15 C 237/2022-53 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se proti žalovanému domáhal následujícího plnění: a) částky 26 141 Kč jako jistiny, b) poplatků ve výši celkem 26 600 Kč, c) smluvní pokuty 14 500 Kč (0,1 % denně z hodnoty splátek, s nimiž je žalovaný v prodlení), d) úroku z prodlení v zákonné výši z jistiny (za dobu do 17. 3. 2022 vyčísleným částkou 1 854,07 Kč), e) úroku ve výši sjednané ve smlouvě (49 % ročně) z jistiny za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení. 2 Tvrdil, že společnost [právnická osoba] poskytla jako zapůjčitel žalovanému na základě smlouvy z 6. 1. 2020 (dále v odůvodnění i jen„ smlouva“) zápůjčku ve výši 29 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem a poplatky. Dluh však splnil toliko částečně. 3 Dále žalobce tvrdil, že výše specifikované pohledávky za žalovaným nabyl od zapůjčitele smlouvou o postoupení pohledávek. 4 Žalobce prokázal smlouvou svá tvrzení obsažená v žalobě ohledně sjednání zápůjčky, ujednání o úrocích, vrácení zápůjčky ve splátkách, ujednání o poplatcích, smluvní pokutě. 5 Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6 Dle § 2392 odst. 1 věta prvá občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 7 Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 8 Dle § 2394 občanského zákoníku bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. 9 Dle § 1932 odst. 1 občanského zákoníku má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. 10 Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 11 Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12 Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13 Po provedeném dokazování soud žalobě zčásti vyhověl, pokud jde o požadavky na zaplacení jistiny, úroku z jistiny. 14 V rozsahu uvedeném v bodě 13 posoudil totiž soud smlouvu jako platnou. Soud se při posuzování platnosti zabýval vedle podstatných náležitostí smlouvy tím, zda původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele zápůjčku splácet. Uzavírá, že poskytovatel se nespokojil jen s informacemi od žalovaného, ale sám vyvinul potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý zápůjčku splácet. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele totiž nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Prostředky pak mohou být poskytnuty jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen dluh splácet, jinak je smlouva neplatná (jde o neplatnost absolutní, i když je smlouva podřízena zákonu č. 257/2016 Sb., k tomu viz závěry vyslovené Soudním dvorem Evropské unie v rozhodnutí z 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). V souzené věci z předložených listin vyplývá, že poskytovatel se před podpisem smlouvy zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát závazkům ze smlouvy dostatečným způsobem, vyžádal si od něj nejen potřebné informace, ale i listiny, na základě nichž schopnost splácet posoudil, jak zřejmo z žádosti o produkt. 15 Plnění uvedená v bodě 13 jsou po právu dle smlouvy a dle § 2390 občanského zákoníku (vrácení zápůjčky, zaplacení úroku) a § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení), v návaznosti na prodlení žalovaného se splácením sjednaných splátek v rozsahu převyšujícím zákonný rámec pro odstoupení od smlouvy a zesplatnění dle § 2394 občanského zákoníku. 16 Úroky byly ve smlouvě sjednány ve výši, kterou soud považuje za úplatu přiměřenou vzhledem k výši poskytnutých prostředků, délce zápůjčky a nezajištěnosti produktu (přiměřeně k tomu i viz § 1802 občanského zákoníku). 17 Soudem přiznané požadavky nejsou v rozporu s § 168 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 18 Právo na úroky z prodlení je vedle úroků dáno, neboť úrok z prodlení je zákonnou sankcí pro případ prodlení dlužníka s placením peněžitého plnění a úrok vyjadřuje cenu zapůjčených peněz placenou i v případě řádného dodržování smlouvy. 