18 C 213/2021-77 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se proti žalovanému domáhal žalobou doručenou soudu dne 5. 8. 2021 zaplacení celkem částky 1 481 260,27 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že účastníci dne 17. 10. 2017 uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kdy žalobce poskytl žalovanému částku 1 200 000 Kč vložením na účet žalovaného dne 18. 10. 2017 a žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku do 18. 4. 2018. Účastníci sjednali úrok ve výši 10%, který do současné doby žalovaný rovněž neuhradil a tato částka byla započtena na jistinu. Dne 9. 4. 2021 žalovaný uznal svůj závazek co do důvodu a výše a to ve výši 4 554 510,27 Kč včetně příslušenství a nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Dluh je tvořen jistinou ve výši 1 100 000 Kč, úrok ze zápůjčky ve výši 381 260,27 Kč za dobu do 22. 2. 2021, smluvní úrok z prodlení ve výši 2 935 750 Kč vyčíslený do 22. 2. 2021 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 137 500 Kč. Účastníci se domluvili na úhradě dluhu ve dvou splátkách, přičemž první byla splatná dne 30. 6. 2021, bohužel nebylo uhrazeno ničeho. Žalovaný ani po předchozích výzvách dlužnou částku neuhradil. Žalobce tvrdil, že nikomu jinému než žalovanému žádnou zápůjčku neposkytl, obrana žalovaného je čistě účelová, svá tvrzení ničím nedokládá a neprokazuje. Žalobce je zaměstnance [příjmení] [příjmení], žádného rozhodování o schvalování úvěru žalovaného se neúčastnil. O zápůjčku byl požádán prostřednictvím své přítelkyně, která se s žalovaným znala. Smluvní úrok z prodlení ve výši 0,25% denně dobrovolně nejenom ve smlouvě, ale i v dohodě o uznání dluhu uznal, není tedy v rozporu s dobrými mravy. 2. Žalovaný proti vydanému platebnímu rozkazu podal odpor, uvedl, že uzavřel předmětnou smlouvu jako spotřebitel, neboť žalobce je podnikatelem a poskytuje finanční prostředky pravidelně, na vlastní účet a za účelem zisku, proto je nutné posuzovat celý závazkový vztah dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dále namítal, že úrok z prodlení ve výši 0,25% denně je pro svou nepřiměřenou výši v rozporu s dobrými mravy. Stejně tak byl v rozporu s dobrými mravy postup žalobce, který při sjednávání smlouvy o zápůjčce byl zaměstnán u [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] na manažerské pozici a věděl, že žalovaný žádal tuto banku o úvěr a nebyl mu poskytnut. V rámci svého zaměstnání zneužil tísnivé finanční situace žalovaného a za použití informací banky, které zneužil jako obchodní a bankovní tajemství, se chtěl obohatit na úkor žalovaného. Žalovaný navrhl tedy zamítnout žalobu. 3. Žalovaný se z účasti u jednání soudu dne 20. 10. 2022 omluvil ze zdravotních důvodů, které nijak blíže nespecifikoval, nijak je nedoložil, omluvu zaslal soudu krátce před jednáním, soud tedy omluvu nepovažoval za včasnou ani důvodnou, postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a řízení bylo provedeno bez jeho přítomnosti. 4. Ještě před zahájením jednání žalobce vzal žalobu zpět co do úroků z prodlení ve výši 0,25% denně z částky 1 200 000 Kč od 19. 4. 2018 do 4. 2. 2019 a z částky 1 100 000 Kč od 5. 2. 2019 do zaplacení, proto soud řízení dle § 96 odst. 1 o.s.ř. zastavil, aniž by vyžadoval souhlas žalovaného (výrok I.). V. S ohledem na provedené částečné zpětvzetí změnil žalobce žalobu a požadoval ve vztahu k příslušenství pouze úrok z prodlení v zákonné výši z částky 100 000 Kč od 19. 4. 2018 do 4. 2. 2019 a z částky 1 100 000 Kč od 19. 4. 2018 do zaplacení. Tuto změnu žaloby soud dle § 95 o.s.ř. připustil (výrok II.). <i>5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>6. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 9. Ze smlouvy o zápůjčce finančních prostředků bylo zjištěno, že věřitel [celé jméno žalobce] přenechal vydlužiteli [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k užití dle libosti částku 1 200 000 Kč a to bezhotovostním převodem dne 18. 10. 2017. Dlužník se zavázal zápůjčku vrátit do 18. 4. 