18 C 265/2021-104 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 29. 9. 2021 domáhal určení, že rozvázání pracovního poměru ze strany žalované učiněné výpovědí ze dne 26. 5. 2021 je neplatné. Tvrdil, že u žalované pracoval na základě pracovní smlouvy z 2. 7. 2014 jako učitel, v období od 18. 9. 2020 do 6. 3. 2021 byl opakovaně uznáván za dočasně práce neschopného, neboť nebyl schopen řádně a soustavně vykonávat práci s respirátorem či rouškou, tj. za současného zakrytí jeho dýchacích cest. Poté, co informoval žalovanou o ukončení pracovní neschopnosti ke dni 6. 3. 2021 a o tom, že se vrátí do výuky, ale v online režimu, neboť není schopen celodenně či dlouhodobě vykonávat svou práci se zakrytím dýchacích cest, a současně navrhl jak řešit jeho výkon práce s tímto zdravotním omezením, mu sdělila žalovaná, že stále platí zákaz pohybu a pobytu ve vnitřních prostorách škol bez ochranných prostředků dýchacích cest s odkazem na mimořádné opatření č. j. MZDR 15757 2020 MIN/KAN. K opětovnému dotazu mu žalovaná sdělila, že bez respirátoru ho nemohou do budovy školy pustit. Dne 9. 3. 2021 se přesto žalobce dostavil na pracoviště, ale do prostoru školy vpuštěn nebyl, neboť neměl zakryté dýchací cesty respirátorem. Své zdravotní omezení při osobním jednání dne 12. 3. 2021 žalobkyni zdůvodnil a předložil lékařskou zprávu z 25. 9. 2020. Dopisem ze dne 26. 5. 2021 mu žalovaná sdělila, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. g) zákoníku práce z důvodu opakovaného porušování povinností. Dle výpovědi se ho měl dopustit tím, že se v šesti případech nedostavil na své pracoviště, aniž by se řádně omluvil a že v jednom případě vedl individuální konzultace žáků bez ochranných prostředků dýchacích cest. Žalobce s touto výpovědí nesouhlasí, považuje ji za neplatnou a trvá na dalším zaměstnávání, což žalované sdělil. Žalobce vytýká žalované, že ačkoli věděla, že má zdravotní problémy, měla jej vyslat na mimořádnou prohlídku k poskytovateli pracovně- lékařských služeb, což neučinila. Dále má za to, že se nedopustil a ani nemohl dopustit porušení povinností uvedených ve výpovědi, neboť ve skutečnosti žalobce neměl povinnost zakrývat si dýchací cesty na svém pracovišti. Tato povinnost byla dovozována z opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 26. 2. 2021 č. j. MZDR 15757 2020 MIN/KAN a z následných opatření č. j. MZDR 15757 2020 MIN/KAN ze dne 6. 4. 2021, č. j. MZDR 15757 2020 MIN/KAN ze dne 19. 4. 2021 a č. j. MZDR 15757 2020 MIN/KAN ze dne 27. 4. 2021. Žalobce odkázal na Ústavu a Listinu práv a svobod, na judikaturu Ústavního soudu s tím, že Ministerstvo zdravotnictví ČR nebylo oprávněno vydat tato opatření, když zejména poukázal na rozsudek NSS ze dne 27. 5. 2021 č. j. 7 Ao6/2021-112, který shledal, že mimořádné opatření č. j. MZDR 15757 2020 MIN/KAN a č. j. MZDR 15757 2020 MIN/KAN bylo vydáno v rozporu se zákonem. V rozporu se zákonem bylo i dle rozsudku NSS ČR ze dne 11. 6. 2021 č. j. 10 Ao12/2021-81 i opatření č. j. MZDR 15757 2020 MIN/KAN. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, tvrdila, že žalobce byl opakovaně vyzýván k tomu, aby nosil ochranné prostředky dýchacích cest, což však nerespektoval, do školní budovy nevstoupil a odešel, což se stalo opakovaně, a to ve dnech, které jsou uvedeny ve výpovědi z pracovního poměru. Podle zdravotní prohlídky u [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 5. 6. 