17 C 394/2023-38 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 11. 8. 2023 domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 20 415,34 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že dne 17. 12. 2019 žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem, [právnická osoba] [anonymizována tři slova] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě níž mu tato společnost poskytla úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč s tím, že finanční prostředky mohl čerpat až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet formou pravidelných měsíčních splátek; doporučená měsíční splátka byla stanovena na 1 500 Kč, minimální měsíční splátka měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně pak 500 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % p.a. Žalovaný celkem vyčerpal 42 305,90 Kč a splatil 37 274 Kč. Protože žalovaný své povinnosti ze smlouvy vyplývající porušil, když sjednané splátky nehradil řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně z tohoto důvodu dluh z úvěrové smlouvy ke dni 31. 10. 2022 zesplatnil. Dlužná částka pak sestávala z nesplacené jistiny ve výši 18 875,49 Kč, nesplaceného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 2 133,36 Kč, nesplacených poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 551,85 Kč, nesplacených poplatků za odeslání upomínek ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 205 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 183 Kč. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 22. 1. 2024, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 12. 1. 2024). 3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 7. 11. 2022 a seznamem postoupených pohledávek. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 29. 11. 2022. 4. Podáním ze dne 12. 2. 2024 vzala žalobkyně žalobní návrh zpět co do částky 3 490,21 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 3 285,21 Kč a smluvní pokutu ve výši 205 Kč s tím, že nadále požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 18 875,49 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 183 Kč. Soud proto co do částky 3 490,21 Kč řízení dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil. 5. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] z Oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že smlouva o úvěru byla dne 17. 12. 2019 uzavřena mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizována tři slova], která se jako věřitel zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr do úvěrového rámce 25 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal splácet poskytnutý úvěr měsíčními splátkami v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 %. Dopisem ze dne 26. 9. 2022 právní předchůdce žalobkyně od smlouvy o úvěru, z důvodu prodlení se splácením úvěru, odstoupil s tím, že úvěr se stal ke dni 31. 10. 2022 splatným v celém rozsahu. K tomuto datu činila dlužná částka 22 366 Kč. Čerpání úvěru a rozsah jeho splácení žalobkyně doložila výpisem z úvěrového účtu. 6. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné listiny dokládající příjmy a výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil povinnost uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (žalobkyně nepředložila žádné listiny osvědčující skutečné výdaje žalovaného). Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy, výdaje a majetkové poměry žalovaného nebyly řádně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, tj. částku 5