19 Pokud jde o započtení plnění učiněných žalovaným, vyšel soud z ustanovení § 1932 občanského zákoníku a uzavírá, že věřitelem provedený zápočet tohoto plnění tomuto ustanovení odpovídá. 20 Přiznaná plnění pak náleží žalobci, jako aktuálnímu věřiteli (§ 1879 a násl.), který nabyl pohledávku na základě výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávky. 21 Ve zbývajícím rozsahu ohledně platnosti smlouvy třeba odkázat na další text odůvodnění. 22 Po právu není požadavek žalobce na zaplacení poplatků a smluvní pokuty. 23 Smlouva o zápůjčce byla v rozhodované věci sjednána jako úplatná. Úplata bývá vyjádřena procentní sazbou či kapitalizovaným úrokem. 24 V rámci zápůjčky či úvěrové smlouvy bývají sjednávány i další poplatky. U nich je třeba odlišovat, zda takto sjednané poplatky jsou úplatou za nějakou službu, aniž by výběr této služby byl nutným předpokladem poskytnutí zápůjčky (např. o pojištění schopnosti splácet, možnost měnit výši splátky za poplatek, možnost posunout splatnost termínu splátky apod.). Jiná je situace u poplatků, které dlužník musí vždy zaplatit a jsou součástí celkových nákladů úvěru. Sem patří například poplatek za poskytnutí nebo poplatek za vedení účtu apod. 25 Ekonomickou funkcí zápůjčky či úvěru je poskytnutí peněz, kterých se dlužníku nedostává. Pakliže poplatky tvoří značnou část nominální hodnoty částky, která by měla být dle smlouvy vrácena, pak takový produkt nemá pro dlužníka racionální smysl. Je v rozporu s § 2 odst. 3, 6 občanského zákoníku, aby samotné náklady na vrácení dosahovaly tak vysoké částky, jako v projednávané věci. Nehledě na to, že byl sjednán i úrok, který v dané věci věřiteli dostatečně saturuje to, že poskytl své prostředky a nemůže je sám využít, přičemž úroky běží až do doby zaplacení. 26 Soud na základě úvah v předchozích bodech odůvodnění shledává, že částky představující poplatky a smluvní pokuty jsou nepřiměřené, byly shledány v rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). Jde o vadu, ke které soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Tedy žalobu v této části zamítl. 27 Pokud jde o procesní aspekt částečného zamítnutí, jde o právní posouzení smlouvy provedené soudem, na němž by nemohlo nic změnit ani případné poučení žalobce ve smyslu § 118a občanského soudního řádu. 28 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. 29 Je třeba v rámci rozhodování o nákladech řízení předně uvést, že žalobce se proti žalovanému dvěma samostatnými žalobami (sp. zn. 15 C 237/2022 a sp. zn. 15 C 238/2022) domáhal plnění ze dvou obdobných smluv o zápůjčce. Přitom tak mohl s ohledem na to, kdy se žalovaný dostal do prodlení, učinit žalobou jedinou. Soud tedy až na náklady spojené se zpracováním a odesláním upomínek v každém z řízení přistupuje k oběma řízením z pohledu nákladů jako k řízení jedinému (k tomu i viz závěr o základu pro výpočet odměn v bodě 32 odůvodnění). Toto je základní východisko pro posouzení účelnosti vynaložených nákladů. 30 Úspěch žalobce v obou řízeních souhrnně možno vyjádřit následovně: 55,95 %. Soud uvádí, že s ohledem na spravedlivé vyjádření úspěchu kapitalizoval k datu vyhlášení rozhodnutí i příslušenství (úrok a úrok z prodlení). Tento závěr nalézacího soudu zcela odráží náhled Ústavního soudu na otázku úspěchu ve věci (viz např. nález z 30. 8. 2010 v řízení vedeném pod spisovou značkou I. ÚS 2717/08). 31 Žalobci náleží právo na poměrnou část nákladů představovanou odečtením míry jeho neúspěchu od poměru jeho úspěchu, tedy 11,9 %. 32 Za účelně vynaložené pokládá soud u žalobce následující náklady: soudní poplatek ve výši 3 513 Kč, odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. (dále i jen„ vyhláška“) v rozsahu 3 x 4 500 Kč (z punkta 84 748,39 Kč, jakožto jistin, poplatků a smluvních pokut v obou řízeních v souhrnu obou řízen