7 C 421/2022-42 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyce se svým žalobním návrhem domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí 29 745 Kč s příslušenstvím, tj. úrokem z prodlení z částky 24 000 Kč od 14.10.2021 do zaplacení. Tvrdil, že mezi účastníky byla dne 6.8.2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalobcem žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to na účet žalovaného. Za poskytnutí zápůjčky se žalovaný zavázal žalobci zaplatit poplatek ve výši 9 000 Kč. Jistina i poplatek byly splatné ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne 13.10.2021. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas a z tohoto důvodu žalobci vznikl dále nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, kterou žalobce požaduje ve výši 5 745 Kč za období od 14.10.2021 do 1.11.2022, a na úhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného (písemné výzvy odeslané dne 9.9., 20.9, 9.10, 18.10 a 31.10.2021) ve výši 2 500 Kč. Žalobce přezkoumal úvěrychopnost žalovaného s kladným výsledkem, kdy si od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, tyto byly vyhodnoceny a zaneseny do zákaznické karty žalovaného. Žalovaný na svůj dluh ničeho neplnil. 2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 27.1.2023 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Smlouvou o zápůjčce uzavřenou mezi účastníky dne 6.8.2021, Všeobecnými obchodními podmínkami žalobce, výpisem z účtu žalobce, upomínkami žalobce, vzal soud za prokázané, že žalobce žalovanému téhož dne poskytl zápůjčku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal žalobci zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky 9 000 Kč, RPSN činila 1 689 %, zápůjční úroková sazba činila 0 %; splatnost zápůjčky byla sjednána ve třech měsíčních splátkách po 8 000 Kč, s tím, že poslední splátka byla splatná devadesátý třetí den ode dne poskytnutí zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobce. Dle čl. 2 smlouvy byla pro případ prodlení klienta s plněním závazku sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a povinnost nahradit účelně vynaložené náklady vzniklé věřiteli v souvislosti s prodlením klienta, a to 500 Kč za každou písemnou upomínku/výzvu k úhradě (čl. 2 Smlouvy). K zaplacení dlužné částky byl žalovaný následně vyzván písemnými upomínkami ze dne 9.9., 20.9, 9.10, 18.10 a 31.10.2021. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, jak bylo prokázáno dopisem ze dne 3.10.2022 spolu s podacím lístkem. 5. Pravomocným ssnesením ze dne 29.12.2022 soud žalobce vyzval, aby ve lhůtě 20 dnů od doručení usnesení doplnil svá tvrzení jak žalobce posoudil před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet – na základě jakých informací a na základě jakých dokladů od žalovaného (viz § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), a tyto doklady nejen označil, ale i předložil; jakým způsobem dospěl žalobce k částce 9 000 Kč„ poplatku za poskytnutí zápůjčky“ – z čeho se tato částka ve výši téměř dvou třetin samotné zápůjčky skládá a je v souladu s dobrými mravy, že je RPSN ve výši 1 689 % ročně v souladu s dobrými mravy, doložil odeslání výzev dne: 09.09.2021, 20.09.2021, 09.10.2021, 18.10.2021, 31.10.2021 žalovanému, jinak se žalobce může v této části vystavit nepříznivému rozhodnutí ve věci. Usnesení bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne 3.1.2023. Žalobce ve stanovené lhůtě a ani poté až do rozhodování soudu na tuto výzvu žádným způsobem nereagoval. <i>6. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 8. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. <i>9. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>10. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>11. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 14. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smysl