8 C 24/2022-46 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2021 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 13 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 22. 6. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 933 Kč a částky 2 500 Kč zahrnující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 22. 5. 2020 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce (Smlouva), na základě níž poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] dne 22. 5. 2020. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne 21. 6. 2020, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, ke dni podání žaloby žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 4 067 Kč, kdy touto částkou byla umořena část smluvní pokuty. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobkyně. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to [příjmení], který žalující společnost zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. V důsledku prodlení žalovaného vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (písemné výzvy odeslány dne 28. 6. 2020, 5. 7. 2020, 12. 7. 2020, 21. 7. 2020 a 5. 8. 2020). Celková výše dluhu žalovaného kde dni podání návrhu činí 15 750 Kč (Jistina + Poplatek celkem 13 250 Kč a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného činí 2 500 Kč). Dále žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty, která byla vyčíslena na částku 933 Kč. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dotazem na aktuální zaměstnání a výši příjmu (ověřeno výplatními páskami, přičemž žalovaný prokázal výši příjmu 19 398 Kč čistého měsíčně), dále bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, bezdětný a bydlí v podnájmu, není evidován v Centrální evidenci exekucí. Výši výdajů tvrdil v částce 4 000 Kč, ale žalobkyně vycházela z nezabavitelného minima, tj. z částky 7 772 Kč. 2. Usnesením č. j. 8 C 24/2022-35 ze dne 11. 5. 2022 soud účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení má soud žalovanému včetně žaloby za doručené dne 29. 5. 2022 v souladu s ustanoveními § 46b a § 49 občanského soudního řádu (o. s. ř.) 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že žalovaný se k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. nevyjádřil a žalobkyně s tímto postupem souhlasila podáním ze dne 24. 5. 2022, rozhodl soud v souladu se shora citovaným ustanovením bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Smlouvou o zápůjčce ze dne 22. 5. 2020, upomínkami ze dne 28. 6. 2020, 5. 7. 2020, 12. 7. 2020, 21. 7. 2020 a 5. 8. 2020 a předžalobní výzvou ze dne 17. 8. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 22. 5. 2020 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný v rozporu se smlouvou zápůjčku řádně nesplácel, i přes opakované upomínky uhradil pouze 4 067 Kč 12. Z výplatního listu žalovaného za měsíc duben 2020 bylo zjištěno, že za polovinu tohoto měsíce byl jeho čistý měsíční příjem 12 639 Kč. Dle dohody o provedení práce byla tato uzavřena mezi [právnická osoba] s.r.o. [obec] a žalovaným na dobu od 14. 4. 2020 do 13. 7. 2020, odměna byla sjednána za duben ve výši 12 426 Kč + 2 922 Kč, za měsíce květen a červen po 21 029 Kč + 5 000 Kč a za červenec 8 229 Kč + 1 957 Kč. Dle výpisu z Centrální evidence exekucí byl žalovaný bez záznamu. 13. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: 14. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Soudu je z úřední činnosti známo, že mnozí poskytovatelé finančních prostředků označují uzavírané smlouvy jako smlouvy o zápůjčce, peněžní ústavy, zejm. pak banky, tyto smlouvy označují jako smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze půjčení peněžních prostředků, předmětem smlouvy o zápůjčce může být půjčení nejen peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, zápůjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již uzavřením, zatímco smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a vzniká až přenecháním, resp. odevzdáním zapůjčené věci vydlužiteli. Čistě z právního hlediska je rozdíl především v tom, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem zápůjčky může být jakákoliv hmotná věc. Přesto má soud za to, že i v případě smlouvy o zápůjčce, je nutné aplikovat jak občanský zákoník, tak i zákon o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je zřejmé, že žalobkyně je předně poskytovatelem finančních prostředků. 15. V posuzované věci je zřejmé, že smlouva o úvěru byla žalobkyní uzavřena jako podnikatelem při její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem, když z této smlouvy neplyne, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal profesionální nebo podnikatelské činnosti žalovaného. Právní vztah mezi ú