11 C 107/2023-42 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobním návrhem podaným dne 15.3.2023 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 10 500,15 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 18.8.2021 uzavřel žalovaný s jejím právním předchůdcem, [právnická osoba] credit s.r.o. smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta finanční částka ve výši 10 000 Kč, a to na jeho účet téhož dne. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 17.9.2021 spolu s poplatkem ve výši 4 290 Kč Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, když žalovaný svoji vůli uzavřít smlouvu projevil jedinečným autorizovaným kódem, který mu byl původním věřitelem přidělen na základě jeho žádosti o úvěr a zaslán na mobilní telefon, který žalovaný uvedl. Žalovaný však svůj smluvní závazek nehradil řádně a včas, když ve stanoveném termínu splatnosti 17.9.2021 dlužnou částku neuhradil. Ode dne následujícího, tj. od 18.9.2021 se tak ocitl v prodlení s úhradou částky 14 290 Kč, kterou tvořil nedoplatek jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a nedoplatku poplatku ve výši 4 290 Kč, který se skládal z kapitalizovaného smluvního úroku a poplatku za poskytnutí úvěru. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost zaplatit smluvní úrok, účelně vynaložené náklady na vymáhání a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022 byla uzavřena mezi [právnická osoba] credit s.r.o. a žalobkyní rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě poté došlo k uzavření smlouvy o postoupení dne 26.10.2022. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 10.11.2022. Hodnota celkové pohledávky ke dni postoupení činila 26 390,15 Kč a sestávala z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 290 Kč, smluvní pokuty ve výši 499,84 Kč, postoupeného smluvního úroku ve výši 4 290 Kč, smluvní pokuty 500,15 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 3 600 Kč a poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 8 000 Kč. Žalobkyně učinila rozhodnutí, že nebude nárokovat část postoupených poplatků za odeslání upomínek a provede revizi – přepočet postoupené smluvní pokuty a smluvního úroku. Ode dne postoupení pohledávky nebylo na dluh ničeho uhrazeno, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Ve věci nebyl vydán navrhovaný elektronický platební rozkaz a žalovanému byla zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel a doručeno bylo dne 17.7.2023 (vhozením do domovní schránky). Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout bez nařízení jednání, s čímž žalobkyně souhlasila již v žalobním návrhu a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a soud měl po daném poučení za to, že s navrhovaným postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). Soud proto rozhodl dle § 115a o. s. ř. ve věci bez jednání na základě důkazů ve spise založených. 3. Soud měl prokázáno listinou označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka], že [právnická osoba] credit s.r.o. uzavřela dne 18.8.2021 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 10 000 Kč, a to bezhotovostním bankovním převodem s označeným variabilním symbolem žalovaného. Žalovaný se zavázal v souvislosti s tímto úvěrem splatit celkovou částku 11 094,71 Kč a při překročení doby splatnosti částku 14 290 Kč, výše poplatku za sjednání úvěru činila 3 994,11 Kč. 4. Upomínkami ze dne 22.9.2021, 7.10.2021, 17.10.2021, 27.11.2022 a 15.12.2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení v té době dlužných částek a zároveň byl upozorněn na možnost prodloužení splatnosti půjčky o dalších 30 dní a upozorněn na poplatky účtované za zaslané upomínky. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován písemně dne 10.11.2022, 27.11.2022 a 15.12.2022, kdy byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 26 462,34 Kč. 5. Předžalobní výzvou ze dne 1.3.2023 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 26 390,15 Kč nejpozději do 9.3.2023 opětovně s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude muset být přistoupeno k řešení o zaplacení dlužné částky prostřednictvím soudu. <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 9. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nároky z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření této smlouvy, když jednou ze smluvních stran byl spotřebitel a bylo proto nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z žalobního návrhu pouze vyplývalo obecné sdělení, jak právní předchůdce žalobkyně postupoval, ale bez žádných konkrétních údajů týkajících se žalovaného, zároveň bylo i uvedeno, že k tomuto se nenavrhují žádné důkazy. Na základě výzvy soudu k označení a předložení důkladů o posouzení úvěruschopnosti žalovaného úvěr splácet, žalobkyně sdělila, že schopnost žalovaného byla ověřována právním předchůdcem žalobkyně na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, s ohledem na výši příjmů a výši úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení předmětného úvěru, když dle žádosti žalovanému zbývalo k úhradě případných ostatních závazků cca 16 000 Kč měsíčně. Žalovaný neměl ani záznam v insolvenčním rejstříku ani v takovém rejstříku v době uzavření smlouvy nebyl veden. 10. Na základě předložených listinných důkazů soud tak dospěl k závěru, že předmětná smlouva je neplatná, právě pro nedostatečné či žádné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalobkyně uvedený nárok nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky a je tak ve sporu aktivně legitimována. Žalovaný částku 10 000 Kč obdržel, ale dosud nevrátil, ač k tomu byl povinen a žalobkyní byl k vrácení vyzván. Lhůta splatnosti již také uplynula. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl co do částky 10 000 Kč, která byla půjčena, ale dosud nebyla vrácena. Pokud však jde o smluvní pokutu ve výši 500,15 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 8 390 Kč, musel být žalobní návrh zamítnut, když nebylo možno vycházet z neplatně uzavřené smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením částky 10 000 Kč, je proto povinen uhradit i úrok z prodlení, který činí 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 18.9.2021 až do zaplacení. Co do částky 500,15 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 8 390 Kč musel být, jak je výše uvedeno, návrh zamítnut. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Oba účastníci měli úspěch v přibližně stejné výši, a to žalobkyně v částce 10 000 Kč a žalovaný v částce 8 405 Kč, a proto soud žádnému z nich náklady řízení nepřiznal tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. 12. Lhůta k plnění byla stanovena jako zákonná třídenní dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.