11 C 125/2023-35 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobním návrhem domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 18 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi [právnická osoba] [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč, a to zasláním na účet č. [bankovní účet] dne 10.9.2021 s variabilním symbolem [číslo]. Úvěr měl být splacen nejpozději do 10.10.2021 ve výši 18 000 Kč sestávající z úvěru 12 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 5 130,14 Kč a úroku ve výši 369,86 Kč. Žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, následně odsouhlasil uzavření smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci, zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti byl zaslán návrh smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný návrh akceptoval, proto byl původním věřitelem úvěr poskytnut. K uživatelskému účtu měla přístup jen žalovaný pomocí vlastního hesla a úvěr byl poskytnut ve výši 12 500 Kč, zasláním na uvedený účet žalovaného. V datech splatnosti nebyl žalovaným úvěr splacen, a to ani po předchozích upomínkách. Žalobkyně rovněž uvedla, že žalovaného lustrovala ve veřejně dostupných databází a nedošlo k pochybám o jeho platební schopnosti. Pokud by však soud neuznal nárok z titulu smlouvy o úvěru, požaduje posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení na straně žalované s tím, že na uvedený dluh nebyla zaslána ani žádná dílčí platba. 2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníku předpokládal, žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo prokázáno, že [právnická osoba] credit s.r.o. uzavřela s žalovaným uvedenou smlouvu dne 10.9.2021 na částku 12 500 Kč a žalovaný se zavázal k její úhradě do 30 dnů od odeslání finančních prostředků na jeho účet, úroková sazba byla dohodnuta 36 % ročně, což činí úrok 369,86 Kč, poplatek za sjednání úvěru 5 130,14 Kč při jednorázovém splacení v celkové výši 18 000 Kč. 5. Potvrzením o provedené platbě ze dne 10.9.2021 bylo prokázáno, že uvedeného dne byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] připsána částka 12 500 Kč od [právnická osoba] credit s.r.o. pod variabilním symbolem [číslo]. 6. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný následně vyzván předžalobní upomínkou dne 24.11.2022, s upozorněním na možnost vymáhání soudní cestou. Zároveň mu bylo oznámeno i postoupení pohledávky žalobkyni a vyzván k úhradě. <i>7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 10. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně. 11. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nároky z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření této smlouvy, když jednou ze smluvních stran byl spotřebitel a bylo proto nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z žalobního návrhu pouze vyplývalo obecné sdělení, jak právní předchůdce žalobkyně postupoval, ale bez žádných konkrétních údajů týkajících se žalovaného, zároveň bylo i uvedeno, že k tomuto se nenavrhují žádné důkazy. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována původním věřitelem lustrací z veřejně dostupných databází (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI), žalovaný odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil schopnost úvěr splácet. Současně úvěruschopnost žalovaného byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji při zachování rezervy 10 %, jež odpovídá životnímu minimu. Toho, že se bude jednat o smlouvu neplatnou, si byla zřejmě vědoma i sama žalobkyně, když již v žalobním návrhu uvedla, že pokud soud neposoudí její nárok z titulu smlouvy o úvěru, žádá o jeho posouzení jako bezdůvodného obohacení. 12. Na základě předložených listinných důkazů soud tak dospěl k závěru, že předmětná smlouva je neplatná, právě pro nedostatečné či žádné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalobkyně uvedený nárok nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky a je tak ve sporu aktivně legitimována. Žalovaný částku 12 500 Kč obdržel, ale dosud nevrátil, ač k tomu byl povinen a žalobkyní byl k vrácení vyzván. Lhůta splatnosti již také uplynula. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl co do částky 12 500 Kč, která byla půjčena, ale dosud nebyla vrácena. Pokud však jde o poplatek za uzavření smlouvy ve výši 5 130,14 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 369,86 Kč, musel být žalobní návrh zamítnut, když nebylo možno vycházet z neplatně uzavřené smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením částky 12 500 Kč, je proto povinen uhradit i úrok z prodlení, který činí 8,5 % ročně z částky 12 500 Kč od 11.10.2021 až do zaplacení. Co do částky 5 500 Kč a 8,5 % úroku z prodlení z této částky, musel být, jak je výše uvedeno, návrh zamítnut. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně zaslala žalovanému před podáním žaloby tzv. předžalobní výzvu a měla ve věci částečný úspěch. Celkové náklady řízení činily 2 070,50 Kč a jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náklady právního zastoupení, které byly vypočteny dle § 14b odst. 1, 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za 2,5 úkonu po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu a jednoduchou výzvu k plnění) dále 3 paušální náhrady po 100 Kč a 21% DPH. Vzhledem k částečnému úspěchu žalobkyně ve věci, který činil 70 % a neúspěch 30 %, bylo možno přiznat pouze 40 % vynaložených nákladů řízení, což činí částku 828 Kč. Soud zde postupoval dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť návrh byl podán na ustáleném vzoru, jedná se o částku do 50 000 Kč a rovněž o žaloby, které jsou podávány týmž žalobkyní opakovaně v obdobných věcech. Soud ovšem nezjistil žádné důvody mimořádného zřetele hodné, pro které by neměla být náhrada nákladů řízení přiznána. 14. S ohledem na skutečnost, že tato lhůta byla požadována v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů.