18 C 328/2021-44 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 4. 10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 924 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci mezi sebou distančně prostřednictvím elektronických prostředků uzavřeli dne 8. 12. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] v níž si sjednali, že žalobkyně na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a žalobkyni zaplatí poplatek za čerpání úvěru a úrok. Mezi účastníky bylo sjednáno, že žalovaný je povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky činí 300 Kč. První splátka úvěru tak činila 1 200 Kč a byla splatná k 31. 1. 2021. Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč. Součástí žalované částky byl i poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy částka 1 000 Kč - tento poplatek má pokrýt náklady žalobkyně související zejména se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o čerpání úvěru a zajištěním zdrojů peněžních prostředků ze strany žalobkyně, jejich rezervací pro úvěr a vyplacením žalovanému. Dále byl sjednán úrok z úvěru ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným, byl žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 8 % p.a. místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Z tohoto titulu žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení úroků ve výši 4 063 Kč, který byl vypočten do června 2021. Žalobkyně se zároveň domáhala zaplacení účelně vynaložených nákladů ve výši 484 Kč za mimosoudní vymáhání pohledávky s odkazem na bod 6.6. smlouvy. Žalovaný uhradil na předmětnou pohledávku ve splátkách celkem částku 4 623 Kč. V současné době tak žalovaný dluží žalobkyni částku 5 924 Kč, která představuje Jistinu ve výši 3 600 Kč Smluví úrok ve výši 2 203 Kč Náklady na vymáhání 121 Kč Do současné doby však žalovaný ani přes upomínky dlužnou částku neuhradil, ačkoliv dluh se stal splatným dnem 31. 5. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně s tímto postupem vyslovil souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. 4. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), zejména podle ust. § 1810 a násl., upravujících závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, ust. § 2395 a násl., upravujících úvěr, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“). <i>5. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>7. Podle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>8. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>9. Podle § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Podle ust. § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Podle ust. § 1812 odst. 2 o. z. k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.</i> 10. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 8. 12. 2020, která byla uzavřena distančně, prostřednictvím elektronických prostředků mezi žalobkyní a žalovaným, bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky do celkové výši úvěrového limitu 5 000 Kč kdy dle čl. 4 je klient povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činí jednu pětinu částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky úvěru činí 300 Kč. Podle čl. 4 je dlužná částka tvořena součtem jistiny úvěru, poplatkem za čerpání úvěru a případným úrokem, úrokem z prodlení a smluvní pokutou. Podle čl. 5 je klient za každé čerpání úvěru povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20% z čerpané jistiny. Podle čl. 6 je klient povinen za dobu od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků až do jejich vrácení, zaplatit z peněžních prostředků, které byly poskytnuty, úrok ve sjednané celkové výši 20% měsíčně. V případě, že se stane celý dluh splatný postupem dle čl. 6 této smlouvy, je povinen zaplatit úrok z peněžních prostředků ve výši 8% ročně místo sjednaného úroku ve výši 20% měsíčně. Podle čl. 6 je klient v případě prodlení se splácením dluhu povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení Podle čl. 6 v případě, že klient bude v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce, stává se bez dalšího celý dluh splatným a úvěrující je oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky. 11. Výpisy z účtu a výpisy z revolvingového úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč a žalovaný částečně žalobkyni uhradil částku 4 623 Kč. 12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 14. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění tvrzení a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl čistý příjem 27 200 Kč, náklady na obživu 2 Kč, tuto žádost, ačkoliv na ní odkazovala, však soudu nepředložila. Dále pak žalobkyně tvrdila, že příjem byl ověřen z výplatních pásek žalovaného, kde byla patrná čistá mzda ave výši 43 584 Kč, ani tyto výplatní pásky nebyly soudem předloženy. Pokud jde o osobní a majetkové poměry žalovaného, pak tyto nebyly žalobkyní nijak zjišťovány a výdaje žalovaného, které měl sám žalovaný deklarovat ve výši 2 Kč jsou absurdní, žalobkyně se dále výší jeho výdajů nijak nezabývala, jen vycházela z průměrných (referenčních) nákladů průměrného klienta, z údajů na internetové stránce ČSU. Soud uzavřel, že žalobkyně nem