18 C 209/2023-101 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 3. 4. 2023 zaplacení částky 37 227,30Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně se [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (dále jen„ banka“) dne 20. 8. 2015 smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [spisová značka] [číslo], kdy mu bylo umožněno čerpat peněžní prostředky do výše 20 000 Kč, bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 18,00% p.a. Před poskytnutím úvěru banka posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit včetně úroků, poplatků a dalších svých závazků. Žalovaný porušil smluvní ujednání, když překročil sjednanou výši kontokorentu a nevyrovnal nepovolené přečerpání na účtu. Vzhledem k tomu, že vznikl nepovolený debetní zůstatek, který žalovaný ve sjednané lhůtě neuhradil, banka zesplatnila úvěr k datu 10. 8. 2020 a odstoupila od smlouvy o účtu. Ke dni zesplatnění k činil dluh 37 227,30 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 37 227,30 Kč úroku z úvěru ve výši 8,25% p.a. od 11. 8. 2020 do zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši od 1. 11. 2020 do zaplacení Do současné doby dlužná částka nebyla uhrazena. 2. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 17. 12. 2021 s tím, že žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn. 3. K výzvě soudu žalobkyně opětovně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr dle § 84 -89 zák. č. 257/2016 Sb., banka provedla lustraci žalovaného v databázi SOLUS, CCB, insolvenčním rejstříku, těmito registry žalovaný neprocházel. Dále pak provedla kontrolu jeho příjmu ze zaměstnání, jeho příjmů a výdajů a to z obratů žalovaného na běžném účtu za několikaměsíční období, k tomuto rovněž předložila výpisy z účtu žalovaného za leden až duben 2017. V daném případě se pak jednalo o orientační měsíční splátku do 1 000 Kč, neboť obvykle výše měsíční splátky činí 5% ze sjednaného úvěrového rámce. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdala, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. 6. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb uzavřené mezi bankou a žalovaným dne 20. 8. 2015 bylo zjištěno, že byl žalovanému zřízen běžný účet, produkt [anonymizována dvě slova], č. účtu [bankovní účet], byla mu vydána platební karta. Z žádosti/smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [anonymizováno] [bankovní účet] ze dne 18. 4. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr do maximální výše 20 000 Kč a úroková sazba byla sjednána ve výši 18% p.a. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, splácen měl být průběžně vkladem v jakékoliv výši (žádná konkrétní výše sjednána nebyla). Žalovaný byl povinen zajistit, aby kreditní obrat na účtu činil v každém tříměsíčním období částku minimálně ve výši 50% výše úvěru (čl. VII). 7. Soud zjistil, že banka zesplatnila kontokorentní úvěr a odstoupila od smlouvy o vedení účtu a to dopisem ze dne 3. 8. 2020, když k prohlášení splatnosti došlo ke dni 10. 8. 2020. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 227,30 Kč do 1. 9. 2020. K zesplatnění došlo z důvodu překročení povolené výše úvěrového rámce kontokorentního úvěru a marného uplynutí lhůty pro uhrazení splatné pohledávky banky. <i>8. Podle § 2395 o.z, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>10. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>14. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 15. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Smlouvou o úvěru se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému v jeho prospěch peněžní částku ve výši 20 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 18% p.a. Došlo tedy k platnému uzavření smluv o úvěru dle § 2395 o. z., když žalobkyně prokázala, že splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr dle § 86 a násl. zák. č. 257/2016 Sb. ve znění platném ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Žalovaný tím, že přečerpal povolený kontokorent, nesplácel úvěr ve sjednaných lhůtách, porušil podstatným způsobem své smluvní povinnosti stanovené smlouvy, ocitl se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a úrokového příslušenství. Následkem uvedeného žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala zaplacení jednak dlužné jistiny úvěru, tak i úroků a úroků z prodlení, když výše dluhu byla prokázána platební historií. Soud tedy na základě těchto skutečností považuje za oprávněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení dlužné částky jistiny ve výši 37 227,30 Kč, dlužných smluvních úroků i úroku z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Žalovaný v řízení netvrdil, ani nenabízel soudu důkazy k prokázání, že by dluh ke dni vyhlášení rozsudku neexistoval, proto soud žalobě vyhověl v celém rozsahu (výrok I.). 16. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.