11 C 307/2021-61 — Okresní soud v Pardubicích

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4.11.2021 domáhal vůči žalované určení, že se zástavní právo zapsané ve prospěch žalované na jednotce [číslo] se způsobem využití byt a na podílu na společných částech domu o velikosti [číslo] v budově na parcele st. [číslo], zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice; jednotce [číslo] se způsobem využití byt a podíl na společných částech domu o velikosti [číslo] v budově na parcele st. [číslo], zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice; jednotce [číslo] se způsobem využití byt a podíl na společných částech domu o velikosti [číslo] v budově na parcele st. [číslo], zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, neexistuje. V odůvodnění uvedl, že žalovaná se domáhá svého údajného práva v rámci exekučního řízení vedeného u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. [spisová značka] dle exekučního titulu vydaného týmž soudem pod sp. zn. [spisová značka] s tím, že zástavní právo ve prospěch žalované má váznout na shora citovaných třech bytových jednotkách. Žalobce uvedl, že zástavní právo bylo zapsáno v katastru nemovitostí v r. 2009 a vůbec nezajišťovalo uvedené bytové jednotky, neboť původní (originální) zástavní právo ve prospěch žalované bylo zřízeno ke stavbě či objektu bydlení. Zástavní právo tak nikdy nebylo zřízeno k bytovým jednotkám, neboť v době zápisu zástavního práva neexistovali, když do katastru nemovitostí byly zapsány až v r. 2011. Žalobce uváděl, že zástavní právo je akcesorickým právem odvislým od hlavního závazku, může zaniknout několika způsoby, i bez toho, že by zanikl hlavní závazek a jedním ze způsobů je zánik zástavy dle § 170 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Žalobce dále uvedl, že bylo odpovědností zástavního věřitele, aby při zániku zástavy požadoval po svém dlužníku také přechod zástavního práva i na nově vzniklé bytové jednotky, avšak zástavní věřitel ke své odpovědnosti ničeho neučinil, zůstal zcela pasivní a zástavní právo zaniklo. Žalobce spatřuje naléhavý právní zájem v tom, že se jedná o právní stav nejistoty a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, když bez určení postavení účastníka právního vztahu dle žalobního návrhu je nejistý. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o hypotečním úvěru [číslo] ze dne 19.3.2008 a k zajištění pohledávek z této smlouvy byla uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem [číslo] ze dne 31.3.2008. Žalobce však svou povinnost z uzavřené smlouvy nesplnil, proto žalovaná přistoupila k vymáhání dluhu prostřednictvím exekučního řízení. Žalovaná nesouhlasí s názorem žalobce o zániku zástavy, neboť se jedná o pouhé rozdělení věci na více samostatných funkčních (právních) celků dle § 4 zák. č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů. Namítala, že zánikem zástavy dle § 170 odst. 1 písm. b) obč. zák., není reálné rozdělení zástavy jako věci v právním smyslu na více samostatných věcí v právním smyslu. Uvedla, že dle § 20 zákona o vlastnictví bytů s převodem nebo přechodem vlastnictví k jednotce, přechází spoluvlastnictví společných částí domu, popř. další práva a povinnosti spojené s vlastnictvím jednotky a se spoluvlastnictvím společných částí domu, a tedy práva a povinnosti dosavadního vlastníka budovy, popř. vlastníků jednotek v domě, týkající se společných částí domu a pozemku, přecházejí na nové vlastníky jednotek nabytím vlastnictví k těmto jednotkám. Zástavní právo tak dle § 164 obč. zák. působí vůči každému pozdějšímu vlastníku zastavené věci. Žalovaná dále uvádí, že i právní vývoj institutu zástavního práva v rámci o.z. potvrzuje názor žalované, když dle § 1351 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) je uvedeno, že při rozdělení zastavené věci zatíží zástavní právo všechny věci vzniklé rozdělením. Žalovaná uvedla, že argument žalobce o zániku zástavy považuje pouze za účelový z důvodu oddálení samotného prodeje zástavy a navrhla zamítnutí žaloby. Podáním ze dne 1.4.2021 žalobce navrhl rozšíření žalobního návrhu tak, že částka, kterou žalovaná po žalobci požaduje je ohraničena a její navyšování o náklady a další příslušenství není po právu, když požadoval určení maximální výše dlužné částky, kterou by byl žalobce povinen žalované zaplatit. Žalobce namítal, že v katastru nemovitostí není a nikdy nebyla zanesena úvěrová smlouva, kterou uzavřel předchozí vlastník předmětných nemovitostí Mgr. [příjmení] a jejíž plnění bylo zajištěno zástavním právem ve prospěch žalované, zatěžující nyní předmětné tři bytové jednotky. Uvedl, že v katastru nemovitostí je založena pouze smlouva zástavní, zajišťující původní obchodní vztah mezi žalovanou a Mgr. [anonymizováno] jako předchozím vlastníkem nemovitostí. Namítal, že žalobce v době koupě bytového domu neměl možnost z veřejného rejstříku zjistit podrobnosti o úvěrové smlouvě a o všech povinnostech, které na něho samotnou realizací kupní smlouvy mají přejít. Ze samotné zástavní smlouvy pak žalobce zjistil pouze výši dlužné částky 4 938 356,47 Kč, a tedy nemůže nést odpovědnost za částku vyšší, než s jakou byl seznámen v okamžiku nabytí vlastnického práva. Žalovaná podáním ze dne 20.6.2022 uvedla, že v podané žalobě nespatřuje odpovídající právní zájem, když argumenty přednášené v žalobě a jejím doplnění byly tvrzeny a posouzeny v rámci nalézacího řízení i v rámci opravných prostředků exekučního řízení vedeného u soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M., Exekutorský úřad Klatovy pod sp. zn. [spisová značka] a u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce byl v rámci uvedených řízení se svými opravnými prostředky neúspěšný. Dále uvedla, že existence zástavního práva k uspokojení její pohledávky ve výši 4 938 356,47 Kč, včetně příslušenství byla předmětem řízení o návrhu na soudní prodej zástavy pod sp. zn. [spisová značka] a dále byla řešena v řízení pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém soud usnesením ze dne 24.1.2018 nařídil soudní prodej zástavy. Při jednání soudu dne 10.10.2022 soud nepřipustil navrhované rozšíření žaloby dle § 95 odst. 2 o.s.ř. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23.10.2012 sp. zn. [spisová značka] ve věci žalobce [právnická osoba] proti žalovanému [celé jméno žalobce] byl nařízen prodej zastavených nemovitostí, a to předmětných bytových jednotek k zajištění pohledávky žalobce ve výši 4 938 356,47 Kč s úrokem ve výši 7,75 % p.a. z částky 4 653 168,74 Kč od 18.3.2012 do zaplacení z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 19.3.2008. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18.6.2014. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 24.3.2014 č.j. [číslo jednací] bylo usnesení okresního soudu ze dne 23.10.2012 č.j. [číslo jednací] potvrzeno. V odůvodnění odvolací soud uvedl, že okresní soud postupoval řádně dle § 200z odst. 1 o.s.ř. a nařídil prodej zastavených nemovitostí ve prospěch žalobce (nyní žalovaná), proti žalovanému (nyní žalobci), přičemž výhrady žalovaného shledal nedůvodnými. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 2.5.2014. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10.11.2021 č.j. [číslo jednací] bylo prokázáno, že návrh povinného na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M., Exekutorského úřadu Klatovy pod sp. zn. [spisová značka], se zamítá. Povinný (žalobce) tvrdil, že soudní exekutor vydal tři dražební vyhlášky na předmětné bytové jednotky s tím, že faktickým podkladem pro uspokojení oprávněného (žalované) ze zástavního práva je uspokojení ze zástavního práva vzniklého v r. 2009 a zřízeného k objektu bydlení, nikoli bytovým jednotkám, které v té době neexistovali a byly zřízeny až v r. 2011. Namítal tak zánik zástavního práva v důsledku vzniku předmětných bytových jednotek. Oprávněný s návrhem povinného na zastavení exekuce nesouhlasil, zdůraznil, že rozdělením původní zástavy, zástavní právo nezaniká. Okresní soud pak konstatoval, že exekuční řízení je vedeno na podkladě vykonatelného rozhodnutí (usnesení ze dne 23.10.2012 sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením [číslo jednací] ze dne 24.3.2014), jímž byl nařízen soudní prodej zástavy, a to všech předmětných bytových jednotek ve výlučném vlastnictví povinného k uspokojení zajištěné pohledávky oprávněného. Exekuční soud odkázal na jednotnou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, spočívající v tom, že reálným rozdělením věci zástavní právo nezaniká, naopak zástavnímu věřiteli vzniká vespolené (simultání) zástavní právo k novým věcem v právním slova smyslu, což platí i při reálném rozdělení zástavy, kterou je bytový dům nebo budova na bytové jednotky a k čemuž došlo v dané věci. Exekuční soud považoval za zcela lichý právní názor povinného, že oprávněný byl povinen žádat o přechod zástavního práva na nově vzniklé jednotky, když takový úkon je zcela nadbytečný a v situaci, kdy povinný již v nalézacím řízení brojil proti danému