18 C 238/2023-58 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 31. 3. 2023 zaplacení částky 97 045,07 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále jen„ banka“) uzavřela dne 33. 7. 2018 s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem ve výši 10,9% p.a. ve splátkách sjednaných ve smlouvě. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto banka využila svého oprávnění a úvěr s účinností k 1. 10. 2022 zesplatnila. Ani po následných výzvách k úhradě žalovaný dluh neuhradil, dlužná částka, která je předmětem žaloby, se tak skládá z: jistiny ve výši 92 852,27 Kč úroku ve výši 1 714,80 Kč úroku z prodlení ve výši 2 282,59 Kč poplatků ve výši 2 478 Kč Dále pak žalobkyně požadovala úrok 10,9% p.a. z částky 92 852,27 Kč a z částky 1 714,80 Kč od 2. 12. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15% částky 97 045,07 Kč od 2. 12. 2022 do zaplacení. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že před poskytnutím úvěru banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného, žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 10 471 Kč měsíčně, což bylo prověřeno z daňového přiznání žalovaného za poslední zdaňovací období. Pokud jde o výdaje, sám žalovaný je uvedl ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 1 500 Kč, banka proto stanovila životní výdaje dle svého interního ekonomického modelu a normativních nákladů na bydlení na částku 5 328 Kč. 2. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <i>4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>6. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 9. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: 10. [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit bance úvěr včetně sjednaného úroku 10,90 % p.a. způsobem uvedeným ve smlouvě a Podmínkách, tj. ve splátkách po 2 424 Kč měsíčně vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce počínaje 20. 8. 2018 s tím, že úvěr bude zaplacen nejpozději do 20. 4. 2026. Částka 99 343 Kč měla být použita na konsolidaci dluhu u [právnická osoba] [anonymizováno] a zbývající část byla poskytnuta na účet žalovaného. Žalovaný v čl. 7 Smlouvy rovněž sjednal pojištění úvěru přistoupením k rámcové pojistné smlouvě s měsíční úhradou 169 Kč. V čl. 8 Smlouvy byly uvedeny případy porušení smlouvy a sankce, mimo jiné i možnost prohlásit úvěr za okamžitě splatný v případě porušení smluvních podmínek – prodlení se splacením 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo se dostane žalovaný do prodlení se splacením více než 2 splátek (čl. 8). Banka prohlásila úvěr za splatný ke dni 1. 10. 2022 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 95 334 Kč Tyto skutečnosti měl soud zjištěny ze Smlouvy o úvěru ze dne 3. 7. 2018, upomínkami a Rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 1. 10. 2022. 11. Obratovou historií (výpisem z úvěrového účtu) bylo zjištěno, že žalovaný čerpal z úvěru částku 50 657 Kč dne 3. 7. 2018 a částku 99 343 Kč dne 10. 7. 2018, uhradil celkem částku 120 886,80 Kč. Žalovaný byl v prodlení se splácením úvěru, žalovanému byly zasílány upomínky k zaplacení dlužné částky, což bylo prokázáno citovanými listinami. 12. Výpočtem příjmu OSVČ, který provedla banka, bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem ze základu daně 10 471 Kč měsíčně. 13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla banka jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností banky (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. 16. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respekto