10 C 411/2022-33 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky 15 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 23. 2. 2021 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 3 985 Kč a částky 2 500 Kč zahrnující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela dne 16. 12. 2020 s žalobcem smlouvu o zápůjčce (Smlouva), na základě které poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (Jistina), které byly žalované zaslány na účet č. [bankovní účet] dne 16. 12. 2020. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 5 700 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne 22. 2. 2021, žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas, ke dni podání žaloby žalovaná na svůj dluh uhradila pouze 835 Kč, kdy touto částkou byla ponížena smluvní pokuta. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaná vyplnila na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaná zaškrtla řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaná zároveň odsouhlasila znění Obchodních podmínek žalobce. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to [příjmení], který [právnická osoba] zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. V důsledku prodlení žalované vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (písemné výzvy odeslány dne 19. 1. 2021, 30. 1. 2021, 18. 2. 2021, 27. 2. 2021, 12. 3. 2021). Celková výše dluhu žalované kde dni podání návrhu činí 18 200 Kč (Jistina + Poplatek celkem 15 700 Kč a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalované činí 2 500 Kč). Dále žalobce požadoval po žalované zaplacení smluvní pokuty, která byla žalobcem vyčíslena na částku 3 985 Kč. Žalobce dále uvedl, že před uzavřením smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalované, od které si žalobce vyžádal informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech. Do dne podání žaloby žalovaná dlužnou částku neuhradila. 2. Usnesením č.j. 10 C 411/2022-30 ze dne 30. 1. 2023 soud účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalované včetně žaloby doručeno dne 2. 2. 2023. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. S ohledem na skutečnost, že se účastníci k výzvě soudu dle ust. § 115a občanského soudního řádu (o. s. ř.) nevyjádřili, rozhodl soud v souladu se shora citovaným ustanovením bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Smlouvou o zápůjčce ze dne 16. 12. 2020, upomínkami ze dne 19. 1. 2021, 30. 1. 2021, 18. 2. 2021, 27. 2. 2021, 12. 3. 2021 a předžalobní výzvou ze dne 28. 2. 2022 bylo prokázáno, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 16. 12. 2020 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované, poplatek byl sjednán ve výši 5 700 Kč. Zápůjčku se žalovaná zavázala uhradit ve 3 splátkách, kdy poslední z nich byla splatná devadesátý třetí den ode dne poskytnutí zápůjčky. Žalovaná v rozporu se smlouvou zápůjčku řádně nesplácela, i přes opakované upomínky uhradila pouze 835 Kč. 12. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: 13. Žalobce se domáhal zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Soud zde pouze uvádí, že mnozí poskytovatelé finančních prostředků označují uzavírané smlouvy jako smlouvy o zápůjčce, peněžní ústavy, zejm. pak banky tyto smlouvy označují jako smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze půjčení peněžních prostředků, předmětem smlouvy o zápůjčce může být půjčení nejen peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, zápůjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již uzavřením, zatímco smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a vzniká až přenecháním, resp. odevzdáním zapůjčené věci vydlužiteli. Čistě z právního hlediska je rozdíl především v tom, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem půjčky – přesněji zápůjčky – může být jakákoliv hmotná věc. Přesto má soud za to, že i v případě smlouvy o zápůjčce, je nutné aplikovat jako občanský zákoník, tak i zákon o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je zřejmé, že právní předchůdce žalobce je předně poskytovatelem finančních prostředků. 14. V posuzované věci je zřejmé, že smlouva o úvěru byla žalobcem uzavřena jako podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti a ze strany žalované jako spotřebitelem, když z této smlouvy neplyne, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal profesionální nebo podnikatelské činnosti žalované. Právní vztah mezi účastníky smlouvy se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy mělo dojít k uzavření smlouvy, tj. zejména právní úpravou § 419, § 420, § 1810, § 2395 a § 2991 odst. 1 a 2 o. z., a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 183/2017 Sb. Pro žalobce proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti