18 C 346/2023-27 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se svým návrhem ze dne 21. 8. 2023 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 19 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne 26. 1. 2023 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se zavázal splatit do 5. 4. 2023. Zároveň se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč a jednorázovou sankci ve výši 500 Kč pro případ prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky. Na dluh však ničeho neuhradil. Žalovaná částka je pak představována dlužnou jistinou ve výši 10 000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7000 Kč a 5 x 500 Kč za prodlení s úhradou pěti splátek. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>4. Podle § 2395 o.z, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>6. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 9. Smlouvou o podnikatelském úvěru [číslo] mezi účastníky dne 26. 1. 2023 vzal soud za prokázané, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému označenému nejen rodným číslem, ale i identifikačním číslem, místem podnikání, na dobu 70 dní ode dne čerpání, úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v pěti splátkách po 3 400 Kč; úvěr měl být splacen nejpozději do 5. 4.2023. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 1 % za každý den čerpání úvěru (ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení). Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoli jednotlivé splátky se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč. 10. Potvrzením o provedené platbě bylo prokázáno, že dne 26. 1. 2023 převedla žalobkyně na účet žalovaného označený ve smlouvě o úvěru (č. ú. [bankovní účet]) částku 10 000 Kč. 11. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Smlouvou o úvěru ze dne 26. 1. 2023 žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému v jeho prospěch peněžní částku ve výši 10 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve sjednané výši. Mezi těmito účastníky tak došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu shora citovaného ustanovení § 2395 a násl. o.z., jednalo se o úvěr, který uzavřel žalovaný, coby podnikatel a nebylo tedy třeba posoudit před poskytnutím úvěru jeho úvěruschopnost. Žalovaný tím, že úvěr neuhradil ve sjednané lhůtě, porušil podstatným způsobem své smluvní povinnosti stanovené smlouvy, ocitl se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a příslušenství. V průběhu řízení pak žalovaný nejen neprokázal, ale ani netvrdil, že by dluh nevznikl, že by tento uhradil či že by dluh zanikl jinak. Proto soud žalobnímu návrhu vyhověl v plném rozsahu a žalobkyni zároveň přiznal i sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč (1 % z částky 10 000 Kč za dobu 70 dnů), sjednanou smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou neuhrazenou sjednanou splátku i úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následující po sjednaném datu splatnosti úvěru (výrok I.). 12. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 800 Kč odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby), odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 150 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř., náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 070,50 Kč. 13. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. – třídenní.