9 C 149/2022-46 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se svým žalobním návrhem domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu 11 023 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že uzavřel s žalovanou dne 19. 8. 2020 smlouvu o poskytnutí úvěru, sjednaný úvěr činil 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit včetně poplatku za jeho poskytnutí ve výši 330 Kč do 24 měsíců od jeho poskytnutí. Úvěr byl žalované zaslán prostřednictvím služby ThePay na jí označený účet č. [bankovní účet] dne 19. 8. 2020. Žalovaná si ve smlouvě zvolila další volitelné služby, za něž bylo třeba hradit poplatky. Jednalo se o poplatek za expres výplatu, který činil 199 Kč a urychlil poskytnutí úvěru, žalovaná tak obdržela úvěr do 60 minut od ověření identity. Dále si zvolila tzv. bezpečnou splátku za poplatek ve výši 99 Kč, která umožňovala klientovi v příp. nečekané životní události odložit splatnost aktuální splátky o měsíc. Tento poplatek se hradí měsíčně v rámci jednotlivých splátek. Dále byl zvolen SMS servis, kdy při uhrazení poplatku ve výši 49 Kč se žalobce zavázal zasílat žalované informace o každé důležité události prostřednictvím SMS zpráv na telefonní číslo žalovanou uvedené. Žalovaná si dvakrát prodloužila splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, když uhradila 1 Kč a za takovéto prodloužení je účtován poplatek 990 Kč. K prodloužení došlo 16. 9. 2020 a 17. 10. 2020. Žalovaná celkově uhradila částku 8 462 Kč, když součástí těchto plateb byly i platby zaslané za účelem prodloužení splatnosti a platby byly započteny v souladu se splátkovým kalendářem, a to v pořadí poplatek za online platbu, poplatek za odklad splatnosti, jistina, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za SMS servis, poplatek za bezpečnou splátku, poplatek za expres výplatu, poplatek za výplatu v hotovosti, smluvní pokuta a jiné závazky. Žalované byl úvěr zaslán prostřednictvím platební brány ThePay, za níž je účtován poplatek ve výši 1% převáděné finanční částky. Žalované byla naúčtována smluvní pokuta dne 20. 8. 2021 ve výši 500 Kč, neboť se dostala do prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky. Účelně vynaložené náklady, které byly žalované vyúčtovány, činí 560 Kč. Dne 7. 7. 2021 byla žalované zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru a byla vyzvána k jeho okamžité úhradě a upozorněna na možnost zesplatnění a vznik dalších nákladů, za což byla účtována částka 130 Kč. Rovněž tak, pokud jde o sdělení o ukončení smlouvy ze dne 24. 8. 2021. Dne 27. 12. 2021 byla vyúčtována jednorázová smluvní pokuta ve výši 847 Kč. Ke dni sepsání žalobního návrhu tak žalobce eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 11 023 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 7 496 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 245 Kč, úroků ve výši 980 Kč, vynaložených nákladů ve výši 460 Kč a smluvních pokut ve výši 1 347 Kč (500 Kč + 847 Kč). Zároveň kapitalizoval i zákonný úrok z prodlení za období od 28. 2. 2022 do 15. 3. 2022 částkou 56,78 Kč. 2. Žalobce, k výzvě soudu doplnil, že při poskytování úvěru naplnil svou zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, k čemuž využívá statistický model, provedl lustraci žalované v příslušných úvěrových registrech (SOLUS, NRKI, CEE, ISIR). Zároveň uvedl, že verifikace klienta, ani jejího zaměstnavatele, nebyla prováděna, neboť nebyly schvalovací strategií vyžadovány, rovněž tak klient nepředkládal dokumenty k posouzení. Žalobce vycházel při posuzování bonity žalované s jejím čistým měsíčním příjmem 5 000 Kč uvedeném v žádosti, životním minimem 3 550 Kč, výší splátky schváleného úvěru 1 094 Kč s tím, že zbývající částka klienta je 356 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 12 000 Kč, žalovaná neměla vyživovací povinnosti, životní minimum členů domácnosti spočetl částkami 3 550 Kč a 3 200 Kč, minimální výdaje na bydlení 8 200 Kč, měsíční výdaje uvedené klientem by tak činily 15 0000 Kč, výše úvěru 1 094 Kč, takže zbývající částka domácnosti činila 906 Kč. Žalovaná neměla žádné závazky po splatnosti. Příjmy žalované pocházely ze zaměstnaneckého poměru, kdy tuto informaci získal žalobce od žalované a nijak dále ji neověřoval, jak sám již uvedl. Poukázal na právní úpravu a judikaturu. 3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla usnesením soudu ze dne 16. 5. 2022 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jejich osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 15 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, její souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti žalobce a žalované, rovněž tak se nevyjádřila ani k věci samé, tj. k zaslané žalobě. 4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Úvěrovou smlouvou ze dne 19. 8. 2020, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrovými podmínkami žalobce, historií úvěru měl soud prokázáno, žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč dne 19. 8. 2020, žalovaná se zavázala úvěr zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 330 Kč a úroky zaplatit celkovou částku 13 760 Kč ve 24 splátkách dle splátkového kalendáře, který byl součástí smlouvy. Poplatek za odklad splatnosti úvěru tzv. korunový odklad činil 990 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně, poplatek za SMS servis 49 Kč měsíčně, poplatek za online platbu 1 % z převáděné finanční částky. Žalovaná dvakrát přistoupila k odkladu splatnosti, a to dne 16. 9. 2020 a 17. 10. 2020. Transakční historií měl soud prokázáno, že žalovaná celý úvěr v řádné lhůtě splatnosti neuhradila. Uhradila pouze částku 8 462 Kč, která byla započtena v souladu se splátkovým kalendářem, v němž bylo uvedeno, z čeho se měsíční splátka týká. Žalobce zaslal žalované dn