18 C 168/2023-62 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 8. 3. 2023 domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 26 773,76 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena 15. 6. 2020 smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 28 490 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 35 měsíčních splátkách po 1 542 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 15. 7. 2020 a každá další vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy o úvěru neplnil a dostal se do prodlení od splátky splatné 15. 1. 2022, proto žalobkyně v souladu se smlouvou úvěru tuto smlouvu zesplatnila ke dni 16. 5. 2022. Za dobu trvání smlouvy žalovaný uhradil 5 splátek po 1 542 Kč. Dlužná částka představuje tedy dlužnou jistinu ve výši 13 108,76 Kč smluvní pokutu v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výš 4 606 Kč úrok z prodlení 237 Kč účelně vynaložené náklady na odeslání upomínky 450 Kč účelně vynaložené náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru 200Kč smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátek 462 Kč Do současné doby žalovaný ani přes opakované výzvy i předžalobní výzvu dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, účastníci se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemají námitek. <i>4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>6. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>8. Podle § 122 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>9. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>10. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 13. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: 14. Z Úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] ze dne 15. 6. 2020, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ke smlouvě [anonymizováno] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], dlužníkem [celé jméno žalovaného] smlouva o úvěru za účelem pořízení fotoaparátu, výše úvěru byla sjednána ve výši 28 490 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 0 % p.a., úvěr měl být vrácen v měsíčních splátkách po 1 342 Kč ke každému 15. dni v měsíci bankovním převodem, první splátka byla dne 15. 6. 2020. Dále bylo z interní listiny žalobkyně zjištěno, že žalobkyně provedla posouzení úvěryschopnosti žalovaného, kdy tato zjistil osobní, výdělkové a majetkových poměry žalovaného, včetně předložených výpisů z běžného účtu žalovaného, výplatních pásek, osobních dokladů. 15. Z Potvrzení o poskytnutí /proplacení úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka 28 490 Kč a to dne 17. 6. 2020. 16. Z listiny nazvané Zesplatnění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] datované dne 31. 5. 2022 a z dodejky bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 16. 5. 2022 a to z důvodu prodlení. 17. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Touto smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z. a násl. se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému v jeho prospěch peněžní částku ve výši 28 490 Kč, přičemž se žalovaný zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Mezi účastníky tak došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu shora citovaného ustanovení, když žalobkyně provedla dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle zák. č. 257/2016 Sb. Žalovaný tím, že úvěr nesplácel ve sjednaných lhůtách, porušil podstatným způsobem své smluvní povinnosti stanovené smlouvy, ocitl se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a příslušenství. Následkem uvedeného žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala zaplacení jednak dlužné jistiny úvěru, tak i úroků z prodlení. Soud tedy na základě těchto skutečností považuje za oprávněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení dlužné částky jistiny ve výši 26 773,76 Kč i úroků z prodlení za dobu od 1 21. 6. 2022 ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Žalovaný v řízení netvrdil, ani nenabízel soudu důkazy k prokázání, že by dluh ke dni vyhlášení rozsudku neexistoval, proto soud žalobě vyhověl v celém rozsahu. 18. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 1 072Kč odměnou advokáta za 2 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby), odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 150 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř., náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovan