9 C 277/2021-55 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se žalobou podanou dne 7. 10. 2021 domáhal proti žalovanému zaplacení částky 181 139,81 Kč představované jistinou ve výši 178 453,81 Kč a dlužných poplatků ve výši 2 686 Kč. Dále požadoval kapitalizovaný úrok ve výši 12 499 Kč za období od 23. 4. 2021 do 14. 5. 2021 a od 15. 5. 2021 do zaplacení úrok ve výši 11,99 % ročně z částky 178 453,81 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 671,40 Kč za období od 23. 4. 2021 do 14. 5. 2021 a od 15. 5. 2021 zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 178 453,81 Kč. Uvedl, že dne 4. 9. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o [příjmení] půjčce [číslo] společnost [právnická osoba], která se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 11,90 % ročně a dalšími poplatky. [příjmení] svoji povinnost splnila, úvěr žalovanému poskytla, avšak žalovaný úvěr nesplácel dle smluvních podmínek, ani splátky nezasílal řádně a včas. Porušil tak smluvní podmínky a banka přistoupila dne 22. 4. 2021 k zesplatnění dluhu, což žalovanému oznámila. Dne 27. 4. 2021 došlo mezi bankou a [právnická osoba] a.s. k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a následně dne 5. 6. 2021 ke smlouvě o postoupení pohledávky mezi [právnická osoba] a.s. a žalobcem, z čehož žalobce odvozuje svoji aktivní legitimaci. 2 Ve věci nebyl vydán navrhovaný elektronický platební rozkaz, neboť žalovaný neprocházel Centrální evidencí obyvatel. Následně bylo šetřením zjištěno, že žalovaný je od 15. 10. 2018 dosud hlášen na adrese [ulice a číslo] v [obec], což bylo zjištěno v informačním systému základních registrů, proto byla žalovanému zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření, doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Žalovaný na výzvu soudu ve stanovené lhůtě, ani do současné doby nereagoval. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, když žalovaný byl poučen o tom, že nevyjádří-li se k navrhovanému postupu, bude soud mít za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí - § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalobce rovněž konkludentně souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání, již v žalobním návrhu. Soud tak rozhodl na základě listinných důkazů ve spise založených. 3 Z návrhu na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] ze dne 3. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalobce požádal společnost [právnická osoba] o uzavření smlouvy o úvěru ve výši 200 000 Kč, který by splácel v 72 měsíčních splátkách s úrokem ve výši 11,99 % s tím, že celková částka, kterou by měl uhradit, by byla 283 313 Kč. V návrhu smlouvy uvedl, že je svobodný, bydlí v pronajatém bytě, je zaměstnancem v pracovní pozici manuální pracovník s čistým příjmem 21 000 Kč a měsíčními výdaji 7 400 Kč a nemá žádný hypoteční úvěr. Dne 4. 9. 2019 banka oznámila žalovanému, že akceptuje návrh smlouvy o [příjmení] půjčce s tím, že poskytnutý úvěr bude činit 200 000 Kč, první splátka je splatná dne 1. 10. 2019 ve výši 2 079,50 Kč a další splátky činí 4 190 Kč s tím, že tento bude splácet jednou úrokovou a 72 anuitními splátkami. 4 Z listiny ze dne 22. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovanému bylo zasláno prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ve výši 195 310,88 Kč. 5 Dle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6 Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7 Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8 Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9 Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný částečně. 10 Nejprve se soud musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, když jednou ze smluvních stran byl spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11 Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12 Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či sp. zn. 33 Cdo 201/2018) i z [příjmení] Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, který uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost jako taková. 13 Výše uvedená rozhodnutí se sice v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘. 14 Vycházeje z uvedených hledisek, je však třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele sjednaný spotřebitelský úvěr splatit, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. 15 V daném případě z návrhu na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce je zřejmé, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] zjistila u žalovaného jeho osobní stav, bydlení i pracovní pozici včetně jeho příjmů a nezbytných výdajů uvedených ve formuláři. Vzhledem k tomu, že z návrhu nebylo zřejmé, jak konkrétně byly právním předchůdcem žalobce prověřeny a doloženy údaje uvedené žadatelem, byl žalobce vyzván k doplnění těchto informací a dokladů vyžádaných od žalovaného a jejich předložení, chce-li být ve sporu úspěšný. Zároveň byl vyzván k doložení, kdy a jaké splátky byly žalovaným uhrazeny a na jaké platby byly započteny s tím, že nese důkazní břemeno žalobce, jinak se může vystavit nepříznivému rozhodnutí. Žalobce sdělil, že žalovaný na po