18 C 222/2023-61 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 31. 3. 2023 zaplacení částky 46 231,70 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] (dále jen„ banka“) uzavřela dne 22. 10. 2019 s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr až do úvěrového limitu 30 000 Kč, dne 24. 10. 2019 pak byl uzavřen dodatek smlouvy, kterým byl lim navýšen na 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem ve výši 16,9 % p.a. a to v měsíčních splátkách ve výši 5% ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 15 000 Kč vždy k 19. dni v měsíci. Dále se žalovaný zavázal hradit poplatek ve výši 50 Kč za každé čerpání úvěru a poplatky související se správou úvěru. Banka s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a po tomto vyhodnocení byl posouzen jako úvěruschopný. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splácen, byl žalovaný upomínán k zaplacení dlužných splátek, banka tak využila svého oprávnění a rozhodla o zesplatnění úvěru ke dni 6. 8. 2021. Po zesplatnění žalovaný uhradil 5 splátkami částku 10 100 Kč, která byla započítána na příslušenství. Dlužná částka se tak skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 46231,70 Kč, dále z úroku z úvěru ve výši 8,75% p. a ze zákonného úroku z prodlení. Do současné doby žalovaný dluh neuhradil. 2. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou i postoupení pohledávky ze dne 27. 10. 2021. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <i>4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>6. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>7. Podle § 122 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>8. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>9. Podle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>10. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 11. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: 12. [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr do úvěrového limitu nejprve 30 000 Kč, který byl navýšen na 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit bance úvěr včetně sjednaného úroku způsobem uvedeným ve smlouvě a Podmínkách, tj. ve splátkách po 1 500, Kč měsíčně vždy do každého 19. dne kalendářního měsíce, na základě dodatku pak k 20. dni každého kalendářního měsíce. V čl. 7 Smlouvy byly uvedeny případy porušení smlouvy a sankce, mimo jiné i možnost prohlásit úvěr za okamžitě splatný v případě porušení smluvních podmínek – prodlení se splacením 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo se dostane žalovaný do prodlení se splacením více než 2 splátek. Tyto skutečnosti měl soud prokázány ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 22. 10. 2019, z dodatku ke smlouvě ze dne 24. 10. 2019 a ze dne 26. 2. 2020. 13. Obratovou historií (výpisem z úvěrového účtu) měl soud za prokázané, že žalovaný čerpal úvěr od 22. 10. 2019, v průběhu trvání smlouvy se v několika případech dostal do prodlení, ale dluh uhradil po splatnosti, poslední platba byla provedena 26. 4. 2021. Žalovaný byl v prodlení se splácením úvěru, žalovanému byly zasílány upomínky k zaplacení dlužné částky, zejména pak dne 5. 7. 2021 byla žalovanému doručena Poslední výzva k úhradě dlužné částky a výpověď smlouvy s tím, že dluh má být uhrazen do 6. 8. 2021 a dlužná částka činí 47 633 Kč, dále pak dne 7. 8. 2021 byl žalovaný vyrozuměn o okamžité splatnosti celkového dluhu, což bylo prokázáno citovanými listinami. 14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listin vyplývá, že žalobkyně před podpisem smlouvy o úvěru se zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Smlouvou o úvěru ze dne 22. 10. 2019 ve znění dodatků ke smlouvě právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému v jeho prospěch peněžní částku až do výše 50 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve sjednané výši. Mezi těmito účastníky tak došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu shora citovaného ustanovení § 2395 a násl. o.z. Žalovaný tím, že úvěr nehradil ve sjednané lhůtě, porušil podstatným způsobem své smluvní povinnosti stanovené smlouvy, ocitl se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a úrokového příslušenství. Následkem uvedeného právní předchůdkyně žalobkyně oprávněně rozhodla o okamžité splatnosti dluhu a požadovala zaplacení jednak dlužné jistiny úvěru, tak i úroků a úroků z prodlení. Soud tedy na základě těchto skutečností považuje za oprávněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení dlužné částky 46 231,70 Kč, dále pak úroků z úvěru a úroků z prodlení stanoveného procentuální sazbou v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. až do zaplacení, když prodlení žalovaného stále trvá (výrok I.). 15. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplat