11 C 90/2022-131 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 3.7.2020 domáhala po žalované zaplacení částky 20 400 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Tvrdila, že dne 29.6.2015 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] ve znění dodatku (navýšení limitu povoleného přečerpání na částku 20 000 Kč), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový limit až do výše 5 000 Kč a následně do výše 20 000 Kč na běžný účet žalovaného vedený u žalobkyně. Žalovaná se zavázala nepřekračovat sjednaný limit úvěru a plnit veškeré své závazky ze smlouvy, zejm. řádně a včas uhradit dlužnou jistinu a úroky, které byly sjednány ve výši 18,9 % ročně. Žalovaná dne 23.11.2018 překročila úvěrový limit, nezajistila dostatek prostředků k pokrytí transakce a dostala se tak do nepovoleného debetního zůstatku. Žalobkyně proto od smlouvy dopisem ze dne 29.12.2018 odstoupila a dluh se stal splatným ke dni 29.4.2019. Dlužná částka je představována nesplacenou jistinou ve výši 20 500 Kč, poplatky ve výši 350 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ke dni 4.2.2020 ve výši 2 169,12 Kč, dlužného úroku z částek po splatnosti a nepovoleného debetního zůstatku ve výši 4 400,35 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok ve výši 18,9 % p.a. z jistiny od 5.2.2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 5.2.2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, přestože jí stejnopis žaloby byl doručen na adresu dle centrální evidence obyvatel. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovaná byla vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Právní zástupce žalobkyně s takovým postupem souhlasil již v žalobě, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, a proto sud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemá námitek. 4. Smlouvou o povoleném přečerpání č. GNN [bankovní účet] ze dne 29.6.2015 bylo prokázáno uzavření smlouvy, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěrový limit do výše 5 000 Kč a roční úrokovou sazbou ve výši 18,9 %. V případě překročení úvěrového limitu se z překročené částky stal nepovolený debetní zůstatek, který byl úročen sazbou 22 % ročně, dále byla žalobkyně oprávněna požadovat poplatky a smluvní pokuty dle platného sazebníku banky. Smlouva byla odeslána prostřednictvím internetového bankovnictví žalobkyně. Dle dodatku ze dne 1.2.2018 byl úvěrový limit navýšen na částku 15 000 Kč a dodatkem ze dne 8.2.2018 na částku 20 000 Kč. 5. Žádostmi a dodatky ke smlouvě o povoleném přečerpání ze dne 1.2.2018 a 8.2.2018 bylo prokázáno postupné navyšování úvěrového limitu na žádost žalovaného k uvedené smlouvě až na částku 00 000 Kč. Žalobkyně vycházela mj. z příjmu žalované 13 463 Kč v době uzavření smlouvy o povoleném přečerpání, v době navýšení limitu na 10 000 Kč z příjmů 12 000 Kč, v době navýšení limitu na 20 000 Kč z příjmu žalované 15 000 Kč a dále nahlížením do bankovních a nebankovních registrů a z finančních toků na běžném účtu klienta vedeném u žalobkyně. 6. Dopisem ze dne 29.12.2018 vyzývala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky a současně žalovanou informovala o odstoupení od smlouvy o povoleném přečerpání na běžném účtu. 7. Předžalobní výzvou ze dne 19.2.2020 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení splatné pohledávky z úvěru. <i>8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o.z, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>10. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 12. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je v celém rozsahu důvodný, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s bankou smlouvu o povoleném přečerpání (tedy o kontokorentním úvěru) podle § 2395 a násl. o.z. a v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (pro smlouvu a dodatky do 30. 11. 2016) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (pro dodatky uzavřené od 1. 12. 2016). Žalovaná úvěr průběžně využívala a řádně jej hradila, v listopadu 2018 však překročila úvěrový limit, nezajistila dostatek prostředků na pokrytí transakce a dostala se do nepovoleného debetního zůstatku, čímž porušila sjednané smluvní podmínky. V důsledku toho žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila a žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaná, která se dostala do nepovoleného debetu, dosud ničeho neuhradila. 13. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni ve výroku uvedenou částku a to v souladu s § 2991 o.z. (dluh na nepovoleném debetu), kdy žalované, který se bez právního důvodu na úkor banky obohatila, vznikla povinnost vydat žalobkyni toto bezdůvodné obohacení, které nebylo ve stanovené době přes výzvu vyrovnáno) a v souladu s § 2395 o.z. (nesplacený úvěr). Pokud jde o nepovolený debet a jeho vznik, je třeba uvést, že debet vzniká nejen výběry z účtu, na němž není dostatek prostředků, ale i tím, že nejsou placeny smluvně sjednané poplatky za poskytované služby. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že uvedenou částku žalobkyni uhradila či že by předmětná smlouva byla neplatná. Jelikož žalovaná dlužné částky neuhradila, žalobkyně má právo na vrácení nesplacené části úvěru, tedy jistiny, poplatků za upomínky a pojištění, smluvního úroku 18,9 % ročně, jakož i zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.) 14. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni, která žalovanému zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 816 Kč, 3x odměnou právní služby po 1 940 Kč (§ 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 3x paušální náhradou po 300 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky), 21 % DPH. Náklady řízení tak činí celkem částku 8 947,20 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 15. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., kdy soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší či ve splátkách.