20 C 337/2022-59 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 23. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 434,94 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za období od 14. 1. 2019 do zaplacení. Tvrdila, že dne 13. 6. 2018 byla mezi společností [právnická osoba] („ původní věřitelka“) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut neúčelový bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč na dobu neurčitou. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na internetových stránkách původní věřitelky. Původní věřitelka ověřila totožnost dlužníka a kladně posoudila jeho úvěruschopnost, následně mu zaslal návrh smlouvy, která žalovaný přijal zadáním identifikačního kódu, který mu byl zaslán na jeho telefonní číslo. Žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně úroku 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru, a to v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem a poplatkem, nebo po 1 000 Kč, podle toho, která ze dvou částek byla vyšší. Celkem žalovaný čerpal 21 600 Kč. Stran plateb provedených žalovaným žalobkyně odkázala na listiny připojené k žalobě. K výzvě soudu, aby doložila listiny, na jejichž základě původní věřitelka posoudila úvěruschopnost žalované, žalobkyně sdělila, že tyto listiny nemá k dispozici. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel. 3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili. 4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný požádal dne 13. 6. 2018 žalobkyni o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým limitem ve výši 50 000 Kč prostřednictvím webových stránek žalobkyně a zasláním SMS kódu (prokázáno smlouvou bez identifikačního čísla s uvedeným telefonním číslem a emailovou adresou žalovaného a dále výpisem„ Loan application info“ s uvedeným číslem bankovního účtu, telefonním číslem a emailovou adresou žalovaného), a to dle parametrů jak tvrdila žalobkyně shora. Na účet žalovaného byly odeslány částky v celkové výši 21 600 Kč (prokázáno potvrzeními o provedené platbě vystavenými [právnická osoba] [anonymizováno]). Žalovaný celkem původní věřitelce uhradil 6 021,48 Kč (prokázáno vyúčtováním označeným„ Platební informace“, srov. položka„ Neuhrazené částky z minulého období“). Původní věřitelka oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2021). Žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť do tří dnů uhradí dlužnou částku 25 640,53 Kč (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 30. 11. 2021). Původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy, včetně pohledávky vůči žalovanému (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2019). O ekonomických poměrech žalovaného v době uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru soud nezjistil ničeho, neboť jak uvedeno výše, žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila, na základě jakých konkrétních listin úvěruschopnost posoudila. <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>7. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.</i> 11. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky 15 578,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 14. 1. 2019 do zaplacení, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C -679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti. 12. Žalobkyně nabyla pohledávku vůči žalovanému postoupením, nicméně postoupením pohledávky ze spotřebitelského úvěru není dotčena spotřebitelská povaha tohoto závazku. Postupník má stejné povinnosti jako původní věřitel (srov. § 3 odst. 2 písm. a/ zákona č. 257/2016 Sb.), je tedy ve stejné míře povinen prokázat splnění povinnosti poskytovatele úvěru při sjednávání spotřebitelského úvěru ověřit úvěruschopnost žadatele. Žalobkyně k požadavku soudu na předložení listin, z nichž vyplývá ověření schopnosti schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, toliko sdělila, že není schopna tyto listiny předložit, neboť je nemá k dispozici. Jelikož nebylo prokázáno, že by původní věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že tak neučinila. Nesplněním povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě spolehlivých a dostatečných informací, má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 13. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodné