17 C 210/2022-36 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 20. 5. 2022 domáhala proti žalované zaplacení celkové částky 34 303,28 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že dne 26. 8. 2018 žalovaná uzavřela s jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž jí tato společnost poskytla částku 26 000 Kč. Tuto se žalovaná zavázala splatit spolu s příslušenstvím (kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek) ve výši 32 700 Kč; celkem se tak zavázala splatit částku 58 700 Kč ve 20 měsíčních splátkách po 2 935 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 26. 4. 2020. Žalovaná sjednané splátky řádně nehradila (zaplatila pouze 12 649,01 Kč). Dlužná částka je tak představována jistinou ve výši 21 260,77 Kč, nesplaceným kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 3 885,55 Kč, nesplaceným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 14 480,19 Kč, nesplacenými náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 141,60 Kč, nesplaceným inkasním poplatkem ve výši 4 282,88 Kč, postoupeným smluvním úrokem ve výši 8 460,62 Kč, postoupeným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 384,25 Kč, účelně vynaloženými náklady mimosoudního vymáhání ve výši 690 Kč a smluvní pokutou ve výši 12 352,51 Kč. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že schopnost žalované splácet úvěr byla ověřena na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, ve které byly uvedeny příjmy, výdaje a zaměstnání. Žalované podle těchto údajů měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 10 884 Kč a byla tedy schopna splácet poskytnutý úvěr. 2. Předvolání k jednání soudu nařízenému na den 19. 9. 2022 v 7.30 hod. bylo žalované do datové schránky doručeno dne 28. 7. 2022 E-mailovým podáním doručeným soudu dne 19. 9. 2022 v 7.15 hod. žalovaná požádala o odročení jednání s tím,„ že má pravděpodobně střevní chřipku a nemůže se dostavit“. Protože žalovaná svůj zdravotní stav žádným způsobem nedoložila, nepovažoval soud její omluvu za důvodnou a včasnou a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 22. 12. 2021, seznamem postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022 adresovaným žalované právním předchůdcem žalobkyně. 4. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla dne 26. 8. 2018 uzavřena mezi žalovanou a společností [právnická osoba], která se jako věřitel zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 26 000 Kč. Žalovaná se pak zavázala splatit poskytnutý úvěr a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 32 700 Kč (tj. úroky ve výši 6 058 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 18 460 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 727 Kč a inkasní poplatek ve výši 5 460 Kč) ve 20 měsíčních splátkách po 2 935 Kč. 5. V rámci žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je rozvedená, bez vyživovacích povinností, je zaměstnaná s průměrným čistým měsíčním příjmem 23 289 Kč. Jako výdaje konstatovala 4 200 Kč na bydlení + energie (při bydlení u rodičů), 4 800 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a 2 500 Kč měsíční splátky stávajících půjček. Příjem měl být doložen pracovní smlouvou a výpisem z bankovního účtu, výdaje doloženy nebyly. 6. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze žádost o úvěr s údaji uvedenými žalovanou; žádné příjmy ani výdaje žalované však doloženy nebyly (v žádosti byla pouze konstatována pracovní smlouva a výpis z bankovního účtu). Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil povinnost uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 [číslo], ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 [číslo], ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU [číslo] – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalované nebyly řádně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalované čás