18 C 3/2022-40 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se návrhem doručeným podepsanému soudu dne 29. 10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 884 Kč z titulu smlouvy o půjčce. Tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 24. 4. 2006 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na další straně Smlouvy (dále jen„ Smluvní podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 3 984 Kč. Celkovou částku půjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 192 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 23. 4. 2007. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 20. 3. 2007 Ke dni 23. 4. 2007, kdy měla být zaplacena celková dlužná částka, dlužil žalovaný na jistině částku 1 733,17 Kč a na dlužném poplatku částku 2 750,83 Kč. Po tomto datu žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil ještě částku 1 600 Kč, celkem tedy od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný částku 7 100 Kč. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení částky 2 884 Kč, která se sestává z: dlužné jistiny ve výši 1 733,17 Kč dlužné částky poplatku ve výši 1 150,83 Kč kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 353,16 Kč (za dobu od 1. 5. 2007 do 18. 12. 2020) úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky 2 884 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Ani přes opakované výzvy žalovaný dlužnou částku do současné doby neuhradil. 2. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. 5. V návaznosti na skutečnost, že věc byla rozhodnuta poté, co 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, zabýval se soud i tím, jaký hmotněprávní předpis aplikovat. Dle § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí se právní poměry ze smluv vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. S ohledem na to, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo před nabytím účinnosti zákona číslo 89/2012 Sb., aplikoval soud předpis účinný k tomuto dni. Tím je zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Pokud se v odůvodnění hovoří o občanském zákoníku, míněn je zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. <i>6. Podle § 657 obč. zák. (ve znění účinném do 31.12.2013) přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>7. Podle § 658 obč. zák. (ve znění účinném do 31.12.2013) při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 9. Smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 20. 4. 2006, Smluvními podmínkami Smlouvy o půjčce, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 20. 4. 2006 smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému půjčku ve výši 6 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti dne 20. 4. 2006. Žalovaný se zavázal splatit půjčku v 52 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 192 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od datu uzavření Smlouvy, tedy celkem částku 9 984 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 6 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 3 984 Kč Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce jsou bez podpisu žalovaného. Žalovaný v rozporu se smlouvou půjčku řádně nesplácel. 10. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce, na základě této smlouvy žalovaný obdržel půjčku ve výši 6 000 Kč, kterou se zavázal splácet se sjednaným poplatkem v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy o půjčce řádně neplnil, v důsledku čehož se půjčka s příslušenstvím a poplatky stala splatnou. Žalovaný, byť byl soudem vyzývána, netvrdil ani neprokazoval takové skutečnosti, jež by vyvracely tvrzení a důkazy žalobkyně. Z žádného z důkazů v řízení provedených nevyplývá, že by tento dluh nevznikl či, byť z části, zanikl, proto soud žalobě vyhověl v souladu s ust. § 657 obč. zák. a uložil žalovanému uhradit dlužnou částku v celkové výši 2 884 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, je v souladu s ust. § 517 odst. 2 obč. zák. a nař. vl. 351/2013 Sb. povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Zde soud pouze dodává, že pokud jde o souhrnný poplatek, pak na tato ujednání se nevztahuje zákaz ujednání ve spotřebitelských smlouvách a není tedy v rozporu s požadavkem dobré víry, kdy by znamenala k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR ze dne 23.4.2014, sp.zn. Cpjn 203/2013). 11. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 400 Kč odměnou advokáta za 2 úkony právní pomoci po 200 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby) odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 100 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř. náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 368 Kč. 12. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.