20 C 13/2022-62 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 8. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 082,95 Kč, úroku 6,9 % ročně z částky 22 678,95 Kč od 5. 11. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 22 678,95 Kč od 5. 11. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 151,66 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 451,59 Kč. Tvrdila, že dne 7. 1. 2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši 6,90 % ročně (RPSN 7,14 %) splácet ve 30 měsíčních splátkách po 1 877 Kč splatných vždy ke 20. dni v měsíci; uzavřením smlouvy žalovaný souhlasil se svým zařazením do kolektivního pojištění schopnosti splácet úvěr dle pojistných podmínek žalobkyně za poplatek 50 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky dne 20. 6. 2020, žalobkyně jej vyzvala dne 24. 8. 2020 k zaplacení dlužných splátek. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru 22 678,95 Kč a úvěrových poplatků 2 350 Kč, tvořených 3x poplatkem po 500 Kč za zaslání druhé a každé další upomínky při neprovedení splátky úvěru a 17x poplatkem po 50 Kč za pojištění schopnosti splácet. Smluvní úrok i úrok z prodlení byly kapitalizován od 21. 6. 2020 (dne následujícího po dni poslední úhrady) do 4. 11. 2021 (den vydání historického výpisu). Dne 13. 8. 2021 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že má za to, že nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalovaného má za následek pouze relativní neplatnost úvěrové smlouvy. Doplnila, že úvěruschopnost byla ověřována v úvěrových registrech (Bankovní registr klientských informací BRKI, Nebankovní registr klientských informací NRKI, Zájmové sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů a dalších služeb SOLUS), interní databázi žalobkyně, insolvenčním rejstříku, evidenci exekucí atd. Příjem žalovaného ve výši 35 000 Kč byl zjištěn z jeho čestného prohlášení a porovnán s výpisem z běžného účtu žalovaného. Výdaje žalovaného žalobkyně posoudila dle údajů žalovaného a porovnala s životním minimem. Měsíční náklady na bydlení žalovaného činily 2 000 Kč, ostatní výdaje 500 Kč. Žalobkyně k těmto údajům doplnila částku životního minima 3 410 Kč a splátku jiného úvěru v částce 1 597 Kč a vyhodnotila výdaje žalovaného částkou 7 507 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný a bezdětný. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přestože mu stejnopis žaloby byl doručen na adresu trvalého pobytu dle evidence obyvatel. 3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili. 4. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalovaný dne 7. 1. 2019 tuto smlouvu vlastnoručně podepsal a požádal o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč na dobu 30 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 1 877 Kč měsíčně. Splatnost úvěru byla stanovena na 20. 6. 2021 a žalobkyni bude vráceno celkem 54 551,97 Kč, když byla sjednána úroková sazba 6,90 % p.a. a pojištění schopnosti splácet za částku 50 Kč měsíčně (tj. za předpokládané roční procentní sazby nákladů – RPSN 7,14 %). Žalovaný byl povinen úrok vyčerpat jednorázově na běžný účet do 19. 1. 2019. Žalobkyně návrh smlouvy akceptovala. Součástí textu byl Výňatek ze Sazebníku, dle kterého poplatek za zaslání 1. upomínky při neprovedení splátky činil 250 Kč, za zaslání 2. a každé další upomínky poplatek činil 500 Kč. 5. Ze žádosti o poskytnutí osobního úvěru bylo zjištěno, že žalovaný dne 7. 1. 2019 tuto žádost vlastnoručně podepsal. V žádosti žalovaný čestně prohlásil, že jeho čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč, je svobodný, vlastní byt, který obývá, a má výdaje s bydlením ve výši 2 000 Kč měsíčně, ostatní výdaje ve výši 500 Kč měsíčně, a splátky hypotečního úvěru ve výši 1 597 Kč měsíčně (hypoteční úvěry v celkové výši 62 000 Kč). 6. Z historického výpisu vyplývá, že z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně bylo na splátky úvěru uhrazeno celkem 32 175,93 Kč. 7. Z fotokopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalovaný předložil a žalobkyně vyhotovila fotokopii občanského průkazu, čímž byla ověřena totožnost žalovaného. 8. Z databáze BRKI/NRKI bylo zjištěno, že žalovaný měl tři závazky z úvěru na stavebním spoření v celkové výši 61 537 Kč, které splácel po částce 1 597 Kč měsíčně. 9. Upomínkou ze dne 24. 8. 2020 žalobkyně upozornila žalovaného na prodlení s úhradou splátek, dluh vyčíslila celkem na částku 5 872,98 Kč. 10. Předžalobní výzvou ze dne 13. 8. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení splatné pohledávky z úvěru, kterou vyčíslila částkou 33 294,78 Kč. 11. Přímo do textu doplnění žaloby ze dne 28. 2. 2022 žalobkyně včlenila naskenovaný výřez výpisu z účtu od července do prosince 2018, ze kterého byly patrné příchozí částky. I kdyby soud tento výřez posoudil jako listinný důkaz, nikoliv jako součást tvrzení žalobkyně, nebylo by z něj možno učinit žádné podstatné zjištění, neboť není zjevné, kdo je vlastníkem daného účtu. <i>12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>13. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>14. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.</i> <i>16. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>18. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.</i> 19. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky 17 824,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 21. 6. 2021 do zaplacení. 20. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování poskytovatel úvěru vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení.