10 C 112/2023-61 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 2. 2023 požadoval žalobce po žalovaném zaplacení částky 54 597 Kč se zákonným úrokem z prodlení z žalované částky jdoucím od 3. 7. 2021 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že pohledávku za žalovaným nabyl od původního věřitele [právnická osoba], [IČO], a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 5. 2022. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému odesláno společně s předžalobní výzvou k úhradě 22. 5. 2022 [právnická osoba] poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a tímto zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu a žalovanému bylo přiděleno klientské číslo [anonymizováno]. Po dokončení registrace vzniklo žalovanému právo žádat přes webové rozhraní o poskytnutí konkrétního úvěrového rámce. Před uzavřením smlouvy původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr, a to matematickým posouzením, zdali rozdíl mezi celkovými měsíčními příjmy žalovaného a jeho měsíčními výdaji bude vyšší než předpokládaná měsíční splátka úvěru u požadovaného maximálního úvěrového rámce. Původní věřitel dále ověřil, jestli se žalovaný nenachází v Centrální evidenci exekucí, nemá aktivní záznam v Insolvenčním rejstříku či v dalších dostupných evidencích dlužníků. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 8. 12. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě umožnil žalovanému průběžně čerpat úvěr až do maximálního úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč. Žalovaný pak dílčí úvěry průběžně čerpal a příp. i průběžně splácel. Smlouva o revolvingovém úvěru tvoří rámec pro dílčí čerpání, u kterého se předpokládá opakované čerpání i splácení, obdobně jako u kreditních karet. Dílčí čerpání úvěru bylo vypláceno na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Dlužná částka se skládá z jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, dále kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 24 597 Kč a smluvní pokuty za prodlení s vrácením úvěru ve výši 10 000 Kč (smluvní pokuta na základě čl. 5 smlouvy o revolvingovém úvěru). Celková dlužná částka činí 54 597 Kč Smlouva o revolvingovém úvěru byla ukončena automaticky dne 2. 7. 2021 v důsledku dlouhodobého prodlení žalovaného s úhradou úvěru. Žalovaný se zavázal splatit úvěr kompletně celý do 30 dnů (bez nutnosti platit úrok či poplatky) anebo splácet revolvingový úvěr minimálními měsíčními splátkami ve výši 3 % z dlužné částky plus úrok z úvěru za měsíc, nejméně 500 Kč. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Úrok z úvěru byl sjednán v čl. 5 smlouvy o revolvingovém úvěru, a to tak, že při splacení úvěru do 30 dnů činí 0 %, při rozložení splácení do více měsíčních splátek byl sjednán úrok ve výši nejprve 22 % měsíčně z jistiny úvěru. Při prodlení dlužníka se splácením úvěru delším než 90 dnů vzniklo věřiteli ze zákona právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Kapitalizovaný úrok byl vypočten ke dni 5. 8. 2021. Do dne podání žaloby žalovaný ničeho ani přes písemnou upomínku žalobci neuhradil. 2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 5. 2022 došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 22. 5. 2022. 3. Usnesením č.j. 10 C 112/2023-56 ze dne 31. 7. 2023 soud žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ho poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému včetně žaloby doručeno do datové schránky dne 1. 8. 2023. 4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že částku k zaplacení akceptuje, požádal o možnost splátkového kalendáře. 5. S ohledem na skutečnost, že žalovaný se k výzvě soudu dle ust. § 115a občanského soudního řádu (o. s. ř.) nevyjádřil a žalobce s tímto postupem souhlasil již v žalobě, rozhodl soud v souladu se shora citovaným ustanovením bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 6. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Soud měl prokázáno Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 7. 12. 2020 a Smlouvou o uživatelském účtu ze dne 7. 12. 2020, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč formou úvěrového rámce. Výpisem z účtu žalovaného bylo zjištěno, že částka 20 000 Kč od předchůdce žalobce byla připsána na účet žalovaného dne 4. 3. 2021. 14. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: 15. V posuzované věci je zřejmé, že smlouva o úvěru byla právním předchůdcem žalobce uzavřena jako podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti a ze strany žalovaného jako spotřebitelem, když z této smlouvy neplyne, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal profesionální nebo podnikatelské činnosti žalovaného. Právní vztah mezi účastníky smlouvy se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy mělo dojít k uzavření smlouvy, tj. zejména právní úpravou § 419, § 420, § 1810, § 2395 a § 2991 odst. 1 a 2 o. z., a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 183/2017 Sb. Pro žalobce (jeho právního předchůdce) proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností právního předchůdce žalobce (§ 86 a § 87) před uzav