2018, zápůjčka byla sjednána s úrokem ve výši 10% p.a. a pro případ prodlení dlužníka s vrácením zápůjčky nebo její části je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní úrok z prodlení ve výši 0,25% denně z dlužné jistiny. Smlouva byla uzavřena dne 17. 10. 2017, přičemž podpis vydlužitele [anonymizována dvě slova] je úředně ověřen. Poskytnutí zápůjčky bylo prokázáno dokladem o vkladu hotovosti na účet dne 18. 10. 2017. 10. Z listiny nazvané Dohoda o uznání dluhu a splátkovém kalendáři, která není datována, je však oběma stranami podepsána, bylo zjištěno, že uznal dluh vůči žalobci z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 10. 2017, kdy mu vydlužitel přenechal částku 1 200 000 Kč. Ke dni 22. 2. 2021 činil úrok ve výši 10% p.a. částku 381 260,27 Kč. Na tento závazek dlužník uhradil 100 000 Kč, který byl započten na jistinu. Věřiteli vznikl nárok na smluvní úroky z prodlení ve výši 0,25% p.a., který ke dni 22. 2. 2021 činí 2 935 750 Kč a dále vznikly věřiteli náklady na právní zastoupení ve výši 137 500 Kč, celkem tedy dluží k 22. 2. 2021 částku 4 554 510,27 Kč Smluvní strany se dohodly, že dlužník uhradí částku 2 137 500 Kč do 30. 6. 2021 a částku 700 000 Kč do 31. 12. 2021. 11. Po zhodnocení všech důkazů dospěl soud ke skutkovému a právnímu závěru, že žalobní návrh je po provedeném částečném zpětvzetí důvodný. Soud měl předloženými listinnými důkazy –smlouvou o zápůjčce, dokladem o provedení vkladu na účet, dohodou o uznání dluhu za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o.z. a žalobce žalovanému poskytl částku 1 200 000 Kč s tím, že mezi účastníky byl sjednán úrok ve výši 10% p.a. Žalovaný do doby rozhodnutí soudu vrátil žalobci pouze částku 100 000 Kč, žádné další plnění žalovaný neposkytl, ačkoliv se k tomuto zavázal dle Dohody o uznání dluhu a splátkovém kalendáři. 12. Pokud žalovaný namítal, že by závazkový vztah měl být posuzován dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, pak tento zákon se vztahuje na spotřebitelské úvěry, kdy dle § 3 odst. 1 písm. d) je poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. V řízení však nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že by žalobce byl tímto poskytovatelem a soud ustanovení tohoto zákona tedy neaplikoval. Ve vztahu k úrokům z prodlení žalobce ještě před jednáním svůj nárok revidoval poté, kdy mu byl předestřen právní názor soudu o nepřiměřenosti výše úroků z prodlení (např. rozhodnutí NS ČR sp.zn. 32 Cdo 1490/2019, R 104/2012, rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 728/10, III. ÚS 1169/13, II. ÚS 3194/18) a vzal žalobu částečně zpět. V řízení nebylo ani prokázáno, že by žalobce před poskytnutím zápůjčky nějak zneužil tísně žalovaného či zneužil informace, o kterých by se jako zaměstnanec banky mohl dozvědět, tato tvrzení žalovaného zůstala osamocena. 13. Soud tedy posoudil smlouvu o zápůjčce jako platnou a uložil žalovanému dlužnou částku ve výši 1 100 000 Kč vrátit s úrokem ve výši 10% p.a., který byl jednak stanoven v kapitalizované výši za dobu do 22. 2. 2021 a dále pak v úrokové sazbě a to až do doby zaplacení, neboť prodlení žalovaného stále trvá. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu, proto soud žalovanému podle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil zaplatit i úrok z prodlení v zákonné výši ze žalované jistiny (výrok III.). 14. O nákladech řízení rozhodoval soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Věcí se rozumí předmět řízení, jak byl vymezen žalobou, a to v té její části, v níž žalobce uvádí, čeho se svým návrhem domáhá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 5. 1967, sp. zn. 6 Cz 74/67, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 116/1967). 15. Příslušenství má ve vztahu k pohledávce akcesorickou povahu, nicméně není s ní neodděleně spjato. Jednotlivé druhy příslušenství pohledávky (např. úroky či úroky z prodlení) představují samostatné nároky se základem v hmotném právu, které jsou samostatně uplatnitelné a disponovatelné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2421/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 102/2010). Jestliže je žalobou kromě pohledávky požadováno také její příslušenství