108 C 16/2020-63 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se proti žalované domáhal žalobou doručenou soudu dne 13. 11. 2020 zaplacení celkem částky 21 150 Kč s příslušenstvím a vydání výplatní pásky za měsíc květen 2020. Tvrdil, že byl u žalované zaměstnán jako svářeč dle pracovní smlouvy ze dne 24. 10. 2019 na dobu určitou do 31. 8. 2020. Pracovní poměr skončil jeho okamžitým zrušením ze strany žalované ke dni 7. 5. 2020. Žalobce proti zrušení pracovního poměru nebrojil, byť s ním nesouhlasil. U žalované byl zaměstnán od 24. 10. 2019 do 7. 5. 2020, přičemž od 17. 3. 2020 do 30. 4. 2020 byl 45 dní v dočasné pracovní neschopnosti. Dle výplatní pásky za březen 2020 činila jeho hodinová mzda 110 Kč, průměrný výdělek 100,44 Kč a dle výplatní pásky za duben 2020 110 Kč. Přestože pro žalovanou v březnu 2020 vykonával práci, odpracoval 10 dní a čerpal jeden den staré dovolené, neobdržel mzdu ani náhradu za dovolenou, což v hrubé mzdě představuje částku 12 850 Kč. Od 17. 3. 2020 do 30. 4. 2020 byl žalobce v pracovní neschopnosti, kdy za prvních 14 dní mu náležela náhrada mzdy, jíž má povinnost platit zaměstnavatel. Ani tato náhrada mu nebyla vyplacena. Dle výplatní pásky za březen 2020 se jedná o částku 4 340 Kč. Ke dni 1. 5. 2020 byl žalobce stále zaměstnancem žalované, tedy náleží mu náhrada mzdy za tento den ve výši 880 Kč hrubé mzdy při průměrném výdělku 110 Kč/hodina dle výplatní pásky za duben 2020. Za rok 2020 žalobce nečerpal žádnou novou dovolenou. Ke dni ukončení pracovního poměru měl nárok na 3,5 dne dovolené. Žalovaná tak měla povinnost mu proplatit částku 3 080 Kč. Přes předžalobní výzvu k úhradě žalovaná žalobci nezaplatila žádnou částku.2. Žalovaná potvrdila, že v tvrzeném období byl žalobce jejím zaměstnancem, připustila také, že za měsíc březen 2020 vznikl žalobci nárok na mzdu ve výši 12 886 Kč, tvrdila ale, že proti tomuto jeho nároku započetla v souvislosti s přečerpanou dovolenou částku 4 977 Kč. Připustila také, že za rok 2020 vznikl žalobci nárok na dovolenou ve výši 3,5 dne, který však bylo nutno za dobu absence v celé výši pokrátit. Založila do spisu výplatní lístek za měsíc květen 2020 dne 10. 3. 2021.3. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích č.j. KSPA , spisová značka, -A-19 ze dne 24. 5. 2021 byl zjištěn úpadek žalované a na její majetek prohlášen konkurz. Proto bylo řízení ze zákona přerušeno, o čemž soud účastníky vyrozuměl usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 30. 6. 2021.4. Podáním doručeným soudu dne 25. 5. 2021 vzal žalobce svoji žalobu v rozsahu vydání výplatní pásky za květen 2020 zpět vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci prostřednictvím soudu výplatní pásku doručila, byť s jejím obsahem žalobce nesouhlasí.5. Usnesením Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, č.j. KSPA , spisová značka, -B-51 ze dne 18. 6. 2024 byl zrušen konkurz na majetek žalované z důvodu, že tento majetek je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující.6. Podáním doručeným soudu dne 9. 7. 2024 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to o částku 6 811,13 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 6 811,13 Kč od 26. 4. 2020 do 4. 4. 2024, neboť jak vyplývá i z rozvrhu výtěžku na pohledávky, v rámci konkurzu byl nárok žalobce v rozsahu této částky uspokojen.7. Usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 23. 7. 2024 vyzval soud účastníky, aby ve lhůtě 5 dnů sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení bylo do datové schránky žalobci doručeno dne 23. 7. 2024, žalované dne 2. 8. 2024. Žádný z účastníků neuplatnil proti navrženému postupu námitky, proto soud ve věci rozhodl na základě předložených listin postupem dle § 115a o. s. ř.8. Protože žaloba byla v rozsahu částky 6 811,13 Kč s příslušenstvím a v rozsahu návrhu na vydání výplatní pásky za měsíc květen 2020 žalovaným vzata zpět před jednáním ve věci samé, rozhodl soud o částečném zastavení řízení postupem dle § 96 o. s. ř. a to v rozsahu učiněného zpětvzetí. Úkon zpětvzetí je úkonem nevratným, vyjádření žalobce ze dne 9. 7. 