7 C 303/2022-36 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení částky 290 781 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná s ní uzavřela dne 27.7.2018 Smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 300 000 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr a úplatu za poskytnutý úvěr ve formě sjednaného úroku 8,70 % ročně. Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit žalobkyni za dodržení všech ve smlouvě uvažovaných předpokladů částku 439 427 Kč, a to ve 108 měsíčních splátkách počínaje 5.9.2018, přičemž 107 splátek bylo sjednáno ve výši 4 056 Kč a poslední, 108. splátka ve výši 2 233 Kč. Splatnost úvěru, a tedy poslední splátka, byla ve smlouvě dohodnuta k datu 5.8.2027. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr v rozsahu povinností podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před poskytnutím úvěru byla žalovaná klientem žalobkyně a měla veden u ní bankovní účet. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla příjem ve výši 17 422 Kč, což bylo zaměstnancem pobočky ověřeno na základě příchozích transakcí na účet žalované vedený u žalobkyně. Žalobkyně spolu s příjmy žalované před uzavřením smlouvy prověřila i její životní výdaje a případné další splátkové zatížení. Žalovaná svoje závazky ze smlouvy řádně neplnila. Žalovaná uhradila žalobci na poskytnutý úvěr toliko 46 657,82 Kč v jedenácti nepravidelných splátkách. Dopisem ze dne 2.11.2019 upozornila žalobkyně žalovanou na dlužné částky po splatnosti, žalovaná na tento dopis nereagovala. Proto žalobkyně v souladu s ustanovením čl. 8, odst. 8.2 písm. b) smlouvy dopisem ze dne 4.12.2019 informoval žalovanou o tom, že prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 4.12.2019 a vyzvala žalovanou k úhradě celé zbývající části dluhu. Jako příslušenství pohledávky uplatňuje žalobkyně zákonný úrok z prodlení ode dne 5.12.2019, tj. ode dne následujícího po zesplatnění dluhu, až do úplného zaplacení jistiny. Žalovaná – přes upomínání – na svůj dluh ničeho neuhradila. 2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalobkyně a žalovaná byli usnesením soudu ze dne [datum] vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byli poučeni podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení ústního jednání. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, její souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalované. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Smlouvou o úvěru ze dne 27.7.2018, bankovními výpisy z účtu žalované, výzvou k úhradě dlužných částek ze dne 2.11.2019, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 4.12.2019, bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 27.7.2018 uzavřena smlouva o úvěru, žalované byl poskytnut úvěr (dále jen„ Úvěr“) vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] ve výši 300 000 Kč, na splacení konsolidovaných dluhů do výše 101 841 Kč, zbývající část úvěru byla neúčelová. Úvěr se žalovaná zavázala žalobci splácet v pravidelných 108 měsíčních splátkách, jejichž výše činila 4 056 Kč, splatných vždy k 5. dni kalendářního měsíce, první splátka byla splatná dne 5.9.2018. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8,70 % ročně, RPSN ve výši 9,47 % ročně. Žalovaná tuto svoji splátkovou povinnost neplnila, přes výzvy dlužnou částku nevyrovnala, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru v souladu s čl. 8 Smlouvy ke dni 4.12.2019, kdy pohledávka žalobkyně činila 290 781 Kč. Dopisem z 27.7.2021 byla žalovaná prostřednictvím právního zástupce žalobkyně písemně žalobcem vyzvána k úhradě dlužné částky jistiny s příslušenstvím, a to do 7 dnů od odeslání této výzvy. Žalovaná na svůj dluh ani přes předžalobní výzvu ničeho neuhradila. Posouzením úvěruschopnosti žalované žalobkyní bylo prokázáno, že žádost o úvěr byla podána přes pobočkovou síť, žalovaná uvedla příjem ve výši 17 422 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalované vedený u žalobkyně. Dle výpisu z účtu žalované bylo patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Žalobkyně dále mimo jiné ověřila pomocí interního napojení na Insolvenční rejstřík, že žalovaná nebyla v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Žalovaná v žádosti uvedla výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje klientky po zohlednění její situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 5 245 Kč. Zároveň banka při výpočtu disponibilního příjmu žalované stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tato hranice spolu s ekonomickým modelem stanovenými náklady stanovuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů. Příjem nad tuto hranici splátkového zatížení je tedy příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů žalované (které vychází z ekonomického modelu). V tomto případě činil ukazatel splátkového zatížení 23,28 % po poskytnutí úvěru. Žalovaná v žádosti uvedla, že mimo žalobkyni nemá žádné jiné splátky. Žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti poskytnutý úvěr hotovostní u žalobkyně se splátkou 2 000 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován). Splátka nového úvěru činila 4 056 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 4 056 Kč. Příjem klientky byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů klientce zbylo 13 366 Kč k pokrytí životních nákladů klientky. <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>7. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 9. Smlouvu o úvěru soud posoudil jako platnou. Při posuzování platnosti bylo vedle podstatných náležitostí smlouvy o úvěru vyhodnocováno i to, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru s odbornou péčí posoudila ve smyslu zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet. Poskytovatel se nespokojil jen s informacemi od žalované, ale sám vyvinul potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele přitom nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen zápůjčku splácet, jinak je smlouva neplatná (absolu