111 C 36/2020-83 — Okresní soud v Pardubicích

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23.12.2020 domáhal po žalované zaplacení částky 89.316 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedl, že byl v řádném pracovním poměru u žalované dle pracovní smlouvy ze dne 13.10.2016 ve znění Dodatku [číslo] ze dne 2.1.2018, a to na pozici – vedoucí pracovník ve výrobě. Dle pracovní smlouvy byl mimo jiné sjednán výplatní termín mzdy na 20. kalendářní den v měsíci, který následuje po měsíci, kdy byla práce vykonána. Žalobce dne 26.8.2020 zjistil, že mu nebyla řádně vyplacena mzda, když za měsíc květen 2020 byla splatná dne 20.6.2020, za červen 2020 byla splatná dne 20.7.2020 a za červenec 2020 byla splatná dne 20.8.2020. Žalobci byla ke dni 31.7.2020 uhrazena částka 30.044 Kč. Žalobce dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zrušil okamžitě svůj pracovní poměr u žalované, tento zanikl ke dni 26.8.2020. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné mzdy, včetně náhrady za nevyplacenou poměrnou část dovolené, a mzdy za odpracované dny v měsíci srpnu 2020 a náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku odpovídající dvouměsíční výpovědní době. Žalobce ke dni 31.7.2020 jednostranně započetl částku 30.044 Kč na úhradu dlužné mzdy za měsíc červen 2020. Dne 9.9.2020 přijal na svém účtu částku 30.040 Kč, kterou jednostranně započetl na úhradu dlužné mzdy za měsíc květen 2020, následně dne 16.9.2020 přijal částku 30.503 Kč, kterou jednostranně započetl na úhradu dlužné mzdy za měsíc červenec 2020. Žalovaná ke dni 26.8.2020 vystavila žalobci Potvrzení o zaměstnání a ke dni 16.9.2020 Potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti. Žalovaná ani přes urgence žalobce ničeho na žalovanou částku neuhradila. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala, že nárok žalobce na vyplacení mzdy nebyl ze strany žalované uspokojen v návaznosti na dohodu o srážkách ze mzdy vtělenou jako čl. 6 pracovní smlouvy. Žalobce u žalované pracoval na pozici – vedoucího pracovníka ve výrobě a měl na starosti plánovaní a kontrolu realizace zakázek, komunikaci se zákazníkem a předávání a plánování převzatých zakázek od zákazníka do výroby, současně vedl tým pracovníků žalované, kteří na zakázkách pracovali a za něž byl přímo odpovědný. Namítala, že žalobci byla svěřena odpovědnost za vedení zakázky„ Polad“ JSC, Rusko, žalobce nesplnil své pracovní povinnosti, kdy sice od zákazníka žalované převzal zadání zakázky, avšak v rozporu s pokynem zaměstnavatele stanovil cenu služeb žalované o 895 EUR méně než podle interního pokynu a kalkulace mělo být stanoveno. Žalované tak vznikla škoda, kterou zákazník prostřednictvím [právnická osoba] – [právnická osoba] uplatnil, a to ve výši 14.687 Kč. Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnance nezbavuje povinností uložených mu dle § 300 a násl. zákoníku práce, a to minimálně v rozsahu prevence škody a předání informací a svěřených předmětů. Žalované tak vznikla škoda nejméně ve výši 38.189,70 Kč, kterou žalovaná srazila z ještě nevyplacené náhrady mzdy žalobci dle článku 6 pracovní smlouvy. Uvedená škoda byla vyčíslena a vytknuta dopisem ze dne 31.8.2020, tento dopis žalobce odmítl převzít, což potvrdila [jméno] [příjmení]. Dne 26.8.2020 žalobce nezajistil předání informací o převzetí zakázky zákazníka žalované (společnosti„ Polad“ JSC) v důsledku čehož došlo k prodlení, za které byla společností„ Polad“ JSC stanovena žalované sankce ve výši 701 EUR (18.408,26 Kč), tuto částku žalovaná srazila z dosud nevyplacené náhrady mzdy žalobce. Žalobce dále způsobil svou nedbalostí a nečinností žalované škodu ve výši 2.048 EUR (53.780,48 Kč), kdy ani po opakovaných pokynech zákazníka k ukončení činnosti na zadání, tento pokyn nekomunikoval dále žalované a nezajistil ukončení prací na zakázce, uvedenou částku žalovaná srazila z dosud nevyplacené náhrady mzdy žalobce. Dále žalobce po ukončení pracovního poměru nepředal práci a nedokončené úkoly označeným pracovníkům žalované, nevrátil mobilní telefon s mobilním tarifem, který žalobce i po 4 měsících po skončení pracovního poměru využíval a ke dni 21.12.2020 na něm je evidována dlužná částka 2.289 Kč. Žalovaná tak vůči žalobci uplatnila částku 112.667,44 Kč z titulu náhrady škody jako procesní obranu a uvedla, že takovouto částku započítává vůči požadovanému nároku žalobce. Při jednání soudu dne 6.10.2021 žalovaná uvedla, že je pravdou, že mzdy nebyly vypláceny v termínu, namítala však, že k takovému postupu žalobce udělil souhlas, když žalovaná v komplikovaném