9 C 326/2022-37 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobním návrhem domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 28 308,90 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 11. 3. 2020 smlouva o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč zasláním na účet č. [bankovní účet], který žalovaná uvedla ve smluvní dokumentaci. Žalovaná úvěr čerpala, avšak poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 19 000 Kč a z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14 308,90 Kč, které měly být splatné 31. 3. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy, čímž zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslala žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti žalované úvěr splácet, byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší 19 000 Kč a splatností 31. 3. 2020. Po odeslání smluvní dokumentace byly peněžní prostředky zaslány. Žalobkyně dále uvedla, že žalovanou lustrovala ve veřejně dostupných databázích a nedošlo k pochybám o její platební schopnosti. Pokud by však soud neuznal nárok z titulu smlouvy o úvěru, požaduje posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení na straně žalované s tím, že na uvedený úvěr byla uhrazena částka 5 000 Kč a dluh tak činí 28 308,90 Kč. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná odpor. V jeho odůvodnění uvedla, že 1. 4. 2020 jí byl poskytnut společností [právnická osoba] úvěr ve výši 19 000 Kč za poplatek 20 749,90 Kč, úvěr si brala s cílem ho splatit, ale vzhledem k jejím finančním poměrům toto nebyla schopna učinit, ani po prodloužení a úvěr byl poté vymáhán různými inkasními společnostmi, kdy byla požadována i částka přes 50 000 Kč. Navrhla, aby jí byl poskytnut splátkový kalendář tak, aby mohla pravidelně úvěr splácet. Současně navrhla, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. 3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) bez nařízení ústního jednání. Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s takovýmto postupem již v žalobním návrhu a žalovaná v písemně odůvodněném odporu. 4. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že úvěruschopnost žalované byla ověřována původním věřitelem, zejména lustrací ve veřejně dostupných databázích, k čemuž žalovaná dala souhlas. Úvěruschopnost byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a byla ponechána rezerva 10 % rozdílu. Má za to, že úvěruschopnost žalované byla jeho právním předchůdcem dostatečně prověřena, nebyly zde důvodné pochyby o platební schopnosti žalované. Tato také prohlásila, že je schopna dostát svým závazkům. Doklady, kterými by byl doložen způsob prověřování původním věřitelem, však žalobkyně nedisponuje. Poukázala na to, že žalovaná ve svém vyjádření nerozporuje žalobou uplatněný nárok ani co do důvodů ani co do výše, má za to, že dluh tak uznává. Opětovně uvedla, že žalovaná před podáním žaloby uhradila pouze částku 5 000 Kč, proto je požadována dlužná částka ve výši 28 308,90 Kč. Pokud jde o tvrzení žalované, že uhradila částku 17 000 Kč na uvedený dluh, toto rozporuje, neboť takovouto platbu neeviduje, žalovaná k tomuto nepředkládá ani nenavrhuje žádné důkazy. Souhlasí s tím, aby plnění bylo žalované rozloženo do přiměřených splátek, jejichž výši ponechává na zvážení soudu. Dále uvedla, že po podání žalobního návrhu žalovaná uhradila dne 13. 10. 2022 částku 2 404 Kč, proto, co do této částky, bere žalobu včetně příslušenství zpět. 5. Soud na základě výše uvedeného zpětvzetí řízení co do částky 2 404 Kč spolu s úrokem z prodlení zastavil (§ 96 odst. 1 a 2 o.s.ř.). 6. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. B0022836001335482 bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 11. 3. 2020 smlouvu o úvěru na částku 19 000 Kč a žalovaná se zavázala k její úhradě do 31. 3. 2020 s tím, že roční zápůjční úroková sazba činí 40 % a poplatek za poskytnutí úvěru (včetně poplatku za hotovostní čerpání činí 5 473,90 Kč po slevě a částku 14 308,90 Kč před slevou). Výše roční procentní sazby nákladů byla uvedena 13 901,40 %. 7. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná následně vyzvána předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně dne 20. 1. 2022 s upozorněním na možnost vymáhání soudní cestou. Zároveň jí bylo týž den oznámeno i postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvána k úhradě do 3 dnů. 8. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně. 12. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nároky z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření této smlouvy, když jednou ze smluvních stran byl spotřebitel a bylo proto nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z žalobního návrhu pouze vyplývalo obecné sdělení, jak právní předchůdce žalobkyně postupoval, ale bez žádných konkrétních údajů týkajících se žalované, zároveň bylo i uvedeno, že k tomuto se nenavrhují žádné důkazy. Proto byla žalobkyně usnesením soudu ze dne 17. 10. 2022 vyzvána k doplnění svých tvrzení týkajících se právě posouzení úvěruschopnosti žalované, na což reagovala obecným sdělením, že provedla lustraci ve veřejně dostupných databázích a provedla obecný výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Zároveň sdělila, že nedisponuje žádnými doklady, kterými by byla úvěruschopnost žalované doložena. V žalobním návrhu žalobkyně zároveň uvedla, že pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje, aby nárok v části jistiny byl posouzen jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. 13. Na základě předložených listinných důkazů soud tak dospěl k závěru, že předmětná smlouva je neplatná, právě pro nedostatečné či žádné posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. Dle tohoto ustanovení je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co obdržela a dosud nevrátila, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Soud má rovněž za to, že pokud jde o sjednané náklady na poskytnutí úvěru a zápůjční úrokovou sazbu, která je uváděna ve výši 40 % ročně a poplatek ve výši 14 308,90 Kč blížící se poskytnuté částce i ročních procentních nákladů, které jsou uvedeny ve výši 13 901,40 %, jedná se o částky, které jsou zcela rozporné s dobrými mravy, a to i vzhledem k tomu, že úvěr byl poskytován na dobu 3 týdnů s případným prodloužením. Soud proto vycházel z toho, že v části týkající se poplatku je smlouva zcela neplatná. Žalobním návrhem byla požadována částka 28 308,90 Kč, a po podání žaloby byla uhrazena částka 2 404 Kč, o kterou byl žalobní návrh ponížen. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení a žalované byla poskytnuta částka 19 000 Kč – úvěr v této výši a uhrazena kromě výše uvedené částky 2 404 Kč byla i částka 5 000 Kč, tyto bylo nutno odečíst z poskytnutého úvěru (19 000 - 7 404), bezdůvodné obohacení žalované tak činí 11 596 Kč a tuto částku žalobkyni proto soud přiznal. Má za to, že žalovaná sice nepopírá, že došlo k uzavření smlouvy a dojednání poplatků, ale nedošlo tím k uznání žalované částky co do důvodu i výše, proto soud