2020 vyplynulo, že žalobce byl k výkonu pedagogické činnost způsobilý, problémem bylo pouze to, že odmítal nosit ochranné prostředky dýchacích cest. Žalovaná však nemohla žalobci umožnit, aby se pohyboval a vyskytoval ve škole bez těchto prostředků. Žalobce nebyl v pracovní neschopnosti 8 týdnů vcelku, ale postupně, tudíž nebylo třeba ho zasílat na mimořádnou lékařskou prohlídku. Žalovaná se řídila v té době platnou a účinnou legislativou, která nařizovala zakrytí dýchacích cest v prostorách školy, a tedy v době, kdy tato pravidla požadovala po žalobci dodržovat, byla tato legislativa platná a účinná a museli se jí účastníci řídit. Žalovaná situaci konzultovala i s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, toto vyloučilo i trvalé užívání ochranného štítu namísto ochranného prostředku dýchacích cest. Pokud žalobce sporuje zákonnost či ústavnost opatření Ministerstva zdravotnictví, pak žalovaná není orgánem příslušným se takovými podněty zabývat. Škola není původcem zásahu, naopak je sama regulovaným subjektem a je povinna splnit povinnosti stanovené mimořádným opatřením. Odmítla, že by zamezovala žalobci vstupu do zaměstnání, jen upozornila žalobce, že vstup do budovy školy je možný pouze při současném zakrytí dýchacích cest ochrannými prostředky. Jednání žalobce je vedeno úmyslně s cílem ochranné prostředky dýchacích cest záměrně nenosit, a to z pouhé zatvrzelosti a přesvědčení v boji s „ virovou diktaturou“, což prezentuje i na svém facebookovém profilu. Žalobce si lékařskou zprávu opatřil nikoli ze zdravotních důvodů, ale proto, aby mohl obejít svou povinnost nošení ochranného prostředku dýchacích cest. Důvodem rozvázání pracovního poměru s žalobcem nebylo opatření vydané ministerstvem zdravotnictví, ale porušení vnitřního přepisu zaměstnavatele vydaného s odkazem na § 101 a 102 zák. práce. 3. Vzhledem k době, kdy došlo k právnímu jednání směřujícímu k rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované, které je předmětem tohoto řízení, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2021, tj. přede dnem, kdy nabyly účinnosti zákony č. 251/2021 Sb., 330/2021 Sb. a 511/ 2021 Sb. (dále jen„ zák. práce“). <i>4. Podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.</i> <i>5. Podle § 58 odst. 1 zák. práce pro porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi dověděl, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi vznikl.</i> <i>6. Podle § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodu může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.</i> <i>7. Podle § 101 odst. 1 zák. práce zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce (dále jen "rizika").</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uložená zaměstnavateli podle odstavce 1 nebo zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají.</i> <i>8. Podle §102 odst. 1 zák. práce zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik.</i> 9. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a to na základě následujících skutkových zjištění: 10. Z pracovní smlouvy ze dne 2. 7. 2014 a následných dohod o změně pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalobce pracoval u žalované jako učitel s tím, že pracovní poměr byl změněn na dobu neurčitou, následně v průběhu trvání pracovního poměru se měnil pracovní úvazek žalobce u žalované, naposledy šlo v rozhodné době o úvazek v rozsahu 52,37 %. 11. Z rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem pro porušování pracovních povinností zaměstnancem dle § 52 písm. g) zákoníku práce ze dne 26. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná rozvázala s žalobcem, coby zaměstnancem, pracovní poměr, když uvedla, že žalobce se dne 9. 3. 2021 nedostavil na své pracoviště a neplnil své pracovní povinnosti, oznámení o porušení těchto povinností mu bylo doručeno dopisem z 10. 3. 2021 a byl upozorněn na možnost ukončení pracovního poměru; dne 23. 3. 2