18 C 181/2023-50 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 21. 3. 2023 zaplacení částky 11 866,39 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že uzavřela dne 13. 10. 2011 s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši až do výš 5 000 Kč, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu žalovaného. Dodatkem k této smlouvě byl limit kontokorentního úvěru zvýšen na 9 000Kč. Po dobu trvání úvěrového vztahu byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr opakovaně až do sjednané výše pro další období. Za poskytnuté finanční prostředky se zavázal žalobkyni oplatit úroky ve výši 18,9% p.a. a poplatky dle platného ceníku. V případě porušení podmínek smlouvy ze strany žalovaného, se tento zavázal vedle úroků hradit i sankční úrok z prodlení, případně další poplatek, náklady a smluvní pokuty. Žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a po tomto vyhodnocení byl posouzen jako úvěruschopný. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl žalovaným řádně splácen, byl žalovaný upomínán k zaplacení dlužných splátek, nereagoval, splátky nezaplatil, žalobkyně převedla pohledávku z běžného účtu za žalovaným na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala dne 3. 6. 2022 žalovaného k vrovnání dlužné částky ve výši 12 082,89 Kč. Dlužná částka se tak skládá z: nepovoleného přečerpání ve výši 11 866,39 Kč úroků a úroků z prodlení z úvěru ve výši 216,50 Kč Do současné doby žalovaný dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupce žalobce se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>6. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>7. Podle § 122 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>8. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>9. Podle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>10. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 11. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: 12. [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o osobním účtu dne 6. 6. 2011, uzavřela následně pak i smlouvu o kontokorentním úvěru na sporožirovém/osobním účtu dne 13. 10. 2011 a umožnila a žalovanému čerpat úvěr až do výše 5 000 Kč, na základě dodatku ke smlouvě pak až do výše 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit bance úvěr včetně sjednaného úroku způsobem uvedeným ve smlouvě a Podmínkách, tj. nebyly sjednány pravidelné splátky, úvěr mohl žalovaný splácet v termínech a částkách dle svého uvážení tak, aby byl kontokorent v plné výši splacen nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentu. Tyto skutečnosti měl soud prokázány z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, Standardních informací o spotřebitelském úvěru, smlouvy o kontokorentím úvěru a dodatku ke smlouvě, smlouvy o osobním účtu. 13. Obratovou historií měl soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení se splácením úvěru již 2. 6. 2022, žalovanému byly zasílány upomínky k zaplacení dlužné částky, zejména pak výzva k úhradě ze dne 11. 4. 2022, obsahující upozornění, že ke dni 11. 4. 2022 byl dluh po splatnosti a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 31. 5. 2022 s tím, že pokud nebude dluh ve výši 2 625 Kč uhrazen, bude banka požadovat okamžité splacení úvěru, který činí 11 625 Kč a dne 1. 6. 2022 bude vypovězena smlouva o úvěru, což bylo prokázáno citovanými listinami. 14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listin vyplývá, že žalobkyně před podpisem smlouvy o úvěru se zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru, ověřila výdaje žalovaného (výpisy z účtu), jeho pravidelné příjmy od zaměstnavatele, provedla lustraci rejstříků CBCB a vlastních systémů, ze kterých zjistila závazky žalovaného. Žalovaný měl závazky pouze u žalobkyně. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Smlouvou o úvěru ze dne 1. 9. 2021 žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému v jeho prospěch peněžní částku ve výši 845 309 Kč jako účelový úvěr, přičemž se žalovaný zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve sjednané výši. Mezi těmito účastníky tak došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu shora citovaného ustanovení § 2395 a násl. o.z. Žalovaný tím, že úvěr nehradil ve sjednané lhůtě, porušil podstatným způsobem své smluvní povinnosti stanovené smlouvy, ocitl se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a úrokového příslušenství. Následkem uvedeného žalobkyně oprávněně rozhodla o okamžité splatnosti dluhu a požadovala zaplacení jednak dlužné jistiny úvěru, tak i úroků a úroků z prodlení. Soud tedy na základě těchto skutečností považuje za oprávněný nárok žalobkyně