6 C 170/2023-41 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení shora uvedené částky. Uvedla, že dne 11. 2. 2022 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta dne 11. 2. 2022 zápůjčka ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku 11 779 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit poplatek ve výši 2 779 Kč, a to ve lhůtě do 10. 3. 2022. Žalovaná svůj smluvní závazek nehradila řádně a včas, a to přesto, že v souvislosti s prodlením žalované byly žalované ve dnech ve dnech 17. 3. 2022, 24. 3. 2022, 31. 3. 2022, 9. 4. 2022 a 24. 4. 2022 zaslány písemné výzvy. Kromě zaplacení dlužné jistiny a sjednaného poplatku ve výši 2 779 Kč se žalobkyně domáhá zaplacení částky 2 500 Kč představující účely vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (za zaslání shoda uvedených upomínek a pokusů o smír) a dále částky 821 Kč představující smluvní pokutu, kterou žalobkyně požaduje v částce odpovídající do výše, jež nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. Výše smluvní pokuty, kterou žalobkyně požaduje, činí částku 3 303 Kč, když s ohledem na částečnou úhradu ze strany žalované ve výši 2 482 Kč žalobkyně ponížila svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty s tím, že se domáhá částky 821 Kč Poslední upomínku před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované dne 27. 2. 2023, žalovaná však na dlužnou částku již nic nezaplatila. 2. Ještě před jednáním ve věci samé vzala žalobkyně svůj návrh na zaplacení částky 2 779 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 3. 2022 do zaplacení a dále návrh na zaplacení částek 2 500 Kč a 821 Kč zpět. Soud postupoval podle § 96 o.s.ř. a v této části řízení zastavil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaná byly vyzvány, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřily, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemají námitek. 4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav: 5. Soud měl prokázáno smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne 11. 2. 2022, že mezi žalující společností a žalovanou, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala v souvislosti s touto zápůjčkou zaplatit poplatek ve výši 2 779 Kč (čl. 1 smlouvy) s tím, že se zavázal zápůjčku společně s poplatkem vrátit nejpozději do 10. 3. 2022 (čl. 1 smlouvy). V čl. 2 smlouvy o zápůjčce bylo dohodnuto, že v případě prodlení klienta s plněním závazků se klient zavazuje uhradit věřiteli smluvní pokutu, a to ve vši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s tím, že věřitel může požadovat i další účelně vynaložené náklady, které v souvislosti s prodlením klienta vzniknou, a to za písemnou upomínku (výzvu k úhradě) je věřitel oprávněn požadovat 500 Kč za každou výzvu při maximálním počtu pěti výzev. 6. Ze zprávy [právnická osoba] soud zjistil, že dne 11. 2. 2022 byla na běžný účet číslo [bankovní účet], jehož majitelem byla k uvedenému dni žalovaná, připsána částka 9 000 Kč. 7. Soud zjistil, že listinami ze dne 17. 3. 2022, 24. 3. 2022, 31. 3. 2022, 9. 4. 2022 a 24. 4. 2022 zaslala žalobkyně žalované upomínky – pokusy o smír, ve kterých žalovanou upozornila na splatnost dlužné částky a současně žalované oznámila, že náklady spojené s vyhodnocením a odesláním každé upomínky představují částku 500 Kč. 8. Dopisem ze dne 27. 2. 2023 byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou k úhradě celkové dlužné částky ve výši 16 163 Kč, a to ve lhůtě tří dnů. 9. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § [číslo] odst. 1 o.z.lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 11. Podle § 1968 o.z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z.po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 13. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonům. 14. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. podle odstavce 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 6 518 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z výše uvedené částky od 11. 3. 2022 do zaplacení je důvodný, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná obdržela úvěr ve výši 9 000 Kč, který se s poplatky zavázala zaplatit ve lhůtě do 10. 3. 2022. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), peněžité zápůjčky poskytnuté spotřebiteli jsou spotřebitelským úvěrem, kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Právní vztah mezi účastníky řízení se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy došlo k uzavření jednotlivých smluv. Pro žalobkyni platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru (§ 75 a § 76) byla žalobkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovanou jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo