7 C 166/2022-124 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 49 733,89 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný s ní uzavřel dne 5.12.2016 Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a úplatu za poskytnutý úvěr ve formě sjednaného úroku 19,90 % ročně spolu s poplatky dle Ceníku žalobkyně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 056 Kč, splatných vždy nejpozději do 5. dne v měsíci. Součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný svoje závazky ze smlouvy řádně neplnil, splátky úvěru řádně a včas nehradil, nereagoval na výzvy žalobkyně k zaplacení již splatných splátek úvěru, žalobkyně proto využila svého práva a prohlásila ke dni 23.5.2019 celý úvěr za okamžitě splatný, neboť žalovaný byl v prodlení s více než dvěma úvěrovými splátkami. Žalobkyně je dle Smlouvy (čl. 3) oprávněna připisovat k jistině úvěru řádné úroky, úroky z prodlení a další vzniklé poplatky. Žalovaný – přes upomínání – na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 10.6.2022 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, jeho souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Smlouvou o úvěru [číslo] Všeobecným obchodními podmínkami žalobkyně, Ceníkem žalobkyně, potvrzením o poskytnutí úvěru, přehledem splátek, bankovními výpisy z úvěrového účtu, výpisem z běžného účtu žalovaného, výzvou k úhradě dlužných částek ze dne 21.4.2019, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 23.5.2019, bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 5.12.2016 uzavřena smlouva o úvěru, žalovanému byl téhož dne poskytnut úvěr (dále jen„ Úvěr“) - vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] - ve výši 50 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal žalobkyni splácet v pravidelných 96 měsíčních splátkách, jejichž výše činila 1 056 Kč, splatných vždy k 5. dni kalendářního měsíce, první splátka byla splatná dne 5.1.2017. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,90 % ročně, RPSN ve výši 22,57 % ročně. Žalovaný tuto svoji splátkovou povinnost neplnil, přes výzvy dlužnou částku nevyrovnal, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru v souladu s čl. 8 Smlouvy ke dni 23.5.2019, kdy pohledávka žalobkyně činila 49 806 Kč. Dopisem z 21.1.2020 byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně písemně vyzván k úhradě dlužné částky jistiny s příslušenstvím, a to do 5 dnů od odeslání této výzvy, jinak bude zahájeno soudní řízení. Předžalobní výzva byla žalovaného odeslána, jak bylo prokázáno podacím archem. Žalovaný na svůj dluh ani přes předžalobní výzvu ničeho neuhradil. Posouzením úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní bylo prokázáno, že žádost o úvěr byla podána přes pobočkovou síť, žalovaný uvedl příjem ve výši 11 595 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u žalobkyně. Dle výpisu z účtu žalované bylo patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Žalobkyně dále mimo jiné ověřila pomocí interního napojení na Insolvenční rejstřík, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Žalovaný v žádosti dále uvedl, že je svobodný, bydlí na ubytovně, žije sám, nemá srážky ze mzdy, v pracovním poměru je u téhož zaměstnavatele od 11/2014, jedná se o pracovní poměr na dobu neurčitou, k tomu doložil pracovní smlouvu. Žalobkyně stanovila životní výdaje klienta po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 5 696 Kč. Zároveň banka při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tato hranice spolu s ekonomickým modelem stanovenými náklady stanovuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů. Příjem nad tuto hranici splátkového zatížení je tedy příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů žalované (které vychází z ekonomického modelu). Žalovaný v žádosti uvedl, že mimo žalobkyni nemá žádné jiné splátky. Žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti mimo žalobkyni poskytnutý revolvingový úvěr s limitem 10 000 Kč a splátkou 500 Kč, osobní úvěr se splátkou 1 550 Kč. Splátka nového úvěru činila 1 056 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 3 106 Kč. Příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů klientovi zbylo 8 489 Kč k pokrytí životních nákladů. <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>7. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 9. Smlouvu o úvěru soud posoudil jako platnou. Při posuzování platnosti bylo vedle podstatných náležitostí smlouvy o úvěru vyhodnocováno i to, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru s odbornou péčí posoudila ve smyslu zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. Poskytovatel se nespokojil jen s informacemi od žalovaného, ale sám vyvinul potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele přitom nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen zápůjčku splácet, jinak je smlouva neplatná (absolutně, i když je podřízena zákonu č. 257/2016 Sb., k tomu viz závěry vyslovené Soudním dvorem Evropské unie v rozhodnutí z 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). 10. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 49 733,89 Kč s příslušenstvím je důvodný, a to z titulu smlouvy o úvěru. Tato smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.). Posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr bylo provedeno v souladu s ust. § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.12.2016, o čemž