11 C 242/2021-60 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21.6.2021 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 3.663 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dluhu z úvěrové smlouvy (žádost o úvěr ID [číslo]) ze dne 14.11.2020. Návrh odůvodnila tím, že jako věřitel poskytla žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč, prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], kdy identita žadatele je ověřována odesláním 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr do 30 dnů spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč. Žalobkyně dne 14.11.2020 odeslala poskytnutou částku úvěru ve výši 5.000 Kč na účet č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě. Úvěr se stal splatným dne 14.12.2020. Žalovaný do dne splatnosti ničeho neuhradil, čímž porušil svůj závazek uhradit řádně a včas. Žalovaný uhradil až dne 16.2.2021 pouze 2.000 Kč. Dlužná částka pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 3.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a smluvních pokut ve výši 150 Kč. K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byla prověřována bonita žalovaného důsledným zjišťováním jejího kreditního skóre, neboli credit scoringu. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tímto je zjištěn limit nejvyšší měsíční splátky. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, příp. další skutečnosti, využívány jsou úvěrové registry SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. U žalovaného nebyla zjištěna žádná vyživovací povinnost, výše čistého měsíčního příjmu jako zaměstnance činila 25.000 Kč, výdaje na domácnost 13.000 Kč. 2. Usnesením č.j. 11 C 242/2021-55 ze dne 18.10.2021 soud žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ho poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému včetně žaloby doručeno dne 18.11.2021 (vhozením do domovní schránky). Žalovaný se ve stanovené lhůtě k postupu dle ust. § 115a o. s. ř. nevyjádřil, s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila žalobkyně již v žalobě. Soud proto v souladu s § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených důkazů. 3. Úvěrovou smlouvou (ID žádosti [číslo]) ze dne 14.11.2020 bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5.000 Kč, který se zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč do 30 dnů; celkem se zavázal splatit 5.165 Kč. 4. Dopisem ze dne 30.4.2021 žalobkyně žalovaného vyzvala ke splacení celého úvěru ve výši 3.663 Kč ve lhůtě do 30 dnů od sepsání výzvy. 5. Výpisem čerpání, splátek a úhrad bylo prokázáno, že dne 14.11.2020 byla žalovanému poskytnuta jistina ve výši 5.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru činil 165 Kč, poplatek za bezpečnou platbu 99 Kč, poplatek za nadstandardní SMS 49 Kč, účelně vynaložené náklady 200 Kč, smluvní pokuty 150 Kč, přičemž žalovaný zaplatil až dne 16.2.2021 částku 2.000 Kč. <i>6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>8. Dle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>10. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 13. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze z části. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 14. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze printscreeny ze systému žalobkyně, ze kterých nebylo zjištěno, že by na žalovaného byla vedena exekuce. Ohledně příjmu žalovaného a zejména prověření dalších výdajů žalovaného (např. nájem, inkaso a pod.) se omezila na doplnění tvrzení o tom, že vycházela z údajů uvedených žalovaným. V případě žalovaného neměla pochybnosti o jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k ab