2024 o tom, že na žalobě o vydání výplatní pásky trvá, již nemá žádný právní význam.9. Dle § 109 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce (dále jen zákoník práce) za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Dle § 2 téhož ustanovení zákona mzda je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.10. Dle § 115 odst. 3 zákoníku práce zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, nebo jeho části za mzdu, nebo část mzdy, která mu ušla v důsledku svátku.11. Dle § 211 zákoníku práce zaměstnanci, který vykonává zaměstnání v pracovním poměru, vzniká za podmínek stanovených v této části právo na dovolenou za kalendářní rok, nebo její poměrnou část a dále právo na dodatkovou dovolenou.12. Dle § 352 zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.13. Dle § 356 odstavec 1 zákoníku práce průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek.14. Po provedeném řízení soud žalobě v rozsahu nedotčeném zpětvzetím vyhověl na základě následujících skutkových zjištění:15. Pracovní smlouvou ze dne 24. 10. 2020 bylo prokázáno, že žalobce byl u žalované zaměstnán na pracovní pozici svářeč na dobu určitou do 31. 8. 2020. Tento pracovní poměr byl ukončen okamžitým zrušením ze strany zaměstnavatele datovaným dne 4. 5. 2020. Na základě shodných tvrzení bylo mezi stranami nesporné, že žalobce proti tomuto ukončení pracovního poměru nijak nebrojil.16. Dle výplatního lístku za měsíc březen 2020 činila hodinová mzda žalobce 110 Kč, průměrný hodinový výdělek 100,44 Kč. Dle výplatního lístku za měsíc duben 2020 činila hodinová mzda žalobce 110 Kč.17. Výplatním lístkem za březen 2020 bylo dále prokázáno, že žalobci vznikl nárok na mzdu a náhradu mzdy za dovolenou v hrubé výši 12 850 Kč. Na základě shodných tvrzení, bylo mezi stranami nesporné, že tato mzda a náhrada mzdy nebyla žalobci ve výplatním termínu uhrazena. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti bylo zjištěno, že žalobce byl práce neschopen v době od 17. 3. 2020 do 30. 4. 2020. Mezi stranami bylo nespornou skutečností, že ani tato náhrada 4 340 Kč žalobci vyplacena nebyla.18. Podle evidence pracovní doby za duben a květen 2020 a výplatních lístků za měsíce březen a duben 2020, žalobce odpracoval pro žalovanou za rok 2020 54 dní a ke dni 1. 5. 2020 jeho pracovní poměr trval.19. K úhradě žalované částky žalobce vyzval žalovanou předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř. datovanou dnem 14. 10. 2020.20. Ze zprávy o dosavadní činnosti insolvenční správkyně a o hospodářské situaci dlužnice ze dne 24. 8. 2021, zpracované , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , LL. M., pro řízení vedené u Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, pod sp. zn. KSPA , spisová značka, soud zjistil, že žalobce uplatnil do konkurzu na majetek žalované pohledávku ve výši 22 886,27 Kč, která v tomto řízení nebyla popřena, ale naopak zahrnuta v plné výši. V rámci konkurzu pak pohledávka byla uspokojena v rozsahu částky 6 811,13 Kč.21. Výše uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu. Žalobce vykonal pro žalovanou práci v měsíci březnu 2020, za což měl obdržet hrubou mzdu 12 850 Kč, kterou žalovaná nevyplatila. Od 17. 3. 2020 do 30. 4. 2020 byl žalobce v pracovní neschopnosti, doložené potvrzením lékaře, přičemž za prvních 14 dní mu náleželo právo na náhradu mzdy, kterou má povinnost platit zaměstnavatel. Ani tato částka, byť doložena ve výši 4 340 Kč výplatními lístky za měsíce březen a duben 2020 mu nebyla vyplacena. Z pracovní smlouvy, okamžitého zrušení pracovního poměru i evidence odpracované doby za měsíc květen 2020 vyplývá, že ke dni 1. 5. 2020 byl žalobce zaměstnancem žalované, za tento den, kterým je státním svátkem mu náleží náhrada mzdy za 8 hodin po 110 Kč/hodina, když výše průměrného hodinového výdělku vyplývá z výplatního lístku za duben 2020. Za rok 2020 žalobce odpracoval 54 dní, v souladu s ustanovením § 211 písm. b) zákoníku práce mu proto vznikl nárok na 3,5 dne dovolené, jak vyplývá i z vyjádření žalované. 3,5 dne dovolené při průměrném hodinovém výdělku 110 Kč představují nárok na úhradu náhrady za dovolenou v celkové výši 3 080 Kč. Žalovaná sice tvrdila, že došlo ke krácení náhrad za dovolenou i nárokované mzdy, důvody krácení však nikterak nedoložila, v průběhu řízení se stala zcela nečinnou a v konkurzním řízení nárok žalobce nikterak nepopírala. Ze všech těchto důvodů soud uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobci částku 6 038,87 Kč z titulu nedoplatku dlužné mzdy za měsíc březen 2020, náhradu mzdy ve výši 4 340 Kč jako náhradu za 14 dní pracovní neschopnosti v době od 17. 3. 2020 do 30. 4. 2020 a částku 3 960 Kč sestávající z náhrady mzdy za státní sváte