9 C 291/2022-49 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobním návrhem podaným dne 20. 5. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 34 401,12 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že dne 9. 5. 2020 uzavřel žalovaný s jeho právním předchůdcem, společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta finanční částka ve výši 20 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 17 184 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a nákladů na jeho vyhodnocení. Celkem se tak zavázal zaplatit částku 37 184 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, závazek měl být splněn do 9. 7. 2021. Uvedl, že smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci. Na základě této žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzována schopnost žalovaného úvěr splácet. S ohledem na výši příjmů a výdajů původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru ve výši, která mu byla poskytnuta. Žalovaný své povinnosti z uzavřené smlouvy řádně a včas neplnil, neboť do sjednané doby splatnosti svůj závazek nesplatil. Uhradil pouze částku 3 999,99 Kč, která odpovídá jedné řádně uhrazené splátce. Tato byla alokována ve výši 1 190,40 Kč na jistinu a ve výši 2 009,59 Kč na smluvně přiznané příslušenství. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 33 184,01 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 18 009,60 Kč a zůstatku smluvního příslušenství ve výši 15 174,41 Kč. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn a jeho splatnost tak nastala až dnem 9. 7. 2021. V důsledku prodlení vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka postoupena na žalobce dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 s účinností k témuž dni a změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 11. 1. 2022. Celková hodnota postoupené pohledávky činila 48 418,64 Kč. Žalobce se po zvážení všech okolností rozhodl neuplatňovat sankční poplatky, paušální náklady, část smluvní pokuty a úroku, požadoval jen nesplacenou jistinu ve výši 18 009,60 Kč, dále nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 1 557,25 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 8 745,78 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 658,64 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 3 212,73 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 595,25 Kč, smluvní pokutu 2 557,36 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k tomu zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Doručeno bylo na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel postupem dl e § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout bez nařízení jednání, s čímž žalobce souhlasil již v žalobním návrhu a žalovaný se ani po poučení dle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil, soud tak měl za to, že souhlasí a proto rozhodl dle § 115a o.s.ř. ve věci bez jednání na základě důkazů ve spise založených. 4. K žádosti soudu právní zástupce žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce aktivně zjišťoval finanční poměry žalovaného a postup vyžadovaný zákonem č. 257/2016 Sb. beze zbytku dodržel a bonita žalovaného byla před uzavřením smlouvy dostatečně prověřena. Dle pracovní smlouvy byl pracovní poměr žalovaného u [právnická osoba] a [příjmení] prodloužen do 31. 3. 2020 a dne 16. 3. 2020 byla uzavřena pracovní smlouva se zaměstnavatelem [právnická osoba] do 31. 3. 2021. Příjem žalovaného činil 8 718 Kč v březnu 2020 a v lednu 2020 částku 18 687 Kč, u společnosti [právnická osoba] částku 12 188 Kč. 5. Z žádosti o úvěr ze dne 9. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu 14 měsíců. Uvedl, že je zaměstnaný s aktuálním zaměstnáním do 31. 3. 2021, jeho příjem činí 12 188 Kč, je svobodný, bydlí v nájmu a náklady na bydlení činí 6 860 Kč, použitelným příjmem je tak částka 5 328 Kč. 6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena 9. 5. 2020 se společností [právnická osoba] a žalovaným, v níž se věřitel zavázal poskytnout žalovanému jako dlužníkovi částku 20 000 Kč jako neúčelový hotovostní úvěr s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou, úvěr byl sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se smlouvou dále zavázal zaplatit úrok ve výši 1 925 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 859 Kč a za inkaso plateb v hotovosti 3 600 Kč, celkem tak částku 37 184 Kč Náklady na spotřebitelský úvěr činily 17 184 Kč a úvěr se zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. 7. Písemností ze dne 11. 1. 2022 byl žalovaný informován o postoupení pohledávky žalobci, a to ve výši 48 418 Kč včetně příslušenství a byl vyzván k úhradě do 10 dnů, rovněž tak písemností ze dne 1. 2. 2022. 8. Rovněž tak předžalobní výzvou ze dne 2. 5. 2022 byl vyzván žalovaný k úhradě a upozorněn na řešení věci soudní cestou v případě neuhrazení. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je částečně důvodný. 13. Nejprve se soud musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť jednou ze smluvních stran byl žalovaný jako spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu vedle občanského zákoníku aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. 14. Poskytovatel tak při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 15. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či 33 Cdo 201/2018) i Ústavního soudu – viz Nález ÚS sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019. Zde Ústavní soud uvedl, že pokud je dlužník v postavení spotřebitele, má poskytovatel úvěru jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, když řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost. 17. Je pravda, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1. 12. 2016 O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C [