20 C 352/2022-51 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 9. 6. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 851,93 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 109,65 Kč za období od 19. 4. 2021 do zaplacení, úroku 23,99 % ročně z částky 49 691,69 Kč za období od 14. 9. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 691,69 Kč za období od 14. 9. 2021 do zaplacení. Tvrdila, že dne 10. 2. 2020 byla mezi společností [právnická osoba] („ banka“) a žalovaným uzavřena smlouva o vydání kreditní karty [číslo] kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 50 000 Kč. Tento úvěr byl čerpán prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena sazbou 23,99 % ročně. Žalovaný splátky řádně nehradil a dostal se do prodlení. Za dobu trvání úvěru vyčerpal žalovaný celkem částku 84 678,96 Kč, do dne podání žaloby pak uhradil celkem částku 41 902,03 Kč; žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 18. 4. 2021. Jistina žalované částky sestávala jednak z neuhrazené části jistiny ve výši 49 691,69 Kč, jednak z neuhrazených poplatků ve výši 3 160,24 Kč. K výzvě soudu, aby doložila listiny, na jejichž základě posoudila úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že banka žádosti o kreditní karty hodnotí individuálně. Úvěruschopnost byla posouzena nahlédnutím do databází (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí), prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS) a dle údajů uvedených žalovaným v žádosti návrhu na uzavření smlouvy. Pohledávku z nesplaceného úvěru banka postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 9. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel. 3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť žalovaný s tímto souhlasil, resp. se na výzvu nevyjádřil, a žalovaná s tímto vyslovila souhlas již v žalobním návrhu. 4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný požádal dne 10. 2. 2020 původní věřitelku o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem 50 000 Kč, úrokem 23,99 % ročně a měsíčním poplatkem za správu karty 50 Kč, a to dle parametrů jak tvrdila žalobkyně shora; v rámci žádosti žalovaný uvedl, že byl zaměstnán s čistým příjmem 26 000 Kč měsíčně, měl nezbytné měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč a hradil splátky úvěru ve výši 2 500 Kč měsíčně (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] opatřeným vlastnoručním podpisem žalovaného). Téhož dne původní věřitelka návrh akceptovala a kreditní kartu žalovanému předala (prokázáno akceptací návrhu ze dne 10. 2. 2020). Žalobkyně si ověřila totožnost žalovaného osobně z občanského průkazu (kopií občanského průkazu Slovenské republiky). Žalovaný z úvěru vyčerpal celkem částku 84 678,96 Kč, do dne podání žaloby uhradil částku 41 902,03 Kč (prokázáno souhrnným výpisem k účtu kreditní karty). Úvěruschopnost původní věřitelka posuzovala lustracemi a z informací získaných od klienta – registry BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík, příjem žalovaného byl zjištěn jeho prohlášením (prokázáno protokolem o ověření úvěruschopnosti). Původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy, včetně pohledávky vůči žalovanému (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 9. 2021). Původní věřitelka oznámila žalovanému zesplatnění kreditní karty z důvodu nehrazení finančních závazků (prokázáno listinou Okamžitá splatnost kreditní karty ze dne 20. 4. 2021). Následně původní věřitelka oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni (prokázáno vyrozuměním o postoupení pohledávek ze dne 12. 10. 2021). Žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť do 7 dnů uhradí dlužnou částku 68 437,59 Kč (prokázáno oznámením o právním zastoupení – výzvou k úhradě dluhu ze dne 26. 11. 2021). 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne. 11. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky 42 776,93 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,50 % ročně za období od 14. 9. 2021 do zaplacení, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C -679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti. 12. Žalobkyně nabyla pohledávku vůči žalovanému postoupením, nicméně postoupením pohledávky ze spotřebitelského úvěru není dotčena spotřebitelská povaha tohoto závazku. Postupník má stejné povinnosti jako původní věřitel (srov. § 3 odst. 2 písm. a/ zákona č. 257/2016 Sb.), je tedy ve stejné míře povinen prokázat splnění povinnosti poskytovatele úvěru při sjednávání spotřebitelského úvěru ověřit úvěruschopnost žadatele. Žalobkyně se k požadavku soudu na předložení listin, z nichž vyplývá ověření schopnosti schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, nevyjádřila, toliko popsala postup původní věřitelky (viz protokol o ověření úvěruschopnosti), z něhož vyplývá, že se v plné míře spo