena při plném pracovním úvazku jednorázová odměna ve výši 40 000 Kč za kalendářní měsíc, a to za období měsíců březen – květen 2020. Tato odměna byla přiznána jako mimořádné ohodnocení výkonu práce během náročné situace a nouzového stavu v tzv. v první vlně epidemie Covid-19, tudíž představuje plnění mzdového (platového charakteru) příslušející žalobkyni za vykonanou práci a jako taková je složkou platu a povinně měla být zahrnuta do výpočtu průměrného výdělku dle § 351 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zák. práce“). Žalovaná ji však žalobkyni vyplatila ve výplatě platu za měsíc červen 2020 ve výši 120 000 Kč hrubého pod položkou„ jubilea“ a účelově ji tak vyloučila z dosaženého výdělku pro výpočet průměrného výdělku žalobkyně ke dni 1. 7. 2020 a 1. 10. 2020. Tím snížila výši průměrného výdělku a krátila tak žalobkyni na jejích platových právech a právu na náhradu platu. Průměr pro náhrady měl ke dni 1. 7. 2020 správně představovat 490,14 Kč (nikoli 361,93 Kč uvedených ve výplatních páskách žalobkyně za měsíce červenec – září 2020) a ke dni 1. 10. 2020 částku ve výši 391,22 Kč (nikoli částku 282,52 Kč uvedenou na výplatních páskách žalobkyně za měsíce říjen – prosinec 2020). Rozdíl ve výši příplatku za práci v sobotu a v neděli ve výši 25 % průměrného výdělku, za práci v noci ve výši 20 % průměrného výdělku a za práci přesčas ve výši 25 % průměrného výdělku a rozdíl ve výši náhrady platu za čerpanou dovolenou za měsíc červenec 2020 činí 5 912 Kč. Rozdíl ve výši příplatku za práci v sobotu a v neděli ve výši 25 % průměrného výdělku, za práci v noci ve výši 20 % průměrného výdělku a rozdíl ve výši náhrady platu za čerpanou dovolenou za měsíc srpen 2020 činí 6 053 Kč. Rozdíl ve výši příplatku za práci v sobotu a v neděli ve výši 25 % průměrného výdělku a rozdíl ve výši náhrady platu za čerpanou dovolenou za měsíc září 2020 činí 10 869 Kč. Rozdíl ve výši příplatku za práci v sobotu a v neděli ve výši 25 % průměrného výdělku, za práci přesčas ve výši 25 % průměrného výdělku a rozdíl ve výši náhrady platu za čerpanou dovolenou za měsíc říjen 2020 činí 7 619 Kč. Rozdíl ve výši příplatku za práci v sobotu a v neděli ve výši 25 % průměrného výdělku, za práci přesčas ve výši 25 % průměrného výdělku a rozdíl ve výši náhrady platu za čerpanou dovolenou za měsíc listopad 2020 činí 5 246 Kč. Rozdíl ve výši příplatku za práci v sobotu a v neděli ve výši 25 % průměrného výdělku, za práci přesčas ve výši 25 % průměrného výdělku a příplatku za práci ve svátek ve výši 100 % průměrného výdělku za měsíc prosinec 2020 činí 4 966 Kč. Přes předžalobní výzvu k úhradě, žalovaná žalobkyni částku 40 665 Kč nevyplatila. Žalobkyně dále argumentovala zatím nepravomocným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 14 C 260/2021 – 53 ze dne 4. 5. 2022, který v obsahově obdobné věci žalobě vyhověl, neboť dospěl k závěru, že ustanovení § 224 odst. 2 písm. b) zák. práce na projednávanou věc nedopadá. Vycházel při tom z rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4481/2014), v němž Nejvyšší soud uzavřel, že odměna za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu, která je nenárokovou (fakultativní) složkou platu zaměstnance, se v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání stává složkou platu nárokovou. V citovaném rozsudku okresní soud uzavřel, že žalobkyni byla vyplacena odměna v souvislosti s pravidelným výkonem její práce záchranářky, kdy v rámci pracovního poměru plnila mimořádné úkoly v souvislosti s řešením epidemie nemoci Covid-19, proto se vyplacená odměna stala součástí platu žalobkyně a bylo ji tak nutno zahrnout i do výpočtu jejího průměrného platu. 2. Proti platebnímu rozkazu vydanému Okresním soudem v Pardubicích pod č.j. 108 C 9/2021-33 dne 26. 1. 2022 podala žalovaná ve lhůtě odpor. Navrhovala zamítnutí žaloby, přičemž shodným tvrzením činila nesporným, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána podle pracovní smlouvy ze dne 22. 7. 