18 C 335/2021-62 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 26. 11. 2021 domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 16 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 10. 11. 2017 o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet pravidelnými 13 měsíčními splátkami ve sjednané výši a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy s tím, že úvěr měl být doplacen dne 10. 12. 2018. Úroková sazba byla sjednána ve výši 25,85 % p.a. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy o úvěru neplnil, neuhradil ničeho. Dlužná částka nyní zahrnuje jistinu ve výši 16 000 Kč úrok ve výši 25,85% p.a. od 11. 11. 2017 do zaplacení zákonný úrok z prodlení od 11. 12. 2018 2. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. K jednání nařízenému na 25. 1. 2022 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv předvolání mu bylo doručeno dne 3. 1. 2022, žalobkyně svou účast u jednání omluvila, souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, proto soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal bez přítomnosti účastníků. 5. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), zejména podle ust. § 1810 a násl., upravujících závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, ust. § 2395 a násl., upravujících úvěr, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 12. 2. 2019 (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“). <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>10. Podle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 13. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: 14. Smlouvou o úvěru [číslo] uzavřenou dne 10. 11. 2017 mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ banka“) na straně jedné a žalovaným na straně druhé, bylo zjištěno, že se banka zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 25,85 % p.a. s tím, že úvěr bude splácen 13 měsíčními splátkami po 2 089 Kč počínaje 10. Dnem v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Celková částka, kterou spotřebitel má zaplatit byla ve výši 27 680 Kč Tyto skutečnosti byly prokázány i předpisem splátek, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 15. Žalobkyně ke splnění povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr předložila soudu jednak žádost o poskytnutí úvěru, z které bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, v domácnosti žijí 2 osoby, bydlí v nájemním bytě, nemá vyživovací povinnosti, má příjem ze zaměstnání. žalobkyně současně k těmto údajům předložila pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvy, smlouvy o dodávkách energií (plyn a elektřina), finanční analýzu a credit scoring klienta. 16. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Smlouvou o úvěru dle § 2395 a násl. o.z. se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému v jeho prospěch peněžní částku ve výši 16 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 25,85 % p.a.. Došlo tedy k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z., když žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr dle § 86 a násl. zák. č. 257/2016 Sb. ve znění platném ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Žalovaný tím, že úvěr nesplácel ve sjednaných lhůtách, porušil podstatným způsobem své smluvní povinnosti stanovené smlouvy, ocitl se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a úrokového příslušenství. Následkem uvedeného právní předchůdkyně žalobkyně oprávněně požaduje zaplacení jednak dlužné jistiny úvěru, tak i úroků a úroků z prodlení, když žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Soud tedy na základě těchto skutečností považuje za oprávněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení dlužné částky jistiny, dlužných smluvních úroků ve sjednané procentuální výši, tak na úroky z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Žalovaný v řízení netvrdil, ani nenabízel soudu důkazy k prokázání, že by dluh ke dni vyhlášení rozsudku neexistoval, proto soud žalobě vyhověl v celém rozsahu. 17. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem v částce 1 000 Kč odměnou advokáta za 2 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby), odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 150 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř., náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 270,50 Kč. 18. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.