18 C 282/2023-35 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 28. 4. 2023 zaplacení celkem částky 12 400 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce. Tvrdila, že žalovaný uzavřel distančním způsobem dne 5. 5. 2022 smlouvu o zápůjčce. Podle ní poskytla žalobkyně bezhotovostně žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se na základě smlouvy zavázal vrátit zápůjčku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 950 Kč, tedy celkem 7 950 Kč do 4. 6. 2022. Žalovaná svoji povinnost uhradit dlužnou částku nesplnil, ve prospěch žalobkyně neuhradil ničeho. S ohledem prodlení žalované žalobkyně vedle dlužné jistiny dále žádá zaplacení zákonného úroku z prodlení, smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky 6 000 Kč, tj. 1 950 Kč, když tato byla vyčíslena do 26. 4. 2023 a zaplacení částky 2 500 Kč coby nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalovaný ani přes výzvu žalobce před podáním žaloby dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupkyně žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdala, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>5. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 10. Smlouvou o zápůjčce ze dne 5. 5. 2022 bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, v níž se zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 6 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s poplatkem ve výši 1 950 Kč vrátit žalobkyni do 4. 6. 2022. Dle čl. 2 3. strany ujednaly pro případ prodlení dlužníka s plněním závazků smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení. Dle čl. 2 je věřitel oprávněn po dlužníkovi požadovat úhradu 500 Kč za písemnou upomínku a 100 Kč za emailovou upomínku. 11. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: 12. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 13. Žalobkyně k výzvě soudu, aby doplnila tvrzení a předložila důkazy k tomu, zda a jak před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr uvedla, že žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádné nezletilé děti, bydlí v podnájmu, má příjem 20 544 Kč měsíčně, k čemuž předložil výplatní pásky a měsíční výdaje uvedl ve výši 10 000 Kč. Soudu předložila výplatní pásku žalovaného za měsíc únor 2022, kde jeho příjem je uveden 19 107 Kč a za březen 2022, kde jeho příjem je uveden 20 824 Kč. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou ji zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet poskytnutou částku, když nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje (závazky). Žalobkyně nedostatečně zjistila a vyhodnotila tvrzené výdaje žalovaného na bydlení, kde ostatně žalovaný ani žádnou částku neuvedl, je otázkou, jak vysoké nájemné žalovaný hradí. Žalobkyně nepředložila soudu ani nájemní/podnájemní smlouvu, z které by bylo toto možné ověřit. 14. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěryschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp.zn. III. ÚS 4129/2018. 15. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy Z výše uvedených důvodů, kdy vztah účastníků je třeba podřadit režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni