18 C 249/2023-70 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2022 zaplacení částky 27 110,85 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně- [právnická osoba] (dále tak„ banka“) uzavřela dne 22. 3. 2019 se žalovaným smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb a zřídila žalovanému účet č. [bankovní účet]. Žalovaný porušil smluvní povinnosti spočívající ve vzniku nepovoleného debetního zůstatku, proto banka odstoupila od smlouvy dne 24. 3. 2022 a vznikl zde dluh ve výši 2 110,85 Kč. Dále pak dne 4. 3. 2020 banka uzavřela s žalovaným o smlouvu o povoleném debetu [číslo], ve které se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal jej vrátit s úrokem ve výši 21,9% p.a., a to nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru. Žalovaný čerpal finanční prostředky, neuhradil však žádnou částku a proto banka přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky k 9. 3. 2022. Žalovaný dluží žalobkyni částku 27 110,85 Kč, což představuje nesplacenou jistinu ve výši 25 000 Kč, dlužné poplatky ve výši 2 110,85 Kč a kapitalizované úroky ve výši 3 011,99 Kč. Do současné doby nedošlo k úhradě dlužné částky. 2. Žalobkyně prokázala aktivní legitimaci ve sporu v souladu s § 1879 o.z. a to Smlouvou o postoupení pohledávek, která byla uzavřena dne 7. 5. 2022 mezi [právnická osoba], [anonymizováno] a žalobkyní, když na [právnická osoba], [anonymizováno] přešla pohledávka od původního věřitele společnosti [právnická osoba] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2022 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupkyně žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdala, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>5. Podle § 2662 o.z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.</i> <i>6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 11. Shora specifikovanou smlouvou označenou jako Smlouva o povoleném debetu na běžném účtu [číslo] uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovaným dne 4. 3. 2020 žalobkyně prokázala, že banka vedla pro žalovaného běžný účet podle § 2662 a násl. o.z. a poskytla žalovanému úvěr ve formě možnosti přečerpání na běžném účtu. Tuto smlouvu posoudil soud jako platnou. 12. Výpisy z účtu žalobkyně prokázala, že žalovaný předmětný kontokorent čerpal, že běžný účet č. [bankovní účet] vykazoval nepovolenou jistinu po splatnosti – dlužné poplatky - ve výši 2 110,85 Kč. 13. Odstoupením od Smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 24. 3. 2022 bylo prokázáno, že banka odstoupila od této smlouvy z důvodu podstatného porušení dohodnutých smluvních podmínek, a to z důvodu vzniku nepovoleného záporného zůstatku, který nebyl v přiměřené době uhrazen. Účinnost smlouvy končí 8. 4. 2022. 14. Prohlášením o okamžité splatnosti a výzvou k uhrazení dluhu ze dne 9. 3. 2022 bylo prokázáno, že banka sdělila žalované, že došlo k porušení ustanovení smlouvy a proto prohlásila dluh za okamžitě splatný. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. 8. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listin vyplývá, že žalobkyně před podpisem smlouvy o úvěru se zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 15. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, na základě této smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet se sjednaným úrokem 21,9% p.a. ve lhůtě do 1 roku od čerpání úvěru. Mezi těmito účastníky tak došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu shora citovaného ustanovení § 2395 a násl. o.z. Žalovaný tím, že úvěr nehradil ve sjednané lhůtě, porušil podstatným způsobem své smluvní povinnosti stanovené smlouvy, ocitl se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a úrokového příslušenství. Následkem uvedeného žalobkyně oprávněně rozhodla o okamžité splatnosti dluhu a požadovala zaplacení jednak dlužné jistiny úvěru, tak i úroků a úroků z prodlení. Soud tedy na základě těchto skutečností považuje za oprávněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení dlužné částky 27 110,85 Kč, sestávající z jistiny 25 000 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 3 011,99 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 110,85 Kč dále pak úroků z prodlení ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb. a sjednaných úroků ve výši 21,9% p.a. z dlužné jistiny od 14. 4. 2022 do zaplacení. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by dluh ke dni vyhlášení rozsudku neexistoval. 16. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalobci přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 1 085Kč odměnou advokátky za 2 úkony právní služby po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby) odměnou advokátky ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 150 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř. náhradou jejích hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., s ohledem na skutečnost, že zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z od