17 C 335/2021-49 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 8. 10. 2021 domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 135 294,87 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo]. Tvrdila, že dne 21. 4. 2016 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 150 000 Kč. Tuto se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím (smluvní úrok ve výši 12 % p.a. a poplatky dle ceníku) pravidelnými měsíčními splátkami po 2 400 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil a žalobkyně proto úvěr ke dni 30. 11. 2020 zesplatnila. Dlužná částka je tak představována jistinou ve výši 133 538,87 Kč, nesplaceným kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 6 009,25 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 663,58 Kč a dlužnými poplatky ve výši 1 756 Kč. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů jím poskytnutých v rámci žádosti o úvěr. Dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích (bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MV ČR). Od příjmů žalovaného byly odečteny splátkové a nesplátkové výdaje a při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima. Dosavadní externí splátky dle BRKI a NRKI činily 4 327 Kč, dosavadní interní splátky 4 753,12 Kč. Celkové zjištěné splátky dlužných částek byly představovány částkou 9 080 Kč. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 31. 12. 2021, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 21. 12. 2021). 3. Ze Smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] ze dne 21. 4. 2016, z výpisu z běžného účtu a z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 21. 4. 2016 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 150 000 Kč. Dopisem ze dne 2. 12. 2020 žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění dluhu k datu 30. 11. 2020 s tím, že k tomuto datu činila dlužná částka celkem 141 312,76 Kč. 4. Ze žádosti o úvěr ze dne 21. 4. 2016 soud zjistil, že v tomto žalovaný uvedl, že je ženatý, nemá žádné děti, bydlí ve vlastním domě/bytě, jeho průměrný čistý měsíční příjem za tři měsíce činí 26 434 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 38 000 Kč při jednom zdroji příjmu. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného: - za období od 31. 12. 2015 do 15. 1. 2016 činil počáteční zůstatek na účtu 547,60 Kč a konečný zůstatek na účtu mínus 16 581,27 Kč, - za období od 15. 1. 2016 do 15. 2. 2016 činil počáteční zůstatek na účtu mínus 16 581,27 Kč a konečný zůstatek na účtu mínus 18 439,75 Kč, - za období od 15. 2. 2016 do 15. 3. 2016 činil počáteční zůstatek na účtu mínus 18 439,75 Kč a konečný zůstatek na účtu mínus 35 953,13 Kč, - za období od 15. 3. 2016 do 15. 4. 2016 činil počáteční zůstatek na účtu mínus 35 953,13 Kč a konečný zůstatek na účtu mínus 26 836,58 Kč, - za období od 15. 4. 2016 do 13. 5. 2016 činil počáteční zůstatek na účtu mínus 26 836,58 Kč, dne 21. 4. 2016 byla na účet připsána částka 150 000 Kč (čerpání úvěru) a konečný zůstatek na účtu činil 29 566,68 Kč. 5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze žádost o úvěr a výpisy z běžného účtu žalovaného. Těmito listinami bylo pouze doloženo, že ve třech měsících předcházejících poskytnutí úvěru byl zůstatek na účtu žalovaného v záporných hodnotách, příjem žalovaného byl pouze deklarován, nikoliv potvrzen zaměstnavatelem. Vůbec pak nebyly doloženy, ba ani tvrzeny, běžné výdaje žalovaného spojené s bydlením, zdravotním stavem apod.). Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně splnila povinnost uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 [číslo], ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 [číslo], ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU [číslo] – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalovaného nebyly řádně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok ža