ECLI: ECLI:CZ:OSPU:2022:17.C.213.2022.1 Datum: 2022-09-19 Předmět: o zaplacení 11 123,71 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 86 ["postoupení pohledávky""prodlení věřitele""smlouva o úvěru""smlouva pracovní"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: o zaplacení 11 123,71 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 142 (99/1963 Sb.), § 101 (99/1963 Sb.), § 1970 (89/2012 Sb.), § 1968 (89/2012 Sb.).
1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 20. 5. 2022 domáhala proti žalované zaplacení celkové částky 11 123,71 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že dne 25. 4. 2018 žalovaná uzavřela s jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž jí tato společnost poskytla částku 15 000 Kč. Tuto se žalovaná zavázala splatit spolu s příslušenstvím (kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek) ve výši 12 272 Kč; celkem se tak zavázala splatit částku 27 272 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 25. 6. 2019. Žalovaná sjednané splátky řádně nehradila (zaplatila pouze 17 108 Kč). Dlužná částka je tak představována jistinou ve výši 5 894,92 Kč, nesplaceným kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 232,05 Kč, nesplaceným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 515,01 Kč, nesplacenými náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 516,02 Kč, nesplaceným inkasním poplatkem ve výši 1 006 Kč, postoupeným smluvním úrokem ve výši 2 148,82 Kč, postoupeným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 396,73 Kč, účelně vynaloženými náklady mimosoudního vymáhání ve výši 690 Kč a smluvní pokutou ve výši 5 228,79 Kč.
K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že schopnost žalované splácet úvěr byla ověřena na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, ve které byly uvedeny příjmy, výdaje a zaměstnání. Žalované podle těchto údajů měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 8 590 Kč a byla tedy schopna splácet poskytnutý úvěr.
2. Proti vydanému platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor, v rámci kterého uvedla, že vůči žalobkyni má závazek, nikoli však ve výši, která je žalobou požadována. Předvolání k jednání soudu nařízenému na den 19. 9. 2022 v 8.15 hod. bylo žalované do datové schránky doručeno dne 28. 7. 2022 E-mailovým podáním doručeným soudu dne 19. 9. 2022 v 7.15 hod. žalovaná požádala o odročení jednání s tím,„ že má pravděpodobně střevní chřipku a nemůže se dostavit“. Protože žalovaná svůj zdravotní stav žádným způsobem nedoložila, nepovažoval soud její omluvu za důvodnou a včasnou a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 22. 12. 2021 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022 adresovaným žalované právním předchůdcem žalobkyně.
4. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla dne 25. 4. 2018 uzavřena mezi žalovanou a společností [právnická osoba], která se jako věřitel zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se pak zavázala splatit poskytnutý úvěr a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 272 Kč (tj. úroky ve výši 1 444 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 6 758 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 378 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč) ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč.
5. V rámci žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je rozvedená, s jednou vyživovací povinností, je zaměstnaná s průměrným čistým měsíčním příjmem 18 000 Kč. Jako výdaje konstatovala 2 000 Kč na bydlení + energie (při bydlení u rodičů), 3 410 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a 4 000 Kč měsíční splátky stávajících půjček. Příjem měl být doložen výplatními páskami a pracovní smlouvou, výdaje doloženy nebyly.
6. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. [číslo jednací]). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze žádost o úvěr s údaji uvedenými žalovanou; žádné příjmy ani výdaje žalované však doloženy nebyly (k žádosti byly pouze konstatovány výplatní pásky a pracovní smlouva). Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil povinnost uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. [spisová značka], [spisová značka] [číslo], ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] [číslo], ze dne 28. 5. 2018, č.j. [spisová značka] [číslo] – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. [spisová značka] ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalované nebyly řádně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.