2009 v pracovním poměru na plný pracovní úvazek a pracovně zařazena na pozici zdravotní sestry – specialistky, členky výjezdní skupiny na pozici zdravotnická záchranářka. Takto pracovala i během jarní vlny a podzimní vlny pandemie Covid-19. Žalobkyni byla žalovanou ve výplatě platu za měsíc červen 2020 vyplacena tzv. covid odměna za první vlnu pandemie Covid-19 ve výši 120 000 Kč, tj. 40 000 Kč za tři měsíce, jako odměna dle § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce a v souladu s citovaným ustanovením nebyla zahrnuta do průměrného výdělku zjišťovaného zaměstnavatelem. Žalovaná stejným způsobem postupovala i v případě podzimní odměny přiznané za měsíce říjen – prosinec 2020 a vyplacené ve výplatním termínu za měsíc červen 2021. Žalovaná je poskytovatelem přednemocniční péče dle § 2 odst. 2 zák. 372/2002 Sb. o zdravotních službách a dle § 2 zákona č. 374/2011 Sb. o zdravotnické záchranné službě v platném znění. Dle § 8 odst. 1 posledně citovaného zákona, je žalovaná příspěvkovou organizací, zřízenou příslušným krajem. Jako taková musí respektovat pravidla a ustanovení zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, i zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních samosprávných celků, při hospodaření se svěřenými prostředky. Prostředky pro vyplácení sporné odměny byly přiděleny ze státního rozpočtu. Vláda České republiky na svém zasedání dne 7. 5. 2020 schválila usnesením č. 518 návrh na jednorázovou odměnu, určenou pro zdravotnické pracovníky čtrnácti poskytovatelů zdravotnické záchranné služby. Vládou byly stanoveny podmínky pro vyplacení příslušných částek dotačního příspěvku jednotlivým zdravotnickým záchranným službám s tím, že každému zdravotnickému pracovníkovi bude vyplacena při plném pracovním úvazku jednorázová odměna ve výši 40 000 Kč za každý z měsíců březen, duben a květen 2020. Vládou byly stanoveny podmínky pro vyplacení odměn, a to včetně přesných pokynů, jak mají být tyto odměny vyplaceny. Žalovaná obdržela finanční prostředky pro výplatu odměn spolu s rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví č. OKP/37/1102 2020 ze dne 12. 6. 2020, o poskytnutí jednorázového neinvestičního finančního příspěvku ze státního rozpočtu ČR, které vydalo Ministerstvo zdravotnictví v souladu s usnesením vlády č. 518 ze dne 7. 5. 2020. Žalovaná obdržela spolu s finanční částkou dotace určenou pro vyplacení této odměny i pokyny, jak mají být odměny vyplaceny. Součástí rozhodnutí byl rovněž pokyn k vyplacení dle ustanovení § 224 odst. 2 písm. b) zák. práce a v režimu tohoto ustanovení. Tímto postupem byla odměna vyplacena i žalobkyni, tudíž nebyla zahrnuta do průměrného měsíčního výdělku zaměstnance. Shodným způsobem žalovaná postupovala i při výplatě odměn za období říjen – prosinec 2020. Jakýkoli jiný přístup žalované by byl v rozporu s péčí dobrého hospodáře a v rozporu s rozpočtovými pravidly tak, jak je určují žalovanou citované zákony o rozpočtových pravidlech. Při vyplacení tzv. podzimní odměny žalovaná postupovala shodně, neboť účel poskytnuté finanční částky byl shodný a bylo by v rozporu s dobrými mravy, pokud by žalovaná sama jakkoli upravovala pravidla, stanovená vládou. Podzimní odměny za druhou vlnu pandemie, za měsíce říjen – prosinec 2020 byly žalobkyni vyplaceny ve výplatním termínu spolu s platem za měsíc červen 2021 opět v režimu ustanovení § 224 odst. 2 písm. b) zák. práce. Protože Ministerstvo zdravotnictví výslovně určilo jako způsob vyplacení pro tyto prostředky postup dle § 224 odst. 2 písm. b) zák. práce, bylo by vyplacení odměn tak, jak se jich domáhá žalobkyně, jednoznačně neoprávněným použitím peněžních prostředků státního rozpočtu. Žalovaná nemohla poskytovat jinak a zahrnout vyplacené prostředky do průměru platu žalobkyně. Proto respektovala podmínky pro využití finančních prostředků z dotačního titulu přiděleného Ministerstvem zdravotnictví. Povinnost respektovat podmínky tak, jak jsou stanoveny rozhodnutím ústředního správního orgánu, je zakotvena v zák. č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, nejedná se tedy o svévolné rozhodnutí žalované. 3. Po provedeném řízení soud žalobu zamítl v plném rozsahu na základě následujících skutkových zjištění: 4. Pracovní smlouvou bylo prokázáno a mezi účastnicemi bylo nesporné, že žalobkyně v rozhodném období roku 2020 prac