9 C 360/2021-99 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 11. 8. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 166 514,18 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 131,53 Kč a smluvním úrokem z prodlení ve výši 30 % ročně z částky 171 645,71 Kč od 8. 6. 2020 do zaplacení. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 27. 11. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 60 měsíčních splátkách ve výši 4 141,97 Kč počínaje dnem 20. 12. 2018, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 8,90 % ročně. Žalobkyně svůj závazek splnila dne 27. 11. 2018, kdy úvěr žalovanému poskytla bezhotovostním převodem prostředků na účet žalovaného. Žalovaný v rámci tohoto smluvního vztahu vystupoval jako podnikatel, a tudíž žalobce neměl v takovém případě povinnost s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalovaného dle příslušných předpisů o ochraně spotřebitele. Žalovaný svou povinnost neplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a prohlásila dopisem ze dne 24. 3. 2020 úvěr za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž porušil svoji splátkovou povinnost. Žalovaný po převzetí právního zastoupení uhradil ve splátkách částku 5 500 Kč, kterou žalobkyně započetla na smluvní úrok ve výši 30 % z dlužné jistiny za dobu od 30. 4. 2020 do 7. 6. 2020. 2 Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit, proto byl ještě Obvodním soudem pro Prahu 1 zrušen a následně bylo rozhodnuto dne 8. 9. 2021o postoupení uvedené věci Okresnímu soudu v Pardubicích jako soudu místně příslušnému. 3 Následně byla žalovanému do vlastních rukou dne 18. 1. 2022 doručena žaloba spolu s výzvou k vyjádření jak k žalobě, tak i k navrhovanému postupu, tj. rozhodnutí bez nařízení jednání na základě důkazů ve spise založených. Žalovaný se k žalobě ani k navrhovanému postupu nevyjádřil. Soud proto rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tak, že k tomuto postupu nemá námitek. 4 Žalobkyně dále uvedla, že po podání žaloby, žalovaný uhradil částku 9 127 Kč, což bylo započteno na smluvní úrok z prodlení ve výši 30 % z dlužné jistiny za dobu od 8. 6. 2020 do 11. 8. 2020 a v této části vzala žalobu zpět. Soud z důvodu výše uvedeného zpětvzetí řízení co do smluvního úroku z prodlení za dobu od 8. 6. 2020 do 11. 8. 2020 ve výši 9 127 Kč zastavil dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. 5 Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6 Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7 Podle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 8 Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9 Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10 Smlouvou o úvěru s označením [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 27. 11. 2018 měl soud prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným jako podnikatelem, s místem podnikání [obec a číslo], IČ [číslo] byl sjednán úvěr, kterým se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 8,9 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 4 141,97 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 12. 2018 Součástí smlouvy byly Všeobecné produktové podmínky a Sazebník poplatků pro právnické osoby a fyzické osoby - podnikatele. 11 Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovanému byla částka 200 000 Kč zaslána na jeho účet dne 27. 11. 2018 a dle výpisu ke dni 31. 3. 2020 činila dlužná částka 166 514,18 Kč. 12 Upomínkou a rozhodnutím o zesplatnění ze dne 26. 3. 2020 bylo zjištěno, že dluh žalovaného činil celkovou částku 175 145,71 Kč sestávající z nesplacené jistiny, smluvních a zákonných úroků z prodlení ke dni zesplatnění a nákladů na upomínání. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě této celkové částky. 13 Předžalobní výzvou ze dne 30. 4. 2020 bylo zjištěno, že tato byla žalovanému odeslána s tím, nechť dluh uhradí do 15 dnů od obdržení výzvy a zároveň byl poučen, že nedojde-li k úhradě, bude nárok uplatněn u příslušného soudu. 14 Po zhodnocení všech provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu shora citovaného ustanovení. Smlouvou o úvěru se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému, vystupujícímu jako podnikatel, v jeho prospěch peněžní částku ve výši 200 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 8,9 % ročně. Žalovaný tím, že úvěr nesplácel ve sjednaných lhůtách, porušil podstatným způsobem své smluvní povinnosti, ocitl se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a úrokového příslušenství. Následkem uvedeného byla žalobkyně oprávněna prohlásit úvěr za splatný a požadovat jak zaplacení dlužné jistiny úvěru, tak i úroků a úroků z prodlení. Soud proto na základě těchto skutečností považuje nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení dlužné částky jistiny ve výši 166 514,18 Kč, dlužných smluvních úroků v kapitalizované výši od 27. 11. 2018 do 24. 3. 2020 ve výši 5 131,53 Kč a za dobu od 12. 8. 2020 do zaplacení i smluvní úrok z prodlení ve výši 30 % ročně z částky 171 645,71 Kč za důvodný. Žalovaný v řízení netvrdil, že by dluh neexistoval, či že by jej v plné výši uhradil. Naopak v průběhu řízení uhradil v roce 2020 a 202, dluh částečně hradil a učinil tak i po podání žaloby, kdy uhradil částku 9 127 Kč, ohledně které bylo řízení, jak je shora uvedeno, zastaveno. 15 O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 6 661 Kč odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 7 780 Kč dle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé, jednoduchá předžalobní výzva), náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 13 odst. 3) vyhl. č. 177/1996 Sb. s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH ve výši 4 273,50 Kč vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 31 284,50 Kč.