období roku 2020 vyplácela přednostně mzdy řadovým zaměstnancům a upřednostňovala je před vedoucími pracovníky. Mzdy byly žalobci v plném rozsahu vyplaceny. Podáním ze dne 30.6.2021 žalobce odmítl procesní obranu žalované jako nedůvodnou a zcela účelovou. Uvedl, že žalovaná jako zaměstnavatel vystavila listiny (potvrzení o zaměstnání ze dne 26.8.2020 a potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti ze dne 16.9.2020, výplatní pásku za měsíc 8/ 2020), v době jejich vydání na konci srpna a v září 2020 žádné srážky ze mzdy vůči žalobci neuplatňovala. Žalobce odmítl tvrzení žalované, že by v době trvání svého pracovního poměru u žalované jí měl způsobit škodu, nikdy nebyl seznámen ani proškolen s „ interními pokyny zaměstnavatele pro pracovníky výroby“. Dále uvedl, že dne 31.8.2020 na svém bývalém pracovišti nebyl, ani nebyl vyzván, aby se dostavil, žádný dopis téhož dne ani později nepřevzal (na listině není jeho podpis). Dále namítal, že neobdržel ani dopis žalované ze dne 21.12.2020. Při jednání soudu dne 6.10.2021 uvedl, že i po skončení pracovního poměru používal tarif telefonu, částku, kterou provolal je ochoten zaplatit žalované. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobce pracoval u žalované od 13.10.2016 dle uzavřené pracovní smlouvy ze dne 13.10.2016 a dodatku [číslo] z 2.1.2018 jako vedoucí pracovník ve výrobě, výplatní termín byl sjednán k 20. dni kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, kdy byla práce vykonána, žalobce dopisem ze dne 26.8.2020 okamžitě zrušil pracovní poměr z důvodu, že mu nebyla řádně vyplacena mzda za měsíce květen, červen a červenec 2020, pracovní poměr skončil ke dni 26.8.2020 okamžitým zrušením pracovního poměru žalobce, žalobce dne 31.7.2020 obdržel od žalované částku 30.044 Kč, dne 9.9.2020 částku 30.040 Kč, dne 16.9.2020 částku 30.503 Kč, když tyto částky žalobce započetl na dlužné mzdy za měsíce květen až červenec 2020 a za měsíc srpen 2020 vznikl žalobci nárok na mzdu za odpracované dny, proplacení 5,5 dne nevybrané dovolené a dvě náhrady mzdy dle § 56 odst. 2 zákoníku práce, tj. celkem 89.316 Kč. Mezi účastníky zůstalo nadále sporné, zda má žalobce nárok na úhradu žalované částky nebo zda žalovanou uplatněné částky z titulu náhrady škody jsou důvodné. Podáním ze dne 9.11.2021 žalovaná uvedla, že pokud by soud neměl prokázanou některou z podmínek pro provedení srážek ze mzdy, vznáší žalovaná procesní nárok na náhradu škody vůči žalobci. Při jednání soudu dne 12.1.2022 uvedla, že nárok na náhradu škody požaduje ve výši 112.667,44 Kč. Žalovaná k poučení soudu uvedla, že nárok na provedení srážky ze mzdy obecně vyplývá z uzavřené pracovní smlouvy ze dne 13.10.2016 ve znění dodatku ze dne 2.1.2018, a to článku 6 pracovní smlouvy, a to mimo jiné pro případy žalobcem způsobené škody žalované (případ uplatněné škody ve výši 53.780,48 Kč) a žalobcem způsobené škody třetí osobě, kterou je žalovaná povinna nahradit (případ uplatněné škody ve výši 18.408,26 Kč). Takto vymezená možnost sjednání konkrétní dohody o srážkách ze mzdy byla s žalobcem ústně projednána, včetně způsobu výpočtu výše škody před podpisem dodatku k pracovní smlouvě, jejímž podpisem žalobce stvrdil svůj souhlas s uzavřením dohody o srážkách ze mzdy ve sjednaných skutkových případech. K této skutečnosti žalovaná navrhla provedení účastnické výpovědi jednatele žalované [jméno] [příjmení] a bývalé účetní žalované [jméno] [příjmení], kteří byli dohodě a projednání před podpisem dodatku pracovní smlouvy s žalobcem přítomni. Dále uvedla, že dohodu o srážkách ze mzdy k uspokojení závazků zaměstnavatele zákoník práce neupravuje, není tedy stanovena ani její právní forma, ani její náležitosti, jedná se tak o nepojmenovanou smlouvu dle § 1746 oz. Obecné náležitosti za účelem uzavření konkrétních dohod o srážkách ze mzdy si účastníci sjednali v článku 6 pracovní smlouvy, kde si vymezili okruhy případů, kde žalobce souhlasí bez dalšího se svou odpovědností vůči žalované a kde vyslovil svou vůli být vázán dohodou o srážkách ze mzdy. Podkladem pro provedení srážek ze mzdy pak byly konkrétní dohody o srážkách ze mzdy, které byly uzavřeny v rámci obecné dohody o srážkách ze mzdy koncipované v článku 6 pracovní smlouvy, a to konkrétní dílčí dohody o srážkách ze mzdy ze dne 31.8.2020 a ze dne 21.12.2020, když žalobce odmítl jejich převzetí stvrdit písemně. Usnesením ze dne 12.1.2022 vyhlášeném při jednání soudu bylo řízení o náhradu škody ve výši 112.667,44 Kč vyloučeno k samostatnému řízení dle § 112 odst. 2 o.s.ř. s tím, že soud řízení o náhradu škody v předmětn