8 C 17/2024-61 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky celkem ve výši 14 343,06 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že je osobou oprávněnou poskytovat spotřebitelské úvěry na základě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smluvní ujednání byla uzavírána elektronickými prostředky komunikace na dálku podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdy se žalovaný nejprve zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně www.pujcka7.cz. Při registraci uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. K prokázání své totožnosti předložil elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu. Na základě úspěšné registrace byl žalovanému v informačním systému žalobkyně založena klientská sekce přístupná žalovanému na shora uvedených internetových stránkách žalobkyně a byly mu sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaný následně prostřednictvím své klientské sekce požádal o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených níže ve smlouvě o úvěru. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu prostřednictvím služby Kontomatik, případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB nebo CRIF provozovaného společností Czech Credit Bureau. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. Následně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 7. 7. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientské sekce tak, že žalovaný odsouhlasil její znění a smlouva byla následně uložena v klientské sekci žalovaného. Úvěr byl sjednán ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit jednorázově nejpozději do 4. 8. 2023 společně s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 2 283,06 Kč (dále jen „poplatek“). Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný tak měl žalobkyni, v případě dodržení data splatnosti, do data splatnosti zaplatit celkem 12 283,06 Kč, úvěr ve sjednané době splatnosti však neuhradil a žalobkyni vznikl v důsledku prodlení žalovaného i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 5. 8. 2023 do 26. 2. 2024 v celkové výši 2 060 Kč, kterou nárokuje v souladu s § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pouze do výše 50 % jistiny. Požaduje tak jistinu ve výši 10 000 Kč, úrok a poplatek za poskytnutí úvěru do data splatnosti ve výši 2 283,06 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 5. 8. 2023 do 26. 2. 2024 a zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 10 000 Kč od 5. 8. 2023 do zaplacení. Žalovaný dosud na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky.2. Ve věci nebyl vydán navrhovaný elektronický platební rozkaz z důvodů výše požadovaného úroku. Následně byla žalovanému zaslána žaloba a výzva k vyjádření a doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Žalovaný se k žalobě ani k navrhovanému postupu nevyjádřil, proto soud na základě daného poučení předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a rozhodl tak dle § 115a o.s.ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas již v žalobním návrhu.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč se splatností do 28 dnů ode dne odeslání finančních prostředků na jeho účet. Ke sjednání úvěru došlo prostřednictvím webové stránky žalobkyně , Anonymizováno, , poplatek za poskytnutí výše uvedené finanční částky byl dohodnut ve výši 2 006,90 Kč. V článku 4.4.3 smlouvy o úvěru bylo dohodnuto, že v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou dluhu, je žalobkyně oprávněna požadovat i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Z potvrzení o platbě a ze zprávy společnosti , právnická osoba, . a.s. soud zjistil, že dne 7. 7. 2023 byla na účet žalovaného č. , č. účtu, připsána částka 10 000 Kč, a to z účtu společnosti , právnická osoba, pod variabilním symbolem , var. symbol, .4. Kopií občanského průkazu i fotografií žalovaného spolu s občanským průkazem, byla prokázána totožnost žalovaného.5. Z výpisů z účtu žalovaného bylo zjištěno, že za období od 30. 3. 2023 do 22. 6. 2023 na tento přicházely platby prakticky pouze od soukromých osob, společností, jejichž předmětem činnosti jsou hry a sázky, nebo společností poskytujících úvěr. V měsíci dubnu 2023 účet žalovaného končil se zůstatkem 7 886, 79 Kč, v měsíci květnu 2023 se zůstatkem 730 Kč a v měsíci červnu se zůstatkem 1 775 Kč, přičemž roční kreditní obrat byl k 22. 6. 2023 1 408 264,47 Kč a roční debetní obrat 1 410 289,76 Kč. Z výpisů z účtu nevyplývala žádná informace o zaměstnání žalovaného či o jeho nákladech např. na bydlení.6. Z výpisu REPI Credit Report Pool+ bylo zjištěno, že žalovaný opakovaně žádal o poskytnutí půjček, k 7. 7. 2023 měl 4 otevřené spotřebitelské úvěry, 26 již ukončených a dosud neukončený úvěr revolvingový.7. E-mailovou korespondencí ze dne 22. 1. 2024 a předžalobní upomínkou ze dne 22. 1. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, aby dluh byl uhrazen ve lhůtě do 7 dnů od doručení výzvy.8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smluv došlo k platnému uzavření smlouvy. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření sp